Nový účes
Došla do prodejny a oba na ni koukali, jako by spadla z vesmíru. Vlasy měla obarvené do červeno-oranžova a měla je dlouhé až pod pás. Jindřich k ní vystartoval „Tak to ne holčičko. Takto ty vlásky nechat nemůžeš. To se musí vysušit, rozčesat a upravit.“ Dívka se ho lekla a odskočila stranou až k Martinovi. Ten se pousmál „A ještě jedna věc, bojí se mužů.“ Jindřich se zastavil „Ale tebe ne.“ Martin se na mě podíval „Na mě si asi zvykla. Taky jsem se jí nedokázal dotknout. Ale po včerejším večeru asi její strach opadl.“ Jindřich se usmál „A takového nemožného chlapa, jako jsem já, se bojí? Já nezabiju ani mouchu. To za mě dělá repelent.“ Dívka se podívala na Martina a ten dodal „Je víc nebezpečný pro mě, než pro tebe.“ Sweetie si povzdechla „Ale ručíš za moje bezpečí.“ Martin s úsměvem kývnul a pohlídal obchod, zatím co ti dva šli do bytu Jindřicha upravit Sweetie vlasy.
Martin za pultem usínal. Ani ta káva mu nepomáhala. Ale naštěstí ho probraly noviny
kde se dočetl něco o svém otci…
Sweetie seděla na židli a Jindřich ji sušil vlasy a zrovna natáčel, aby vypadaly lépe. Sweetie se pousmála „Neměl jste být spíše kadeřníkem?“ Jindřich si stoupl před ni „Jo. Jako malého mě to bavilo. Ale rodiče mi to nedovolili.“ Upravil ji ofinu a Sweetie mu dala rudé mašle, že je chce mít ve vlasech. Jindřich nic nenamítal.
Když byla sweetie hotová, tak se vrátili do prodejny.