Omluva
Když se vrátil, tak sweetie odnášela tác do kuchyně. Jindřich jí ho vzal a v tom uviděl cucflek. „Ten hajzlík. To si s ním vyřídím.“ Sweetie se podivila a on ji odhrnul vlasy. Hned si to uvědomila. Vlasy si hodila na jednu stranu a poodstoupila. Jindřich se usmál „Klid malá. Já ti nic neudělám. Jen jedné osobě vynadám.“ Katy se podívala na muže v upnutých kalhotách a růžové košili „Nechci, abys mu cokoliv říkal. Můžu si za to já. Neměla jsem ho provokovat.“ Jindřich ji pohladil po vlasech „Jak chceš, malá.“ A dal nádobí do myčky. Sweetie se posadila za stůl „Máš to tady pěkný.“ Jindřich utíral kuchyňskou linku „To udělala moje máma. Byla návrhářka interiérů. A táta vedl několik benzinek. Pak se vše rozdělilo mezi mě a bratra.“ Sweetie došla k Jindřichovi, vzala mu hadru a pořádně vyleštila linku „Ale stejně ti chybí ženská ruka.“ Muž si odfrknul a sedl ke stolu „Když to tak chceš, tak zítra vaříš.“ Dívka se záludně usmála „To beru.“ Pak se nejistě otočila na Jindru „A… neměl bys nějaké staré triko na spaní. Martin mi odjel s věcmi a v tomto se špatně spí.“ Jindřich se usmál „Něco vyhrabu.“ Odešel do dalšího pokoje.
Po chvíli se vrátil a v ruce měl Růžové triko s dlouhým rukávem a tepláky. Sweetie se na to podívala „Lepší než nic.“ Mekla a šla si to obléct. Jakmile se ukázala před gayem, tak ji řekl „Růžová ti opravdu nesluší. A vypadáš v tom jako klaun. Nebo malé dítě ve velkém oblečení.“ Sweetie si ruce zatáhla více do dlouhých rukávů a položila ke tvářím „A je to takto lepší?“ Jindřich se usmál „JO. Už vypadáš jako sweetie nejvyšší roztomilosti. Škoda, že nejsem na holky.“ Sweetie se podivila a Jindra ji doprovodil do pokoje. Tam ji pomohl vlézt do postele a popřál ji dobrou noc s dodatkem „Neboj. Martin tu ráno bude jako na koni. O něj se bát nemusíš.“ Zhasnul a zavřel dveře. Sweetie usnula, ale v noci se neustále budila a vyhlížela, kdy dojede. K ránu stejně usnula jako nemluvně.
K pumpě dojelo černý BMW. Zaparkovalo u vjezdu do garáže. Z auta vylezl Martin s kytkou růží a dárkem mezi nimi.
Vletěl do prodejny a tam do bytu. Jindřich ho zastavil na chodbě „Kam si myslíš, že jdeš?“ Martin se zatvářil nejistě „Od kdy je z tebe ochránce? Jdu za sweetie.“ Jindřich se usmál „Tu malou chuděrku nech vyspat. Celou noc tě vyhlížela. Slyšel jsem, jak pochoduje po pokoji. Až k ránu asi opravdu usnula.“ Martin se zatvářil zklamaně. „Jsem pako. Ale nechci jí ublížit.“ Jindřich ho objal kolem ramen „Pojď si dát snídani. Třeba se do oběda probudí.“ A šli do kuchyně. Jindřich mu udělal černou kávu a sám začal uklízet nádobí po něm.
Najednou se ve dveřích objevila malá dívenka ve velkém oblečení. Když uviděla Martina, tak za ním šla a hned mu skočila do náručí „To mi už nedělej. Už mě nikdy neopouštěj. Slyšíš.“ A pevně se ho držela. Martin ji taky objal „Promiň malá. Už to neudělám.“ A hladil ji po zádech. Jindřich udělal malé dívce cappuccino a sedl si naproti nim „Vypadáte jako otec a dcera. Je to roztomilý.“ Martin si povzdechl „Kolik si myslíš, že jí je.“ Jindřich si ji pořádně prohlédl „Podle toho jak vypadá, bych řekl tak dvanáct, ale s tím, že pracuje, tak jí bude osmnáct.“ Sweetie se usmála a Martin řekl „Uvažuješ jako já, ale je jí dvacet tři.“ Chudák Jindřich se málem udusil na čaji.
Komentáře
Přehled komentářů
Opravdu boží!!! ⭐⭐
Hned jsem se do toho příběhunzamilovala ;-)
Páni!
(Erwiel, 9. 3. 2015 17:54)
Musím říct, že sem se tu objevila po dlouhé době a jsem za to strašně ráda!
Tahle povídka je naprosto úžasná a vážně se těším na pokračování... Tedy, jestli bude :)
Doufám, že s tím jen tak nesekneš ;)
Úžasný!!!
(Tatsu, 9. 5. 2015 11:14)