SP 5
Erik za mnou skočil a začal mě líbat. Když mi zajel pod tričko rukou. Já jsem ho zastavila, ale on se usmíval a řekl ,,Ničeho se neboj. Nic ti neudělám.“ a zase mě začal líbat. Já jsem měla strach že k něčemu dojde. Když mi zase zajel pod tričko. Tak jsem ho schválně nechala. A on mě tam jenom držel. Když mi roztáhl nohy a vypadalo to, jako by jsme to dělali, ale přes oblečení. Když si vyslíkl tričko a byl nahoře bez. Já jsem zavřela oči a Erik mi řekl ,,Taky se vysvleč. Neboj se pořád. Musíš se odvážit stejně jako na tom koni.“
Tak jsem se odvážila a Erik mi vysvlíkl tričko. Naštěstí jsem měla podprsenku, takže jsem se tolik nestyděla. Chvíli jsme si takto užívali. A potom se začalo stmívat. Tak jsme se rozhodli jet zpět domů. Ale jako na potvoru začalo pršet. Tak jsme zatáhli koně pot stříšku. Odsedlali je a my jsme si vylezli na seník. Když se Erik zeptal ,,Jsi stále pana?“ já sklonila hlavu a řekla ,,Jo jsem. A co ty?“ ,,Já ne. Už jsem měl sex. Ale ta holka si ze mě udělala jenom hračku, tak jsem se s ní rozešel.“ řekl a hrál si se stéblem sena… Začala mi být zima. Protože jsme promokli, naštěstí měl Erik u sedla pořád deku. Erik měl rád Westernová sedla. I já je mám ráda. Jsou nejpohodlnější. Ale na skákání jsou blbá. I když se dá s nimi naučit skákat. A tak vytáhl deku a přikryt nás. Oba jsme se k sobě přitiskli, aby nám bylo větší teplo. Když mě položil a řekl ,,Nechceš to vyzkoušet?“ ,,Co?“ nechápala jsem, když mi to docvaklo. ,,Ne to raději ne. Já nechci.“ Začala jsem se bránit. Ale stejně mě dostal. Když mě začal líbat, tak mě zaráz začal vysvlíkat. Věděl, že jsem bezbranná, že se mu nedokážu ubránit, takže neviděl žádný problém. Když jsem se mu chtěla bránit, tak mi chytil ruce do jedné jeho ruky a druhou mi rozepnul zip a knoflík u kalhot. A potom mi je jednoduše stáhnul. Já se mohla bránit jak jsem chtěla, ale prostě jsem neměla žádnou šanci. Když jsem byla jenom v kalhotkách, tak jsem začala křičet. Ale bylo to marné. Nikde nikdo nebyl. Jenom koně si žrali seno.
Když mi stáhl i kalhotky. Tak se vysvlíkl a lehnul si na mě. Já se toho strašně bála a v tom jsem cítila píchnutí. A bolest. Strašně to bolelo, až jsem začala brečet. Ale po chvíli to přestalo bolet a začalo se mi to líbit. I když jsem Erika za to nenáviděla. Ale prostě mi to přineslo něco jako útěchu v sexu. Když jsem si zvykla, tak mě objal a začal více přirážet. To mě opět bolelo, ale nic mi nezbylo, když jsem byla proti němu bezmocná. A tak si užil. Potom mě jenom líbal a už mě nechal si odpočinout. Já jsem do něj začala bušit jako hluchý do vrat. Ale jemu to nevadilo. Byl hodně svalnatý a hezký, ale tohle jsem nechtěla. Když mi chytl ruce a řekl ,,Chceš ještě? Pokud ne, tak se uklidni a lež v klidu.“ Já se tedy uklidnila a brečela. Co když otěhotním, co když to zjistí máma. Ta mě asi zabije. Rozhodla jsem se to držet v tajnosti. Když mi Erik řekl ,,Vím že jsi na mě hodně naštvaná, ale já tě miluji a nemohl jsem se udržet. Prostě jsem musel.“ Já mlčela a nic jsem neříkala. Jenom mi tekly slzy po obličeji. Ani jsem nevydala hlásku, prostě bylo ticho. Když mě Erik pohladil a potom ještě políbil. Úplně se mi zhnusil. Takovej úchylák. Když mě objal a přitiskl k sobě. Já jsem stále brečela ,,Už nebreč. Už je to v pohodě. Uvidíš, že na to časem zapomeneš. A neboj. Neotěhotníš. Protože jsem se neudělal. To bych nechtěl, abych ti zkazil život dítětem.