Jdi na obsah Jdi na menu
 


SP 6

10. 11. 2011

     Bylo odpoledne, a tak mi dali ještě něco z oběda. Naštěstí, že kuchařky udělali jídlo navíc. I když bylo pro nějakého hosta, ale ten nepřijel, že bude mít zpoždění. Takže přijede až na večeři. Já toho hodně snědla a potom jsem se oblékla a šla ven. Začínalo jaro a venku byli ještě zbytky sněhu, když mě zasáhla pucka. Otočila jsem se směrem letu pucky a v tom na mě letěla druhá. Rychle jsem se sehnula a viděla jsem Erika jak je vedle Williho a dělá pucky. Já jsem se rozběhla a Erik nasednul na Williho a rozjel se zamnou. Když mě předjel, tak jsem zastavila a Erik naváděl Williho, aby na mě opět dorážel. Ale já se koní už nebála, a tak jsem Williho chytla a potom jsem ho poplašila a Willi vyskočil na zadní. Erik z koně spadnul a pěkně do kaluže. Já se mu začala smát. On se jenom pousmála a řekl ,,No skvělý a teď budu nemocnej já.“  smál se a jak byl mokrý, tak mě políbil. A to ještě před Alešem a mámou. Když jsem je viděla, tak jsem se odtrhla a Erik řekl ,,Oni o nás vědí, tak proč se bát. Já tě stále miluji a co ty?“ a já se otočila, podívala jsem se mu do očí a políbila ho. Potom se šel převléct a když byl suchý, tak mi řekl ,,Tak… jsem suchý, takže mě můžeš znovu vykoupat.“ A nasedl na Willa a řekl ,,Běž do boxu číslo deset. Tam máš vlastního koně.“ Tak jsem tam šla a Erik mě na Willovi doprovázel. Když jsem si stoupla před box, tak jsem slyšela hříbě, a tak jsem otevřela box a tam byla ta bílá klisna, co tehdy Aleš hřebelcoval před zámkem a měla hříbě. Mohlo mít asi tak pět měsíců. Já k nim vešla a pohladila si je. Klisna se jmenovala Sněženka a hříbě jméno nemělo, prý se čekalo na mě. A Erik mi řekl ,,Jeho otec je Will.“ Já se podívala na to hříbě. Bylo skoro celý černý, ale mělo na hlavě bílou lysinku a bílé ponožky, tak jsem řekla ,,Bude to….“ Chvíli jsem přemýšlela a potom jsem řekla ,,Sultán… Jako tátův kůň.“ A usmála jsem se. Když na mě někdo zavolal. Tak jsem se šla podívat kdo to je.  A viděla jsem Andreu jak drží malé dítě a s ní nějakého muže. ,,Tak ty máš taky dítě? Jak je staré?“  a Andrea mi ho dala do náruče a řekla ,,Je jí měsíc. A jmenuje se po holce, která mi v životě pomohla.“ Podívala se na malou a dodala ,,Xenie.“ Já jsem vytřeštila oči a řekla ,,Jak já jsem ti pomohla? Vždyť jsem dva roky spala. Dá se říct, že jsem byla v kómatu a jak jsem ti mohla pomoct?“ hnedka jsem se jí ptala a Andrea řekla ,,Kreslením. Naučila jsi mě kreslit a díky tomu jsem si našla svého muže. Jo mimochodem. Toto je Patrik, můj muž. A toto je Xenie moje učitelka kreslení.“ představila nás a v tom se vedle mě objevil Erik  na Willovi a držel ještě jednoho osedlaného koně a řekl ,,Co si tak udělat vyjížďku?“ a já jsem se otočila ,,Ticho. Xenie spinká.“ A ukázala jsem mu děťátko. Erik se divil, čí to je dítě, když uviděl Andreu. Velice jí poblahopřál. Andrea se usmála a řekla ,,Můžu si tě nakreslit s dítětem na koni?“ já se divila, co to po mě chce, ale vyhověla jsem jí, a tak si Andrea šla pro věci do auta a i Patrik si vytáhl své věci a oba začali kreslit mě na koni s jejich dítětem.

