Jdi na obsah Jdi na menu
 


SP 7

13. 11. 2011

       Potom jsem šla do pokoje a tam jsem si lehnula na postel a jenom jsem se dívala na strop.

,,Jak to, že se nebojím Sněženky. Jak to že je jediná, na kterou sednu.“ Kladla jsem si otázky a nechápala jsem, jak jsem tak najednou mohla sednout na koně aniž bych se bála.  Najednou někdo zaklepal ,,Dále.“ Řekla jsem a sedla si. Do pokoje vešla nějaká cizí holka ,,Ahoj, ty jsi Xenie?“ pozdravila a dívala se na mě s úsměvem. ,,Jo. Ale…… my se známe?“ položila jsem jí otázku ,,Ne. Já jsem jenom kamarádka od Erika ze třídy. Říkal mi o tobě spoustu hezkých věcí. Jsem jeho nejlepší kamarádka. Říká mi úplně všechno.“ Já na ni koukala, jako by přišla z vesmíru. ,,A co o mě víš?“ zeptala jsem se ze zvědavosti a ona začala všechno možné o mě říkat. Úplně mě zaujalo, že to všechno věděla. I o tom, co se stalo před dvěmi roky na tom seníku. A potom ještě dodala ,,Ale nejsi jediná, kdo měl takovou smůlu v životě. U mě se stalo něco podobného s koněm. Akorát kůň nakopl moji mámu a ona narazila do stromu. Letěla dobré tři metry vzduchem. A když narazila do toho stromu, tak hnedka zemřela. Máma měla slabé kosti a ještě k tomu se nabodla na kus větve. Tehdy jsem se taky začala bát koní. Ale Erik mě z toho vyléčil. Stejně jako tebe.“ A usmívala se. Já se divila o čem to mluví, ale po chvíli jsem ji pochopila.  A tak jsme si začali různě povídat.

     Bylo odpoledne a byl oběd. Tak jsme tedy šli do jídelny. Tam už zase všichni čekali ,,Přijdeš aspoň někdy bez zpoždění, Xenie?“ zeptal se Aleš a díval se poměrně přísně. Když za mnou došla ta holka tak Erik vyjekl ,,Petro, co ty tady děláš?“ Petra se na Erika usmála a odpověděla ,,No přišla jsem se podívat na tu tvoji Xenii. Jak mi o ní pořád vyprávíš.“ A všechny pozdravila.   Ale Aleš se nedíval dvakrát nejpříznivěji. Docela jsem se bála, že jsem něco provedla… Tak jsem se posadila vedle Erika, který mi pomohl. Petra si sedla ke klukům a mohli jsme začít jíst. Když jsem se zeptala ,,Aleši, co jsem provedla, že se neustále mračíš?“ a zeptala jsem se lítostným hlasem. Ale Aleš mlčel a v klidu jedl dál, jako bych tam ani nebyla. Tak jsem stoupla, vzala si berle a šla směrem ke dveřím. ,,Okamžitě se posaď, Xenie!“ Napomenul mě přísně Aleš. A díval se na mě přísným pohledem. Já jsem se ale otočila a šla dál. Když najednou vstal, chytl mě do náruče a posadil mě na moje místo ,,A tady budeš, dokud ti neřeknu, že můžeš vstát.“ A pohrozil mi prstem, jako bych spáchala vraždu a nebo něco provedla. Když se ozvala mamka ,,Ale miláčku, až tak přísně na ni nemusíš mluvit.“ A usmála se na mě. Ale mě najednou kapla slza na stůl. Erik si toho všiml a objal mě. ,,Z toho si nic nedělej, miláčku. To bude v pohodě. Uvidíš.“ uklidňoval mě a držel jako bych měla umřít. Ale já brečela. Co jsem mu udělala? Copak jsem něco rozbila? A nebo jsem něco špatně řekla? Kladla jsem si otázky a nemohla jsem přestat brečet. Neopovážila jsem nic říct. Když jsem se začala třást. Erik si myslel, že mi je zima, ale maminka poznala, co to je, a tak si stoupla a řekla ,,Eriku, vezmi Xenii do pokoje.“ Erik mě vzal do náruče a Aleš se začal tvářit trochu vyděšeně. ,,Co se děje?“ zeptala se Petra, ale nikdo ji neodpověděl.

    Když jsem ležela v posteli, tak mě mamka přikryla a řekla mi ,,Aleš se dozvěděl špatnou zprávu ohledně Sněženky a tak neví, co má dělat. Má z toho úplně nervy pryč. Nikomu ještě nic neřekl. Ale myslím si, že tobě to chtěl říct. A že to chtěl říct před všemi. Ale určitě nevěděl jak to říct, aby se ti nepřitížilo. Ovšem toto mu nedošlo. Tak se na něj nezlob. A nyní ti dám léky na uklidnění. To ti doufám bude stačit.“ A dala mi pusu na tvář. Když přišel opět Erik a měl v ruce injekční stříkačku, tak jsem se trochu uvolnila a maminka mi dala něco na uklidnění a já během chvilky spala.