“ Já se divila, co to říká, ale i přesto jsem byla naštvaná. Jak mě mohl takto znásilnit, a ještě proti mé vůli. Nechtěla jsem ho už ani vidět. Ale tu noc, co pršelo jsem s ním musela vydržet. Nevím proč a mě se to chtělo dělat. Když jsem si lehla blíže k Erikovi, tak mě objal a políbil mě. Když si na mě lehl a začal se mazlit. Já pomalu roztáhla nohy a on zřejmě pochopil o co jde. A tak začal. Zase mě to ze začátku bolelo, ale po chvíli jsem si zvykla. Nejhorší bylo, že mě ze spodu píchalo seno. Ale tentokrát byl Erik mírný. Dělal to jenom pomalu a v klidu. A u toho mě líbal. Tentokrát jsem byla i já v klidu a v pohodě. Když mi šáhl na prsa. Trochu jsem se lekla, ale on se usmál potom mi řekl, že mám taky nadzvedávat pánev. Že to bude lepší pro nás oba. Tak jsem to zkusila. A měl pravdu. Bylo vidět, že je zkušený. A tak jsme si tentokrát užili oba. A potom jsme usnuli.
Ráno mě probudilo slunko. Co mi svítilo do očí. Tak jsem se probrala ,,Dobré ráno, Xenie.“ Ozvalo se ze spodu. Vykoukla jsem a Erik už osedlával koně. ,,Dobré…ráno.“ Odpověděla jsem rozespale. Promnula si oči a zjistila jsem, že jsem nahá. Hnedka jsem hledala oblečení. Když jsem ho našla složené kousek od sebe. Rychle jsem se oblékla a slezla ze sena. Když jsem viděla, jak se Erik tváří, jako by se nic nestalo, tak jsem se taky tak tvářila. Jakmile jsem mu podala složenou deku, tak mě chytil a políbil. A dostal facku. Ani se nedivil. A navíc si asi zvykl. Tak jsme nasedli a vyjeli jsme. Já jsem byla ještě hodně ospalá, ale nemohla jsem spát, protože jsem jela na koni. I když jsem se na koně natáhla a stejně usnula.
V tom slyším ,,Xenie. Vzbuď se.“ prudce jsem se narovnala ,,Co se děje. Já nic neprovedla.“ Vyjekla jsem a u mě seděl Aleš a tvářil se vyděšeně. V tom jsem začala kašlat. Byla jsem nemocná. Za tu noc jsem se nachladila. Díky Erikovy. Když najednou přišel do pokoje a nesl teplý čaj a řekl ,,Tak tady je ten čaj a prášky na teplotu.“ Já na něj koukala velice udiveně on se jenom smál. Aleš mi řekl ,,Xenie. Vnímáš mě?“ já se na něj otočila ,,Co se děje?“ ,,Jsi nemocná. Příště za deště někam rychleji zalezte a koně nechejte osedlaný. Sedlům se nic nestane. A taky jste moli spát blíže u sebe. Aby jste neprochladli.“ ,,O čem je řeč? Uniklo mi něco?“ nevěděla jsem, o čem to Aleš mluví, když jsem viděla Erika se smát. ,,No jo. Když já se s ním nebavím. Naštval mě, a tak jsem ho k sobě nepustila. To už mi byl přednější kůň.“ Erik se přestal smát a já na něj vyplázla jazyk. Aleš se zasmál a pomohl mi si sednout. Podal mi prášek a na zapití mi dal čaj. Když jsem spolkla prášek, tak mi Aleš mířil rukou na prso. Já sebou trhla a řekla ,,To nemyslíš…“ zakašlala jsem ,,…vážně.“ Dodala jsem a dala si ruce křížem na prsa. Aleš se zasmál a řekl ,,Ne, nemyslím, ale chci ti vytáhnout ten teploměr, co máš pod paží.“ Já se podívala pod paži. A doopravdy tam byl teploměr. Tak jsem ho vydělala a podala mu ho. On se na něj koukl a řekl ,,Třicet devět celých devět. Holka ty se blížíš ke čtyřítce. Neblázni nám.“ ,,A kde je mamka?“ zeptala jsem se a Aleš řekl ,,Je v nemocnici na kontrole. Já jsem zůstal doma a raději se o tebe staral.“ ,,A kde je sestra?“ zase jsem se zeptala ,,Ta je venku a hraje si s dětmi z tábora.“ Odpověděl Erik s velikým úsměvem na tvář. Já se na něj zamračila a raději jsem si lehnula. A na to Aleš řekl ,,A jak sis jinak užila noc?“ v tu ránu jsem byla zpátky v sedě a bradu jsem málem hledala pod postelí. ,,Tak proto se Erik pořád usmíval. On ti to řekl?“ ,,No jasně. Před strejdou Alešem nemám žádný tajemství.“ Řekl Erik s velikým úsměvem. Já si myslela, že omdlím, a taky že jsem omdlela.