Docela jsem se nudila sedět jenom na tom koni. Když se dítě probudilo a začalo se smát. Já jsem ho předala Andrejce a ta si s ní začala hrát. Tak jsem slezla z koně a šla se podívat na ty obrazy. Byli přímo mistrovské. Úplně jsem žasla jak se Andrea zlepšila v kreslení. Vypadalo to jako kdyby tam byla velká černobílá fotka. Úplně do detailů vypracované. Když jsem se podívala na Patrikův obraz, tak jsem myslela že spadnu. Ten to měl i barevné a úplně nádherné. Úplně jsem jim záviděla, že umí takto kreslit. Když přišel Aleš a řekl ,,Večeře je připravená. Tak můžeme jít.“ Já jsem zavedla koně do stáje, odsedlal jsem ho a dala do boxu. Že se vrátím ho vyhřebelcovat. Zavřela jsem box a šla na večeři.

Tam jsem musela být slušně oblečená. Prý že je to nějaká veliká příležitost. Takže jsem něco vyhrabala ze šatníku, ale hodně věcí mi bylo poněkud malých. A tak mi maminka dala její šaty, co měla navíc. Hned jsem si je oblékla a učesala vlasy. Když jsem konečně došla, tak na mě všichni koukali, jako bych spadla z vesmíru. ,,Co se stalo? Provedla jsem něco?“ zeptala jsem se. Ale nikdo nic neřekl, když mě Erik vzal za ruku a řekl ,,Tak se pojď posadit.“ A zavedl mě na volné místo vedle něj.  Všichni jsme se posadili a Aleš začal ,,Takže, chtěl bych vás všechny pozvat na svatbu, která bude příští měsíc. Dále bych chtěl přivítat Xenii mezi živými, která byla dlouhou dobu na posteli a stěží věděla o světě. A ještě bych chtěl přivítat novomanžele, kteří zde budou kdykoliv vítáni i jejich děťátko. A nadále předávám slovo mému synovci, Erikovi.“ A sedl si. Všichni jsme mu zatleskali a potom vstal Erik šáhl do kapse a potom si předemě kleknul ,,Xenie, staneš se mou ženou?“ já jsem na něj vytřeštila oči. Potom jsem se usmála a odpověděla ,,Ano“ a objala ho. Erik otevřel krabičku a v ní byl zásnubní prstýnek. Tak mi ho navlékl, políbil mě a začalo se podávat jídlo.

