Vlkodlačí prokletí V.
Uplynulo několik dní, během kterých jsem cvičila a učila se dělat normální věci a nikdo za mnou nedošel. Až v den, kdy jsem se znovu pokoušela postavit na vlastní nohy. Jelo se do bazénu. Byla jsem na vozíčku. Tam mi jeden asistent pomohl do vody, kde na mě čekali kamarádi vlci a rodiče s nimi. První se mě ujal Tom. Ten mi pomohl až k tátovi. Podíval se na mě a pak mě s radostí objal. Já jeho objala jen levou rukou. Pak jsem se přivítala s mámou. Ta mi oznámila, že nebudu jedináček. Že čeká miminko. Byla jsem opravdu ráda.
S kamarády jsem cvičila každý den. A s rehabilitační sestrou a bratrem jsem začala chodit i po souši. Jakmile jsem chodila o berlích, tak mě pustili domů. Ale musela jsem se chodit ukazovat s tou rukou. Vypadala hnusně. No jako vlkodlačí tlapa.
Když jsem otevřela oči, tak jsem ležela napíchnutá na přístroje. Všude to pípalo a bylo bílo. Pomalu jsem se rozhlížela, dokud jsem neuviděla prosklenou místnost a v ní lidi, co mě pozorovali. Ležela jsem dál. Neměla jsem sílu nějak se hýbat. Nechtěla jsem se hýbat.
Do místnosti vešel muž v bílém. Jak jinak. Doktoři ani jinou barvu nenosí. Došel ke mně „Ahoj Elis. Jak se cítíš?“ měl klidný hlas „Hrozně. Jak se člověk může cítit po tolika opiátech?“ řekla jsem s úsměvem. Doktor se ke mně posadil „Zeptám se tě na několik otázek a něco vyzkouším. Můžu?“ já se na něj podívala „Dělejte si, co chcete. Jen mi řekněte, jak dlouho tu jsem.“ Doktor se usmál „Jsi tu měsíc. Přesně jeden měsíc. A neboj. Tvoji rodiče tu byli každý den. I tví kamarádi.“ Pak se mě ptal na to, jak jsem přišla k té ruce. Já řekla, co si pamatovala. Pak zkoušel citlivost na nohách a rukách. V pravé ruce jsem neměla cit. Ale kupodivu jsem tou rukou… prackou… hýbala, jak jsem chtěla. Doktor ukončil svoje a odešel. Pak přišla sestřička a odpojila mě z přístrojů. Ještě s dalšími lidmi mě posadili. Motala se mi hlava jako bláhová.
Když jsem seděla sama, tak mi donesli jídlo v kašovité podobě. Něco málo jsem snědla. Ale nemohla jsem se dívat na tu ruku. Tak mi ji obvázali, aby aspoň trochu vypadala normálně. Po jídle jsem si lehla a dívala se po pokoji. Nikde nebyla okna. Jen to jedno, kterým mě hlídali.