Probudila mě maminka a držela v ruce nějaké prášky a na stolku byl čaj. ,,Xenie musíš si vzít ten prášek.“ Řekla mi a zvedla mi hlavu. Já jsem málem nic okolo sebe nevnímala. Jenom, co jsem viděla byla máma a sestra, jak mají ustarané oči. Tak jsem se donutila posadit a zeptala se ,,Co je semnou? A proč máte ustarané oči?“ a maminka mi řekla ,,To protože máš vysoké horečky a nemůžeme je srazit. Asi ti budeme muset dávat zase ty prášky, když jsi blouznila. Jinak tu horečku asi nedostaneme dolů. Ale budeme tě muset zase připoutat.“ Já si povzdechla a vzala si zatím ten prášek, co měla maminka v ruce a napila se čaje. Když tam přišel Aleš a vedle něj šel doktor. Věděla jsem, že to bude nějaká prohlídka. Doktor si mě poslechl, jak dýchám podíval se mi do krku a zkoušel uzliny. ,,Má silnou chřipku a k tomu ještě zápal plic. Měla by dostat hlavně antibiotika a ještě prášky na horečku. A když to nepomůže, tak do nemocnice. Víc tady pro ni nezmůžu.“ Řekl doktor, rozloučil se a odešel. Já jsem byla natolik slabá, že jsem ani ten hrnek dlouho neudržela v ruce a vyklouzl mi. A peřina byla hned mokrá. Mamka zavolala Andreu a ta mi přinesla čistou. Když mě položili zpět, tak mě maminka dala pusu na čelo a řekla ,,Nyní tě musíme připoutat. Zlatíčko moje.“ Já jsem tedy natáhla ruce a maminka vytáhla popruhy. Dala je pod mě, tak aby mi to vyšlo na zápěstí a potom pod nohy a provlíkla to pod postelí. Naštěstí ta postel byla na nožkách, takže nebyl problém, že by se popruhy nedali zapnout. Když byly zapnuty, tak mi maminka připnula ruce a Aleš mi připnul nohy. Potom vzala mamka injekci a dala mi ty prášky do žíly. Byly rozpuštěný na vodu, aby mi je maminka mohla píchnout. Chvíli na to jsem usnula a nevěděla o světě.