    Nastala tma a já se šla se sestrou projít ven, když mi řekla ,,Jaký to je se líbat?“ ja jsem se na ni podívala ,,Proč se ptáš?“ ,,No, jeden kluk mě má rád a já jeho a dneska mě chtěl políbit, ale já jsem to odmítla a utekla.“ Tvářila se zklamaně. Já se usmála a řekla ,,Je to paráda. Akorát se toho nesmíš bát. Všechno je jednou poprvé. Na to si zvykneš.“  Pohladila jsem ji po dlouhých blond vlasech ,,Nechceš vidět hříbě?“ sestře se objevil úsměv na tváři a nemusela nic říkat a šli jsme ke Sněžence a Sultánovi. Jakmile sestra viděla to hříbě, tak ho objala a hodně se smála. Potom jsme vyšli ven z boxu a ona mi řekla ,,A chceš vidět mého nového koně?“ já na ni koukala ,,A ty už nemáš toho Alexe?“ ,,Ne, začal zlobit, a tak ho táta prodal a koupil mi nového.“ A tak jsem tedy s ní šla. Když otevřela box číslo 25, tak jsem koukala. Byl to berberský kůň. Byl světle hnědý s černou hřívou. Měl přímo výstavní postavu. Když jsem si ho prohlížela, tak jsem viděla stejnou postavu, jako měl tátův Sultán. Úplně stejný postoj s hlavou nahoru a uši věčně dozadu. To mě na něm vylekalo. Ale když ho sestra pohladila, tak dal uši nahoru a mazlil se s ní. Já se usmívala, že je sestra šťastná a když se s ním pomazlila, tak jsme šli domů. Tam ve společenské místnosti Aleš něco řešil s nějakým pánem. A když nás zahlídl, tak nás zavolal. My jsme tedy přišli k němu blíže a pozdravili jsme. ,,Takže holky, toto je pan Boris Lauptner a bude vás učit různým druhům jízdy na koních. I Erik se k vám přidá, ten už Borise zná. Každoročně zde dělá  takovéto výcviky, ale že jsi byla v bezvědomí, Xenie, tak jsme to na ty dva roky zrušili. No tak se seznamte a můžete si popovídat. Já se jdu podívat za Erikem, co pořád dělá.“ A odešel. Já a Mirka jsme se posadili a povídali si s tím pánem a když nám říkal, co budeme dělat, tak jsem mu řekla ,,No… plno těch věcí umím. Pokud jsem to nezapomněla. Ale nejsem si jistá, jestli to budu dělat. Na koni jsem jela poprvé za deset let před dvěma roky a nejsem si jista, jestli opět pokořím ten strach. I když se ke koni už přiblížím, ale neustále mám strach z jízdy. Prostě mu nedokážu věřit. Takže tu bude menší problém.“ a podívala jsem se smutně na sestru, která byla zklamaná, že možná nebudu jezdit. Když tam přišel Erik a pozdravil se s Borisem.  Potom mě objal a zeptal se o čem je řeč. A Boris se na mě zeptal, jak to že nejezdím. A tak mu to Erik řekl, že jsem zažila jako dítě hrozný šok s koněm a že mi díky koni umřel otec, a tak mám strach z koní. Ale pomalu se z toho dostávám a že se aspoň Williho nebojím. To je asi jediný kůň, kterému věřím za tu dlouhou dobu. A tak se Boris zamyslel ,,No, tak to můžeme vzít rovnou od začátku a naučíme tě se opět nebát koní a důvěřovat jim. A potom to vezmeme na trénink.“ A díval se na jedem obraz zamyšleně ,,Kdo ho kreslil?“ zeptal se najednou. Já se otočila a viděla jsem tam obraz, co jsem kreslila sestře, když poprvé jela sama na koni. Jenom jsem prudce strhla hlavu a neozývala jsem se ,,To mě kreslila Xenie, když jsem poprvé jela sama na koni.“ Řekla Mirka a šibalsky se usmívala protože ví, že nemám ráda, když se chlubý mými obrazy, co jsem nakreslila.  Já se na mi zle podívala a ona se rozesmála protože ví, že jsem to myslela z legrace a začala jsem ji lechtat.  Když jsem toho nechala, tak se sestra pořád šťulila a dělala mi naschvály.  Tak jsem řekla ,,Omluvte nás na chvíli, pane Lauptner.“ Vzala jsem sestru do náruče a potom jsem ji chytla z nohy, pověsila hlavou dolů a řekla ,,Stále si zemně budeš dělat srandu?“ a začala jsem ji lechtat. Když mi slíbila, že bude hodná, tak jsem ji postavila na nohy a šli jsme si opět sednout. Ale i přesto mi pokoj nedala. A tak jsme se s panem Lauptnerem dohodli a potom ještě dodal ,,A abych nezapomněl, tak jedna škola si zde udělá týdenní pobyt, takže se k nám možná přidají.“ A odešel za Alešem se ještě domluvit s ním. Já šla do pokoje a tam jsem si lehla. Potom zamnou přišel Erik a zeptal se ,,Můžu si přilehnout?“ já na něj koukla a potom jsem se posunula. On si ke mně lehnul a objal mě. A já řekla ,,Ale nic nebude!“ Erik se usmál ,,Taky že nic nechci.“ A držel si mě, jako bych mu chtěla utéct. Najednou jsem slyšela, jako by popotáhl, že má rýmu, a tak jsem se otočila a on brečel ,,Copak se ti stalo?“ zeptala jsem se a pohladila ho po tváři a setřela mu slzy. ,,Když… mě to moc mrzí, že jsi kvůli mně takto dopadla. Dva roky v háji jenom kvůli mé neuspokojenosti. A ještě k tomu jsem tě znásilnil. Divím se, že jsi mi řekla ano.“  Já se usmívala a potom jsem ho políbila. Když se ke mně přitiskl, tak jsem se lekla, ale nic víc neudělal. Když někdo zaklepal, oddálili jsme se od sebe a já řekla ,,Dále.“ A do dveří vešla Andrea s Patrikem a ten se zeptal ,,Mohl bych vidět tvoje obrázky?“ já se zatvářila udiveně, že zrovna on chce vidět moje obrazy, které jsou staré už několik let. Ale vlezla jsem do skříně a vyhrabala starou ošoupanou složku a dala mu ji do rukou. On otevřel složku a prohlížel si je. ,,Vždyť, toto je Karlův most, a toto je Karlovo náměstí. Kde jsi to kreslila?“ zeptal se celý nadšený ,,V Praze, když jsme tam ještě bydlely. Měla jsem tam kamarády a společně jsme se snažili kreslit nějaké portréty, každý uměl něco jiného kreslit a mě moc portréty nešly. Spíše nějaké ty věci. Tak jsem kreslila mosty, zámky, hrady a kamarádi mi tam dokreslovali postavy. A po čase jsem se naučila i ty postavy kreslit. Byli jsme skvělá parta, ale musela jsem se odstěhovat sem a už jsem je neviděla. I když jsem za nimi měla jezdit na prázdniny. Ale stala se mi nehoda a dva roky jsem byla v bezvědomí. Takže jsem nikam jet nemohla.“ A podívala jsem se smutně. Patrik se mě zeptal, jestli bych je nenakreslila na koni. Já jsem se podívala na oba a řekla jsem ,,Ale já už dlouho nekreslila. Musím si to prvně vyzkoušet, než zase začnu kreslit.“ Oni se usmály a Andrea řekla ,,Tak zítra zkusíš namalovat zámek. Co ty na to?“ já se usmála a kývla tomu. A tak odešli a  já si opět lehla. A přemýšlela, jakou techniku zvolím.  Když mě Erik objal a řekl ,,Jsi na mě naštvaná?“ já jsem se na něj podívala ,,Ne, nejsem, kdyby ano, tak ti nesvolí být u mě a řekla bych ,,ne,, ale…… Já tě miluji.“  A objala jsem ho.