     Probudila jsem se až další ráno. Byla mi docela zima i když se topilo. Tak jsem si sedla na okraj postele a promnula si oči. Vstala jsem, šla do koupelny a tam jsem se umyla. Když jsem si na umyvadle všimnula že je tam malá kytička. Červená růže a od ní vedly další lístečky ke dveřím. Tak jsem se oblékla a šla podle nich. Jakmile jsem otevřela dveře, tak cesta vedla dál. Byla jsem zvědavá, co mě čeká na konci. Tak jsem vyšla až ven. Tam byl přepravník na koně a byl otevřený. Když jsem se podívala dovnitř, tak jsem tam uviděla bílého hřebce. Jakmile si mě všimnul, tak začal řehtat. Docela jsem se toho lekla. A raději jsem od něj šla dál. Když sám od sebe vyšel ven. Byl úplně volný. Šel přímo ke mně. Ale já si ním nebyla jistá, a tak jsem pomalu, ale jistě couvala. S berlemi to bylo těžké.  V tom mi ujela berle na kameni a já spadla. Ten kůň se zastavil. Chvíli se na mě díval, a potom ke mně přistoupil a začal mě olizovat. Já se začala smát, protože to lechtalo a v tom se ozvalo ,,VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM.“ a byli tam všichni, koho jsem znala. Já jsem byla velmi šťastná až jsem začala brečet. Erik rychle ke mně přišel a pomohl mi vstát. Já ho hned objala a byla jsem moc ráda. Když do davu vběhla Sněženka a stoupla si vedle toho bílého koně. Byli to úplná dvojčata. Kdyby ten bílí kůň neměl černý puntík na pravé přední noze, tak bych je nepoznala. Byla jsem tak ráda, že jsem i před všemi Erika políbila. Tím se hodně bavili kluci. Nejlepší kamarádi Erika. Když se ozvalo ,,Ani nenapíše, ani se neozve. Telefon to má, ale nepoužije a my se strachy můžeme podělat.“ Když jsem se otočila, tak jsem  viděla svoji bandu z Prahy. ,,Jak jste se sem dostali?“ zeptala jsem se a oni ke mně přišli a objali mě. ,,To já pro ně byl.“ Ozval se Aleš se smutnou tváří. Já jsem se na něj usmála a šla ho obejmout.

Když mě odtáhl a řekl ,,Asi ti mamka naznačila, že se něco děje se Sněženkou.“ ,,Ano.“ odpověděla jsem smutně. ,,No… víš. Tehdy, když jsem ji koupil, tak to bylo z důvodu, že ona je taneční kůň a odmítala poslouchat. Tak jsem ji tedy dosti levně koupil a řekl jsem si, že by to mohl být kůň pro tebe, že kdyby si na tebe zvykla, tak by to bylo fajn. A tak jsem pozval odborníka, který ji pro tebe vycvičí. Tehdy začala poslouchat a Erik hrál, že se bojí koní a naučili jsme ji, jak s tebou zacházet. I tančit začala a to se dozvěděl ten muž, co mi ji prodal a chce ji zpět. Tak jsem narychlo sehnal stejného koně, ovšem není to holka, ale kluk. Je to vlastně její bratr, který byl už od mala učený na tvůj případ. Stejně jako Willi. Sama jsi to viděla, že se ti snažil pomoct, než aby na tebe zaútočil. Ale Sultán nám zůstává. Už sám žere, takže bude schopný přežít. Tak se prosím nezlob.“ Já jsem se usmála a šla ke Sněžence. Tam si hnedka předemě lehla a chtěla, abych si nasedla. Tak jsem tedy nasedla a ona se zvedla. Když ke mně přitíhla hlavu a chtěla, abych ji hladila. Já si na ni lehnula a hladila a přitom mi tekly slzy po tváři. Druhý kůň se ke mně taky natáhl a začal se mazlit. Byla jsem velice smutná, že musí Sněženka pryč, ale zase jsem byla ráda, že díky ní jsem se přestála bát koní. Díky ní  a hlavně díky Willimu, který byl neodbytný a vytrvalí. Když si ke Sněžence blíže přistoupil ten druhý kůň, tak jsem si přesedla a Sněženku naložili do vozu. Erik si za mě naskočil a držel mě. A dokonce brečel. Nevím proč, ale asi mu mě bylo líto. Zřejmě něco podobného prožil. Tak ví, jak mi je. Když odvezli Sněženku, tak se šlo domů. Kde už byla nachystaná hostina.