Jednou jsem se probudila a u mě seděl Erik. Držel moji ruku ve svých dlaní a říkal ,,Tak toto jsem nechtěl.“ a pořád to opakoval. ,,Co jsi nechtěl?“ zeptala jsem se a on se rozzářil. A hnedka mi dal pusu na tvář. Já mu chtěla dát facku, ale nemohla jsem. Byla jsem stále připoutaná. A Erik rychle běžel pro maminku. Ta hnedka přišla do pokoje a byla ráda že jsem vzhůru. ,,Jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se ,,Asi hodně dlouho, že ano? Tak kolik měsíců?“ zeptala jsem se smutně a maminka se mi to ani neopovážila říct, a tak mi to řekl Erik ,,Spala jsi dva roky…“ Já jsem nechtěla uvěřit, že tak dlouho. Tak dlouho jsem nebyla, ani když jsem měla ty šoky a záchvaty jako malá. Nejdéle jsem ležela tak měsíc, někdy dva, ale jinak jsem byla v pohodě. A teď mi řeknou že jsem spala dva roky. Když mě Erik odpoutal, tak jsem se posadila a viděla jsem, že jsem na kapačkách. A zase umělá výživa těla. Když jsem vydělala ruce a nohy z pout, tak jsem je měla úplně otlačené. A pořádně to bolelo. Když se mamka usmála a řekla ,,Už vím pravý důvod, proč jsi tehdy onemocněla. Erik se přiznal.“ Já se na Erika podívala a on se skloněnou tváří k zemi řekl ,,Moc mě to mrzí. Teď máš dva roky, kvůli mé blbosti, v háji. A tady se stalo tolik změn.“ A já se usmála a řekla ,,No a ty mezi ně patříš, že ano? Máš nový účes a nějak jsi na sobě zapracoval, že?“ Erik se pousmál, zvedl hlavu a kývl tomu s uslzenýma očima. Poprvé jsem ho viděla brečet. A tak jsem ho objala. Byli jsme jako mladý pár a nebo bratr se sestrou. Když do pokoje vlítla s radostí sestra a přímo skočila do postele ,,Jů….. ty jsi konečně vzhůru? No to jsem ráda.“ A objala mě a tehdy se rozbrečela. Poprvé jsem ji viděla brečet, když mě objala. Potom si stoupla a já jí řekla ,,Nevyrostla jsi nějak moc? Vždyť budeš už větší než já. A taky taková změna. Kdes vzala ty vlasy?...“ začala jsem ji chválit jak vypadá. A potom mi řekla ,,Já ti ukážu šaty, co mi maminka koupila na svatbu. Ano?“ já se usmála a kývla jsem. Sestra byla už v jiném pokoji. Zjistila jsem, že se už nebojí tmy a dokáže spát sama. Když jsem se mamky zeptala ,,Vy jste ještě neměli svatbu? Proč?“ a maminka řekla ,,Není to jasný. Čekali jsme jenom na tebe.“ A usmála se. Já jsem si sedla na okraj postele a trochu jsem se protáhla. Když jsem stoupla na nohy, tak se mi zamotala hlava a málem jsem spadla, ale Erik byl pohotový. Chytl mě do náruče a znovu mě položil do postele. Poděkovala jsem mu. A dala mu pusu. Erik se usmál a řekl ,,Tak tímto jsi mě dostala. Poprvé za dobu co se známe.“ Já se jenom pousmála a v tom vlítla sestra do pokoje ,,Xenie že mi zapneš zip.“ Tak jsem jí ho zapnula a ona se mi hnedka ukázala. Byly to nádherné šaty. Když jsem se zeptala na dítě. Maminka mi odpověděla ,,Je to kluk. A brzy mu budou dva roky. Stejně jako tobě bude dvacet. Já jsem úplně zapomněla kolik mi je let. Když do pokoje přišel muž s rozzářenou tváří a malým dítětem v náručí ,,Konečně jsi vzhůru, Xenie. Už jsme si mysleli, že se neprobereš.“ ,,Počkat. Ty jsi Aleš?“ zeptala jsem se ,,Ano.“ odpověděl muž, svalnatý a o něco vyšší, než si ho pamatuji a byl oholený a měl delší vlasy asi tak po ramena a trochu sestříhané. Aleš a Erik byli skoro jako dvojčata, až na ten výškový rozdíl a hlas. Když mi Aleš ukázal toho kluka. Byl už pořádně veliký. A Aleš řekl ,,Koukni se na svoji starší sestru, Maxi.“ A ten klučina ke mně hnedka vlezl a řekl ,,Ahoj.“ Já na něj koukala, že se mě nebojí jako nějakého cizího člověka. A mamka řekla ,,Každý den tady semnou byl a když jsem četla pohádky, tak jsi se i ty uklidnila. Byli jste stejní. A ty jako děťátko jsi vypadala stejně. Mezi vámi není žádný rozdíl. Taky by jsi vlezla ke všem, kdo po tobě natáhl ruce. Pokaždé jsme čekali kdy po tobě necháme vyhlásit pátrání, že tě někdo odnesl.“ A všichni se začali smát. Ale já ne. Mě to směšný nepřipadalo.
Když mi bylo lépe, tak jsem konečně vstala. A zrovna přijel doktor. Hned, jak viděl ty ruce a nohy, tak mi na to nasypal prášek a obvázal mi to. Vypadala jsem jako chodící mumie. A taky se mi posmívali.