Byl večer, a tak jsem se šla okoupat a lehla si, že už budu spát. Ale najednou do pokoje vlítl pes Max ,,Maxi, co tady děláš. Nemáš být u Mirky?“  chytla jsem psa a šla s ním na chodbu a tam stála sestra a měla uslzené oči. ,,Copak se ti stalo, Miry?“ zeptala jsem se a objala ji. ,,Když já mám strach, že zase usneš na dlouhou dobu.“ Já jsem se jí musela začít smát a řekla jsem ,,Tak toho se neboj. Já už neusnu. Uvidíš. Ale spíše ten důvod je, že chceš jít zase ke mně spát, že ano?“ podívala jsem se šibalsky a ona se pousmála. A tak jsem zavolala Maxe a vzala je do pokoje. Tam jsem srazila dvě postele k sobě a lehla si s Mirkou. Ta se ke mně přitulila jako malá a Max  ležel u nohou a všichni jsme spokojeně spali.

    Ráno jsem slyšela ,,Xenie vstávej. Už je ráno a já jdu do školy. Že mě doprovodíš na koni, prosím.“ Skákala na posteli sestra a dělala kvůli tomu rozruch, když dopadla na kolena a začala do mě šťouchat, jestli vůbec žiju. Já jsem se prudce probudila, chytla jsem ji a začala lechtat ,,Tak ty mě budeš takhle probouzet? Tak to si s tebou vyřídím.“ A smáli jsme se obě dvě. V tom do pokoje vešel Martin a řekl ,,Jde vidět, že máte opět sílu, slečno Xenie.“ A usmíval se. Já jsem ho pozdravila a Mirka vyběhla z pokoje a schovala se za maminku, která právě procházela okolo pokoje, když se nakoukla dovnitř, tak viděla postele u sebe. Maxe na peřině a sestru ještě v pyžamu.  ,,Miry, rychle se obleč, jinak to nestihneš.“ A tak Mirka běžela do svého pokoje a Max se za ní rozeběhl. Když vešla maminka s mým mladším bratrem Maxem v náručí, že se mám taky obléct  a že za chvíli bude snídaně. Tak jsem vylezla z postele a šla do koupelny. Když jsem vylezla, tak jsem na sobě měla jenom ručník, protože jsem si nenachystala oblečení.