Tam mi všichni popřáli, dali dárky a mohlo se sednout a začít hodovat. Já byla se svými kamarády z Prahy. Málem jsem je ani nepoznala. Všichni se vytáhli a změnili se v obličeji i vlasy měli jiné. Byla to obrovská proměna. Parádně jsme si pokecali. To bylo něco. Po takové době vidět svoje nejlepší kámoše a kámošky byla největší paráda. Když jsme si popovídali, tak došla sestra ze školy. Nechali jsme jí kus dortu a další její oblíbené dobroty, takže o nic nepřišla, najednou Aleš navrhl ,,A co si tak udělat všichni vyjížďku?“ všichni souhlasili, i kamarádi z Prahy byli rádi, že se svezou na koni. Až jsem žasla. A tak Aleš, Erik a Erikovi kamarádi šli osedlat koně. Bylo jich celkem dvanáct. Jenomže sedel bylo o jedno méně. Ale já řekla, že sedlo nechci kvůli té noze. Nemohla bych dát nohu do třmenu.

Takže dali sedlo jinému koni a už se čekalo, až se všichni sejdeme před domem. Když jsme byli všichni, tak se nasedlo. Jakmile si předemě bílí kůň lehnul, tak jsem si opatrně nasedla. Poté jsem dala povel, aby vstal. Ale on stále ležel. Tak jsem ho zlehka pobídla a on konečně vstal. Potom jsem se zeptala ,,A jak se vlastně jmenuje?“ ,,Jmenuje se Arči.“ Tak jsem se uvelebila a řekla, ,,Tak co, Arči. Můžem vyrazit?“ Arči tomu kývl hlavou a zvesela zařehtal.

Tak se vyrazilo. Ve předu jeli kluci. Potom jeli rodiče se sestrou dále jeli mí kamarádi z Prahy a nakonec já s Erikem.  Vyjížďka byla super. Jakmile jsme dojeli na silnici a mířili zpět na farmu, tak na mě sestra zavolala ,,Co si tak udělat závody, kdo bude první na farmě?“ já jsem se tvářila nejistě. Ale Arči zařehtal jako by chtěl jet ty závody. Tak jsem s tím souhlasila. Ještě se k nám přidali Erikovi kamarádi. Ale moji kamarádi z Prahy byli rádi, že na tom koni dokážou sedět, natož aby jeli nějaký závod. I rodiče nechtěli jet, takže jsme se seřadili a Aleš nás odstartoval. Pobídla jsem Arčiho, jak jsem nejvíce mohla a on vyběhl jako střela. Ale brzy mě doběhl Willi. Erik se smál a řekl ,,Ale na Williho tvůj kůň nemá. A v klidu mě předjel. A tak jsem se raději držela v pozadí. V tom jsem slyšela řehtání koně. A křik. Rychle jsem zastavila koně a otočila se. Moje sestra spadla z koně. Okamžitě jsem k ní jela. Kluci ji už pomáhali si sednout. Byla trochu otřesená a vyděšená. Byl to její první pád z koně. Tak jsem klukům řekla, ať někdo jede pro Aleše a spol a další ať zajedou na farmu zavolat záchranku. Sestra se na mě usmála a řekla ,,Spadnout z koně není moc příjemné.“  Divila jsem se, že nebrečí. Každý jiný člověk by brečel. V tom si o mě opřela hlavu a upadla do bezvědomí. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, tak jsem ji nevzbudila. Málem ani nedýchala. A její srdce bilo slabě. Vylekala jsem se a když přijel Aleš, tak jsem mu to řekla. On seskočil z koně a hnedka ji kontroloval. Když se za námi objevil Erik a viděl nás okolo Mirky. Hnedka se k nám přidal. Jakmile Aleš řekl, že jí přestalo bít srdce, tak jsem okamžitě začala dělat masáž srdce a rozdýchávat ji. Když přijela záchranka, tak jsme jim ji předali. Snažili se ji oživit. Když mi řekli, že musím jít pryč. Ale já se od ní nechtěla ani na krok hnout. Tak mě Aleš s Erikem popadli a odtáhli jinam. Ať jsem dělala, co jsem chtěla, tak to bylo marný. Když ji oživili, tak ji hnedka odvezli do nemocnice. A já se začala šíleně třást. Jako bych měla zimnici. Všichni věděli, co to znamená. A tak mě odvezli domů. Tam mě dali do postele a opět starý postup. Připoutat a léky. Nebyla jsem z toho nikdy nadšená. To se můžu rovnou přiznat.

    Každý den jsem někoho u sebe cítila. Pokaždé měl u mě někdo jiný službu na hlídání. Dokázala jsem cítit, že se okolo mě lidé střídají, ale nedokázala jsem se probudit. vářila nejjistě. na mě sestra zavolala ,,Co si tak udělat závody, kdo bude první na farmě?"

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Reading the unknown blood bring pressure to bear on guidelines

(ABendSunddix, 31. 7. 2018 6:07)

Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-feminin-effet-chocolat/