Vlk a anděl 3
Doma…
Před domem se Xenie zastavila, chytla si na žebra a otevřela dveře. Vyzula se a šla dovnitř.
Jakmile vešla do kuchyně, tak ji čekalo překvapení. Byla tam její máma a vařila. Xenie se doslova a do písmene zasekla a nemohla uvěřit svým očím. Eriček ji předběhl a radostně řekl „Máma už je zase hodná.“ A objal ji. Žena za plotnou se otočila s úsměvem „Ale, Xenie, ahoj. Už jsi doma?“ měla ustaraný pohled. I ona věděla o tajemství holek. „Ahoj, mami. Jo už je mi lépe.“
Všichni si posedali ke stolu. Dalo se jídlo na stůl a začalo se pomalu jíst. Xenie měla jemnou stravu tak, aby
mohla polykat. Všichni mlčeli. Bylo tam až hrobové ticho. Žena přestala jíst jako první „Xenie… Víš… Chtěla bych se ti za vše omluvit. Byla jsem opravdu hloupá a nechala se unést pitím. Myslela jsem si, že mi to pomůže, ale jenom jsem tím ublížila tobě a Eričkovi. Já…“ už nestihla nic doříct. Xenie ji skočila do slova „To je v pohodě, mami. Sice byly dny, kdy jsem si připadala na konci a nevěděla co dál. Ale přátelé mi vždy pomohli. Jsem ráda, že sis to uvědomila. A že budeme moct fungovat opět jako rodina.“ Xenie měla celou dobu skloněný pohled do talíře. Nedokázala se své mámě podívat do tváře. Poté se ustaraně podívala na Angelu, která se pousmála.
Po večeři šli všichni do obýváku a Xenie chtěla automaticky umýt nádobí. Jenomže to ji nevyšlo. Hned dostala vynadaný, že má odpočívat a že se nesmí namáhat. Xenie udělala na všechny pošklebek a natáhla se na gauč. Angy pomohla umýt nádobí, Patrik si sednul do křesla a Eriček mu skočil na klín. „Díky, Patriku. Za všechno.“ Kluk sedící v křesle se usmál, pohodil malým dítkem a odpověděl „Není zač, X. Jsem rád, že to stále funguje. Moje driftování, Angy křídla, tvoje přeměna.“ Xenie si povzdechla „Moje přeměna. Zařekla jsem se, že se už nezměním, ale asi ani jiná možnost nebyla, že?“ Patrik chytil Erička do náruče, vstal s ním a poté ho vyhodil do vzduchu. „Ne. Jiná možnost nebyla. Jinak byste obě zemřely. A kdybys nestihla dojít včas, tak by tu nemusel být ani Eriček.“ Malý kluk si užíval legrace.
Angy donesla čaj a máma donesla zákusky. Sedli si, kde se dalo, když se Xenie roztáhla na gauči. Patrik se tedy rozhodnul, že si sedne ke Xenii. Pozvednul jí hlavu, sednul si a položil hlavu na svůj klín. Xenie zrudnula a všichni se zasmáli. Jediný Eriček se zeptal „Xenie, tobě není dobře? Jsi celá červená.“ Tím všechny dostal a neúprosně se tam smáli. Xenie se nakonec donutila posadit. Ale to ji Angy zpražila pohledem, že má raději ležet. Maminka se tomu jen tiše smála a byla ráda, že je vše zase v pořádku.
Erik zapnul televizi a byla tam pohádka o vlcích a lidech. Všichni se hned obrátili na Xenii, která se pouze přikrčila „Co je?“ A opět smích všech. Jenomže poté byl film o andělích. To zase všichni upřeli pohled na Angy. Té zrudly líce, roztáhla křídla a mekla „No co, nemůžu za to, co tam dávají.“ Zase smích. V to odpoledne se všichni nasmáli společně a z plných plic. Jen pro Xenii to bylo jako za trest.
Už se stmívalo. Patrik musel na noční a Angela se rozhodla u Xenie přespat. Takže si připravily pokoj a šly se osprchovat. Xenie s radostí lehnula do postele a oddechla si. Angy si ještě četla. Když měla dočteno. Tak knihu zavřela se slovy „Stejně to nechápu. Jsou to hlouposti. Už nikdy nečtu ty povídky… Fakt hlouposti.“ Xenie ji s posměškem okomentovala „Vidíš. A proto já nečtu knihy. Ulehčuji tak svému mozku místo na užitečné informace.“ Angy se zašklebila a lehla. „Dobrou, X.“ „Dobrou, Angy.“ Uspaly se holky a nechaly si zdát hezké sny.
Ráno všichni postávali. Angy se hned připravila do školy. Erička odvedla jeho máma. Angy šla zároveň s nimi. Xenie ještě dostala veliké kázání ohledně práce, že se nesmí přemáhat a nic dělat. A že má zalézt do postele. Na to pouze vyplázla jazyk a šla na zahradu, kde si lehla na houpačku. A stejně usnula.
Probudila ji máma, jakmile došla, aby o ní Xenie věděla. Přisedla si na houpačku a smutně řekla „Xenie. Vážně mě mrzí to, co se stalo. Bylo toho na mě moc. Stále jsem se snažila, abyste se měli dobře, a přitom jsem vám dělala jen potíže. Ale věř, že se to změní. Byla jsem na pracáku a tam mi našli, co bych mohla dělat. Hned zítra nastupuji.“ Maminka se podívala na ustaranou tvář své dcery… Xenie se nadechla, pootevřela ústa, ale nic neřekla. Místo toho svoji mámu objala a plakala. Žena se usmála a utěšovala dívenku ve svém náručí…