Tak jsem si ho vzala a šla zpět. Jak jsem vylezla už oblečená a učesaná, tak v pokoji byla sestra a řekla ,,Moc ti to trvá, kvůli tobě nestihnou autobus. Tak si pohni.“ A tvářila se důležitě. Já se usmála a řekla ,,Ale já stejně na koni nepojedu. Víš že se jich stále bojím.“ Mirka se zatvářila udiveně a zklamaně odešla. Mě to zamrzelo, ale strach z koní byl moc velký, abych opět na koně nasedla.  

A tak jsem šla na snídani. Všichni opět čekali jenom na mě. Já se omluvila a když jsem viděla zklamanou Mirku, tak jsem řekla ,,No dobrá, tak pojedu, ale pokud bude semnou Erik na Willim. Jinak ne.“ Mirka se usmála a začala přemlouvat Erika. A ten hnedka kývl. Tak jsme se nasnídali a Erik šel hnedka osedlávat koně, když jsem s Mirkou vyšla ven, tak už Erik čekal s koňmi před domem. Nasedli jsme, ale mě se moc nechtělo. A tak Erik dal povel, aby si Willi lehnul. Když ležel, tak jsem si sedla a pohladila ho. Potom si Willi stoupl a já se začala více bát. Ale Erik si mě chytl a pomalu jsme se rozjeli. Sestra jela před námi. Když začala klusat, tak já jsem na ni volala, ať nekluše, že já klusat nechci, ale Erik si nedal říct a rozklusal Williho.  Když jsem vysedávala, tak jsem se velice bála, že spadnu. Ale Willi brzy doklusal Mirku, a tak přešli oba do cvalu. To se mi jelo lépe, ale i tak jsem se neustále bála. Když jsme dojeli ke škole, tak Erik seskočil z Willa a nechal mě na něm. Já se začala ještě více bát, a tak jsem raději slezla a jenom ho držela. Erik se na něčem domlouval s Mirkou a potom nasedl na jejího koně. Mirka se semnou rozloučila a šla do školy. Erik mi řekl, ať si nasednu na Willa a že pojedeme zpátky. Tak jsem nasedla a vyrazili jsme. Jeli jsem jenom krokem. Jinak jsem nechtěla jet a ještě k tomu musel jet Erik vedle  mě. Když jsme dojeli k domu, tak jsem rychle seskočila a byla ráda, že jsem od koně dál. Počkala jsem na Erika až zavede koně a potom jsme šli do mého pokoje. Že mi pomůže vzít věci na kreslení. Pak jsem vyšla ven a postavila si věci na mezičku před zámkem, hezky ve stínu stromů. Byla tam lavička, takže jsem si na ni dala deku a posadila se. Erik šel zpátky ke koním, když za ním přijeli jeho kamarádi, jestli si půjde zajezdit. A tak šel. Já si zatím kreslila. Když jsem měla udělaný náčrt, tak jsem vzala jinačí tužku a začala jsem kreslit a stínovat. A když byl obraz nakreslený, tak jsem ho vybarvila za východu slunce.

Konečně jsem měla obrazy hotový. Pak jsem ho nechala uschnout a poté šla dát Patrikovi. Ten zrovna s Andreou uklízel pokoj. A tak jsem jim předala obraz a odešla jsem ven. Šla jsem do stáje ke Sněžence a Sultánovi. Dala jsem jim ohlávky a vzala jsem Sněženku na vodítko a šla s ní na pastviny.   Sultán šel poslušně vedle Sněženky. Byl poprvé venku ze stáje, takže se držel v blízkosti matky. A když se rozkoukal tak mi začal utíkat. Měla jsem problém ho chytit. Jakmile jsme došli na pastviny, tak jsem Sněženku pustila, aby se proběhla, ale neudělala odemě ani krok. Tak jsem se od ní vzdálila, že se možná potom pohne. A ano pohnula se. Jak jsem bokem uhla, tak ona bokem ke mě  přišla. Když jsem popošla dopředu, tak šla taky. Dělala stejné pohyby co já. A když jsem začala utíkat, tak běžela zamnou. Ale neběžela moc rychle. Ani jsem se jí nebála. Když jsem si sedla a ona si vedle mě lehla. Tak jsem jí připnula vodítko, ale tak, aby mi to vyšlo jako oprať a sedla jsem si na ni. Ale ona stále ležela. Tak jsem ji zlehka pobídla a ona vstala a ani se nehnula. Docela mě to udivilo, že je tak klidná a když se objevilo hříbě a začalo pít, tak jsem se jenom usmívala a objala Sněženku kolem krku. Když hříbě odběhlo. Tak jsem Sněženku pobídla a ona se začala proházet. Cítila jsem se nádherně, když byla taková klidná a okolo pobíhalo hříbě. Ale potom někdo zapískal a z lesa vyjeli kluci v prudkém trysku. Hříbě běželo hnedka k mámě a Sněženka se splašila a běžela pryč, aby se vyhnula klukům. Ovšem já se na ní neudržela a spadla jsem z ní. A koně se řítili přímo na mě. Když si mě kluci všimli, tak chtěli zastavit, ale tráva byla mokrá, a tak jim to klouzalo. Snažila jsem se postavit, ale nemohla jsem stoupnout na nohu. A tak jsme se skrčila a koně mě přeskočili. Když konečně zastavili, tak se ke mně Erik hnedka vrátil, ostatní kluci šli chytit Sněženku. Erik seskočil z Willa a ptal se mě, jestli jsem v pořádku, já se chytla za nohu ,,Kdybych byla, tak bych utekla.“ A podívala jsem  se na nohu. Erik mě posadil na Willa do dámského sedu. Naskočil za mě a hnedka mě vzal do zámku. Tam našel Aleše a ten semnou jel k doktorovi.  Měla jsem ji zlomenou. To mě naštvalo. Zrovna teďko mít zlomenou nohu, když má být to cvičení s koňmi. Tak jsem dostala sádru, berle a jela domů. Tam mě Aleš donesl až do postele a maminka mi donesla čaj. Když do pokoje vešel Erik a zeptal se ,,Co jsi vůbec dělala se Sněženkou a Sultánem na pastvě?“ ,,Jezdila jsem. Sněženka nechtěla odemě odejít a když si vedle mě lehla, tak jsem si na ni sedla a svezla mě. A potom jste vyjeli z lesa a ona se splašila. A jak jí je? A co hříbě?“ hnedka jsem se na ně ptala. Erik řekl, že jsou v pořádku. Já si oddechla a položila hlavu na polštář.

    Chvíli po tom, co se mi stala ta nehoda se vrátila Mirka ze školy a hnedka běžela do mého pokoje. Když mě viděla ležet, tak se ptala co mi je. A Erik řekl ,,Tvoje sestra má zlomenou nohu. A nemůže na ní stoupnout.“ Mirka se na mě podívala a byla smutná. Když řekla ,,Takže nebude zase jezdit na koni?“ já jsem sklonila hlavu a řekla ,,Raději ne. O Sněženku se klidně budu starat, ale jezdit raději nebudu. Už to prostě nechci znovu zkoušet.“ Mirka se rozplakala a vyběhla z pokoje. Aleš  za ní hnedka šel, aby ji utěšil. Mě to velice mrzelo, že jsem sestru zklamala. Vím jak moc chtěla si semnou vyjet na koni, ale já už to odmítla úplně. Pokaždé, co jsem seděla na koni, tak se mi něco stalo. Pochvíli se vrátil Aleš a řekl ,,Mirka strašně brečí a nechce s nikým mluvit. Myslím, že je hodně zklamaná.“ A díval se smutně na moji nohu když řekl ,,Raději Sněženku se Sultánem prodám.“ ,,Ne! To nesmíš. Ona je první na kterou jsem si po dlouhé době sedla. Nesmíš ji prodat.“ Hnedka jsem začala křičet se slzami v očích. Aleš se divil, a tak řekl, že ji nechá. Ale k čemu mu bude kůň na kterém nikdo nebude jezdit. Já se podívala stranou a řekla jsem ,,Ale bude. Uvidíš. Já to tedy ještě zkusím. Ale mám moc velký strach. Teď budu ráda, když budu moct chodit.“ A dívala jsem se k zemi.  Aleš se pousmál a řekl ,,Tak já to půjdu vyřídit Mirce. Možná se uklidní.“ A odešel. Když do pokoje přiťapkal Max. ,,Ahoj.“ Řekl a opíral se o dveře. Erik ho vzal do náruče a přinesl ho ke mně. Max si sedl a smál se.

       Po chvíli přišla maminka ,,Neviděli jste někde Maxe? Nemůžu ho najít.“ Erik si stoupl a něco jí pošeptal. Maminka šla blíže k posteli a tam jsem spala já a Max vedle mě.  Maminka se usmála a odešla.  

    Probudila jsem se večer, kdy už byla tma. Byla jsem sama na pokoji. Už ani Max u mě nebyl. Tak jsem se zvedla a zkusila si stoupnout. Vzala si berle a pomalu jsem dělala krůček za krůčkem. Jakmile jsem došla ke dveřím, tak se náhle otevřeli a vešel do nich Erik. Já se vylekala a spadla na zadek. Erik mě hnedka odnesl do postele a řekl ,,Ty jsi ale blázínek, tady v noci vstávat z postele. Můžu ti říct, že tvoje sestra když si něco umane, tak se toho vážně drží. Nikoho k sobě dlouhou dobu nepustila a když jsem se k ní dostal oknem, tak měla velikou kuráž a kopla mě do holeně. Au, to bolelo. Ale nakonec jsem odemkl a Aleš ji uklidnil, až když ji vyřídil tvůj vzkaz. Ale teprve před chvíli usnula. Celou dobu mi vyprávěla, jak budeme jezdit na koni a že bude jezdit i závodně a bude vyhrávat poháry. A další věci. Byla úplně nadšená.“ Já se smála a poslouchala. Když si sedl na kraj postele a omluvil se za kluky. A já jsem řekla ,,Ale za to nemůžou. Nikdo nevěděl že tam budu.“ A objala jsem ho ze zadu. Erik mi položil své ruce na moje a oddělal je. Já se divila, co to dělá. Ale potom si ke mně vlezl a lehnul vedle mě. Když mě ze zadu objal ,,Můžu dnes u tebe spát?“ zeptal se a přitiskl se ke mně blíže. Já jsem se otočila a řekla ,,Klidně. Budu velice ráda.“ A tak jsme spolu spali na jedné posteli.

    Ráno nás probudila sestra  ,,Vstávat. Jinak nestihnu školu.“ Já jsem se probudila a viděla jsem vedle sebe Erika jak stále spí. Poklepala jsem ho zlehka po obličeji ,,Je čas vstávat, ospalče.“ Erik se vzbudil, protáhl se a řekl ,,Dobré ráno zlatíčko. Co se stalo?“ a Mirka na něj skočila ,,Nestihnu školu, pokud se tu budeš jenom válet.“ Erik tedy z donucení vstal a šel se obléct. Když byla snídaně, tak já ještě ležela v posteli. Vůbec se mi nechtělo vylést ven. Když do pokoje vešla Andrea a měla na podnose jídlo ,,Dobré ráno, Xenie. Jak ses vyspala?“ začala a dala mi podnos na peřinu. Já se usmála a řekla ,,Docela dobře. A co ty?“ Andrea se usmála ,,Dobře. Tady máš snídani. Poslal mě sem pan Stehn, abych ti donesla snídani až do postele. Že si to zasloužíš, ale za co, tak to mi neřekl.“ já jsem jí poděkovala a Andrea odešla.  Potom jsem se v klidu nasnídala a když jsem měla po snídani, tak jsem chtěla podnos dát na stůl. Ale omylem se mi převážil a já rozbila skleničku. Hnedka jsem slezla z postele na zem a začala to uklízet. Střepy jsem položila zpět na tác a když jsem chtěl vstát, tak sem špatně stoupla a spadla jsem na zem. Tak jsem si povzdechla a zůstala jsem tam ležet. Jakmile jsem se rozhodla vstát, tak do pokoje vešel Aleš, jestli s něčím nechci pomoct. A všiml si, že ležím na zemi a pokouším se stoupnout. Tak mi pomohl a potom uviděl ty střepy na podnose ,,Co se tu proboha stalo? Copak jsi tu s někým zápasila?“ hnedka se vyptával ,,No, zápasila. Sama se sebou. Když jsem dojela, tak jsem chtěla dát podnos na stolek, ale nějak se mi převážil a sklenička mi spadla na zem a rozbila se. Tak jsem slezla z postele a posbírala střepy. Potom jsem chtěla stoupnout, ale špatně jsem stoupla na nohu a zase jsem skončila na zemi, tak jsem to vzdala a raději jsem zůstala ležet na zemi.“ Vysvětlovala jsem, co se mi stalo. Aleš se mi začal smát. ,,Nevím, co je tu k smíchu.“ Řekla jsem nazlobeně, ale Aleš se jenom smál a potom řekl  ,,Ty jsi takový nemehlo, že se  tomu prostě musím smát. To jsi jednoduše nemohla ten podnos nechat na posteli a vyčkat, až si pro něj někdo přijde?“ já jsem se z legrace nafoukla a dělala jsem, že se s Alešem nebavím. Potom do pokoje vešla maminka a řekla ,,Tak jak ti je?“ já jsem se usmála ,,Už dobře. Kdyby si ze mě Aleš nedělal srandu.“ Maminka se zasmála a vzala ten podnos s rozbitou skleničkou a ještě nerozbitým talířkem.

Když oba odešli, tak jsem vstala a šla do koupelny. Tak jsem se umyla a oblékla. Byla sranda si oblíkat rifle na tu sádru, ale nějak jsem je navlékla. Když jsem byla oblečená, tak jsem vyšla na chodbu, kde šel Erik s jeho kamarády. Já ho tedy nechala být a šla jsem ke schodům. Tam jsem se naučila je scházet, a potom jsem šla do stáje za Sněženkou a Sultánem. Ale nebyli v boxu. Rychle jsem šla za Alešem, kam dal Sněženku a Sultána a on mi řekl, že Sultán byl vystrašený a bál se ostatních koní a vůbec neposlouchal, tak je dal do zadních stájí. Já tam hnedka šla. A když jsem je našla, tak jsem k nim vešla. Sněženka se ke mně hnedka přitulila a Sultán mě radostně přivítal. Byla jsem ráda, že jim nic nebylo. A tak jsem jim opět nasadila ohlávky a vyšla s nimi ven. Hříbě se drželo v blízkosti matky a ta šla jako pejsek vedle mě. Šla tak, abych ji stíhala, protože jsem měla berle. Když jsem ji pustila na pastvu, tak se nádherně rozeběhla a divočila s hříbětem. Já se opřela o ohradu a dívala se na ni. Když přišla k ohradě a celá šťastná začala okolo mě poskakovat jako neposedné hříbě.  Potom se uklidnila a vložila mi hlavu do rukou. Já ji začala hladit. Jakmile si předemě lehla, tak jsem si na ni sedla a ona vstala. Neměla jsem žádnou oprať, ale i přesto semnou Sněženka jezdila a hříbě poskakovalo okolo nás. Když se rozklusala, tak jsem ji přitáhla za hřívu a Sněženka přestala klusat a zase jenom chodila v klidu. Potom jsem si na ni lehnula a ona se v klidu pásla. Když jsem slyšela řehtat jiného koně. Posadila jsem se a rozhlédla se. A kohopak jsem neviděla. Kluci si zase udělali vyjížďku do lesa. A Erik s nimi. Když projížděli okolo mě, tak jeli pomalu. Sněženka zvedla hlavu a pozorovala je. Erik s Willim přijeli blíže k nám ,,Tak jak se ti vede?“ Zeptal se Erik. ,,Ujde to, akorát se mi moc pohodlně nesedí, když mám tu nohu v sádře.“ Odpověděla jsem a pobídla jsem Sněženku. Ta šla směrem ke stájím, ale zahnula k mým věcem a tam si lehnula a já z ní slezla. Vzala jsem si berle a zavolala jsem Sultána, který si spokojeně hrál a pobíhal okolo. Když jsem měla Sněženku na vodítku, tak jsem je zavedla zpět do boxu a Erik jel za klukama do lesa. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář