Jdi na obsah Jdi na menu
 


SP 13

29. 12. 2011

       Hned, jak jsem se vzbudila, tak už u mě seděl Erik a usmíval se. Já se ho zeptala, copak je tak směšného. Erik si ke mně přilehl a řekl ,,Vyhrál jsem soutěž, kde se jde jako rodina do Akva parku. Takže konečně si někam vyjdeme a nebudeme pořád tady na farmě.“

A moje odezva byla ,,No konečně. Už jsem si myslela, že tady strávím celý život.“  objala jsem Erika a byla velice ráda.

Poté jsem se šla nasnídat a nakonec jsem šla za Arčim do boxu, abych ho pustila na pastviny.

Ale u Arčiho byl ten mladý psychiatr a hladil ho po hlavě. Hned, jak mě Arči vycítil, tak se otočil a šel ke mně. Já ho pohladila po hlavě a pozdravila toho doktora. Ten se jenom usmál a kývl hlavou. Potom jsem se otočila a chtěla jít na pastviny, ale Arči se nehnul. Tak jsem ho chytila a že ho povedu, jenomže ani tak se nehnul. V tom si lehnul na zem a smutně se díval. Já si k němu klekla, chytla jeho hlavu do dlaní a řekla ,,Já na tebe nenasednu, Arči. Já jezdit nechci.“ Arči ale stále stál za svým. Když ke mně přistoupil doktor a řekl ,,Ale nasedni. On ti nic předci  neudělá.“ A chytl mě kolem pasu a na Arčiho mě posadil. Jakmile se zvedl, tak jsem se zohnula k jeho krku. V tom za mě někdo nasedl ,,Ale takhle se na koni nesedí. Ani když máš strach.“ Já poznala Erikův hlas. Ale slyšela jsem ho ze země. Tak kdo zamnou seděl. Kladla jsem si otázky v duchu. A tak jsme se narovnala a viděla jsem Erika pod Arčim a za mnou seděl doktor. Já se vylekala a poplašila koně. Já i Doktor jsme spadli. Ale naštěstí oba do slámy. Erik k nám hned běžel a ptal se, jestli nám nic není. Oba jsme byli v pohodě. A tak jsem dotáhla Arčiho na pastvu a já šla domů se převléct. Odpoledne se mělo jet do toho Akva parku…

     Konečně odpoledně. Všichni máme po obědě a už jenom vyjet. Jelo se jedním autem a řídil Aleš. Já i sestra jsme se nemohli dočkat. ,,Konečně ven z farmy.“ Povzdechla jsem si nahlas a všichni mi to dali za pravdu.

Jakmile jsme dorazili na místo, tak první vyšel z auta Erik a hned šel k pokladně a my ostatní jsme na něj čekali u auta. Hned, jak se vrátil, tak nám řekl ,,Je to v pohodě. jak se vrátil, tak nám řekl ,,Je to v pohodě.  Akorát je tu otázka. Máte tu někdo plavky?“ Mirka se hnedka ozvala ,,Jasný. Všichni jsme to čekali.“ A na to jsem se ozvala ,,Tak mluv za sebe. Já to nečekala. A ani plavky nemám.“ Erik se usmála a řekl ,,No tak dobrá. Tady jsou lístky a já jdu s Xenií koupit plavky.“ A usmál se. Já si tím moc jistá nebyla a moc příznivě sem se nedívala. Tak mamka, Aleš, Mirka a Max šli dovnitř a já šla s Erikem nakupovat. Šli jsme do velkého obchodního domu a tam mi ukázal, kde jsou plavky. Já se tam šla podívat a jak jsme si prohlížela plavky, tak jsem se dívala i na ceny. Byly velké. Jedny plavky stály až tisíc korun. Úplně jsem nad tím žasla. Když mi někdo za zády řekl ,,Není toho času moc. Tak si pospěš.“ Já s sebou trhla a leknutím se mi podlomily nohy. Erik se vylekal, co se mi stalo. Ale já mu jenom odpověděla ,,Já si tady plavky nekoupím, je to tu drahý.“  Erik se rozhlédl po obchodě a řekl ,,Tak si vezmi tady tyto. Jsou docela hezký a tobě by padnout taky mohly. A já ti je zaplatím.“ Já se na něj podívala nepříčetně, ale i tak jsem mu to odkývla.

Po dlouhém vybírání plavek jsme konečně došli za ostatními. Ti nás už nečekaně vyhlíželi, že to mají projité. A už byli v plavkách. Erik měl už plavky pod oblečením. A tak jsme se dohodli, že oni si už půjdou zaplavat a já si to s Erikem narychlo projdeme. Tak tedy já a Erik jsme vyrazili a zbytek rodiny si šel už zaplavat…

      Měli jsme to poměrně rychle projitý. Poté jsem se převlékla do plavek a šli jsme za ostatními. Ovšem voda nebyla dvakrát nejteplejší a mě se do ní moc nechtělo. Erik si už hezky plaval. A tak jsem šla na jeden můstek. Ovšem mi něco zkazilo plány. Jakmile jsem si tam stoupla a zvedla ruce, že si skočím šipku, tak přes můstek skočil delfín a shodil mě do vody. Měla jsem veliký šok a začala jsem se topit. Naštěstí byli ti delfíni dobře cvičení a hnedka mě vytáhli nad vodu. Jakmile jsem se vzpamatovala, tak jsem si všimnula, že mě veze delfín. Byla jsem trochu v šoku, že se nebojí o lidi. Ale viděla jsem, že ti delfíni jsou hodní a dokážou pomoci lidem. Potom se zastavil u Erika a potopil se a já z něj slezla. Erik mě objal a smál se mi. Za to já moc vysmátá nebyla.  A raději jsem vylezla z vody. Šla jsem do šatny se převléct. Nakonec jsem si sedla do kantýny a tam jsem na ostatní počkala.

     Asi po hodině je to přestalo bavit, a taky už vylezli z vody. Když se osušili, tak zamnou přišli do kantýny a dali si něco k jídlu. A nakonec jsme se šli ještě podívat do města. Tam jsem se cítila lépe. Byl to můj živel. A když viděla ty památky, tak jsem litovala, že tu není moje banda z Prahy. To by byla kresba. Hlavně ten Brněnský drak. Úplně jsem žasla.

Když jsme nakoupili ještě nějaké věci, tak se jelo domů.

     Už jsem se těšila do postele. Byla už tma a já se s radostí vykoupala. Zrovna, když jsem byla ve sprše, tak do koupelny vešel Erik. Já jsem ho ani neslyšela. A když oddělal clonu, tak jsem se ho strašně lekla. Erik mě přitiskl ke stěně a začal mě líbat. Byl také nahý. A jak mě přitiskl k té zdi, tak se na mě přilepil a já cítila, že mu stojí penis. Ovšem já se na něj naštvala za to přepadení a jakmile mě přestal líbat, tak dostal pořádnou facku. Erik se ani nedivil, když mě pevně chytil a přitiskl si mě k sobě. Potom mi pošeptal ,,Moc tě miluji.“ A opět mě začal líbat. Já z toho všeho byla tolik zaskočena, že jsem nevěděla jak mám reagovat. A tak jsem ho od sebe odstrčila a zeptala se ,,Co to má znamenat!“ a tvářila jsme se naštvaně. Erik se usmál a opět řekl ,,Moc tě miluji.“ A znovu se ke mně přibližoval a mluvil ,,S tím delfínem jsi byla nádherná. Dokonce jsem na něj žárlil. Vypadal, jako by tě chtěl jenom pro sebe.“ A jak se přibližoval, tak jsem si všimnula, že je nejspíše opilý. Ale zajímavý bylo, že z něj alkohol nešel cítit. A tak jsem zastavila vodu a utekla z koupelny. Cestou jsem popadla nějaký ručník a než jsem vyběhla ven, tak jsem ho okolo sebe omotala. Potom jsem hledala nejbližšího člověka, co by mi mohl pomoct. A jak jsem běžela, tak jsem narazila na Tomáše. ,,Xenie, co tady pobíháš jenom v ručníku?“ já ho objala a řekla ,,Erik je nejspíše opilí a nebo nevím co s ním je. Ale není určitě při vědomí. Asi se zbláznil.“ Tom mě začal uklidňovat a v tom jsme uslyšeli ,,Tak ty mě budeš podvádět se svým strejdou. Tak to ti neodpustím.“ A rozeběhl se na Tomáše. Ten byl naštěstí pohotový. Chytil mě do náruče a uhnul z cesty, kudy na něj Erik útočil. Potom mě postavil opět na zem a díval se, co Erik dál provede.  V tom se na chodbě objevil Aleš ,,Co se to tu proboha děje?“ vylezl z pokoje rozespalý. A když uviděl Erika, tak nemohl uvěřit vlastním očím. Erik stál, jako by vypil několik skleniček vodky a choval se nesrozumitelně. Tomáš hnedka Aleše varoval. Když mě Aleš zahlídl, jak se tvářím vyděšeně, tak se na Erika naštval a šel k němu, že mu vyčiní. Ale Erik ho napadl. Aleš poznal, že to není alkohol. Protože Erika napitého znal. Ne jednou se Erik opil. Ale choval se prakticky normálně. A tak řekl Tomovi, aby mu ho pomohl složit. Tom s tím souhlasil, ale ještě dříve mě dal do jeho pokoje, u kterého jsme zrovna byli. Položil mě do postele a přikryl.

Po chvíli jsem slyšela ránu. Tak jsem nakoukla ze dveří. A koho jsem neviděla ležet. Né že by ležel Erik a Tom s Alešem ho drželi. Ale Aleš ležel pod schodami a Tom ležel kousek od dveří. Strašně jsem se bála, co se mi stane. A když mě Erik uviděl v těch dveřích, tak jsem se velice lekla a schovala se do skříně. Chvíli bylo ticho a potom jsem slyšela ,,Xenie, kdepak jsi se schovala? Takže budeme hrát na schovávanou? Tu hru miluji. A tebe taky miluji.“ Já byla strachy bez sebe. Vůbec jsem nevěděla co dělat. V tom jsem si všimla, že se začíná otevírat skříň. Já raději zavřela oči a čekala co se stane. Když jsem uslyšela střelbu. Strach mi nedovolil se ani pohnout. Po nějaké době se otevřely dveře od skříně. Já se lekla, ale když mě někdo vytáhl ven, tak jsem viděla jenom policii a doktory. A potom jsem se podívala na člověka, co mě držel. ,,Tome?“ zadívala jsem se na něj a on se na mě usmál. Měl zalepený čelo. ,,Co se stalo?“ zeptala jsem se a on mi řekl ,,Erik je hodně silný. A opravdu tě miluje. Ale zřejmě se mu do těla dostala droga a nebo ho někdo zhypnotizoval a byl moc agresivní. A když shodil Aleše ze schodů, tak jsem se lekl, co se mu stalo a nedával pozor a Erik mě chytil a hodil semnou o zeď.  Aleš se rychle probral a zavolal policii a záchranku…“ Já jsem ani nechtěla věřit tomu, že by Erik něco takového udělal. Když jsem viděla, že mě nese do sanitky ,,Já nepotřebuji do nemocnice.“ Řekla jsem Tomovi a ten mi řekl ,,Ale raději jeď. Aspoň na prohlídku, jestli ti nic není.“ Já jsem vstala bosýma nohama na kameně a řekla ,,Já jsem v pořádku, já doopravdy nepotřebuji do nemocnice.“ A pousmála jsem se. Tom tomu tedy kývl a zeptal se ,,Tebe to nepíchá?“ ,,Co? Myslíš kamení?“ Tom kývl hlavou já se podívala na zem ,,Ty kameny nejsou ostrý, takže ne.“ a tvářila jsem se, jako by se nic nestalo.

Tom se pousmál a odvedl mě tedy zpět do domu. Tam jsem si ale všimnula krve. ,,Co je vlastně s Erikem?“ ,,Ten musel do nemocnice. Nechtěl dát pokoj a zaútočil na jednoho policistu a ten po něm vystřelil. Ale jenom do nohy. Potom ho už zvládli doktoři a nyní by měl být už v nemocnici. Pokud budeš chtít, tak za ním zítra zajedeme.“ Já jsem tomu kývla a potom jsem uviděla sedět Aleše na pohovce a držel hrnek s kávou. Byl z toho hodně zdrcený.

A tak jsem šla za ním a řekla ,,Neboj se. Erik to zvládne. A dostane se z toho. Je silný jako ty, tati.“  A chytla jsem ho za ruku. Aleš byl velice zaskočený, že jsem mu řekla tati. Nikdy jsem mu tak neřekla, a tak se usmál a objal mě. Oba jsme začali brečet. Po chvíli přišla i mamka s Maxem v náručí, co se to stalo. A o chvíli později přišla i Mirka.  A tak se sešla celá naše rodina ve společenské místnosti. Když jsme to všechno mamce řekli, tak tomu nechtěla věřit. Nakonec jsem se omluvila a šla jsem spát. Tom se mi nabídl, že mě doprovodí. Tak jsme tedy šli. Prvně jsem šla do koupeny, kde jsem se převlíkla a potom jsem šla spát. Tom mě uložil, jako kdybych byla malá holčička a přikryl mě. Nakonec mi dal pusu na čelo a řekl ,,Nemysli si o mě nic špatného. Ale rád jsem tě chodíval uspávat, když jsi byla malá. Měla jsi ráda píseň o koních, kterou jsem složil s tvým otcem, jenomže si ji už nepamatuji. Tak dobrou noc.“ A odešel. Já jsem se zachumlala a usnula jsem docela v klidu.

      Ráno mě probudil Tom ,,Xenie, je čas vstávat.“ Já otevřela oči a když jsem ho viděla stát u okna a dívat se ven, tak jsem se zachumlala a řekla ,,Co tady děláš tak brzo?“  ,,Tvoje máma měla strach abys neměla záchvat, a tak jsme tu byl i přes noc.“ Odpověděl mi a usmál se na mě. Já se na něj dívala překvapeně. Vstala jsem a šla do koupelny. Tam jsem se zastavila a vzpomněla si na večer. Neustále jsem myslela na to, co se Erikovi mohlo stát. A nakonec jsem se i rozbrečela. Po chvíli do koupelny přišla sestra ,,Co se ti stalo?“ zeptala se a objala mě. Já ji nic neřekla a jenom jsem brečela. Když to bylo v pořádku, tak jsem se umyla, převlíkla a běžela na snídani. Aleš mě přivítal objetím a přitom mi řekl ,,Jsi ve velkém nebezpečí. Erik byl zhypnotizován a byl naveden, aby tě zabil. Teď je ještě v nemocnici, ale brzy se vrátí. Dostaneš i ochranku, aby se ti někdo něco nepokusil udělat. A potom mám na tebe prosbu. Erik se o to snaží celou dobu, co tady jsi. Zkus opět jezdit na koni. Uděláš mu tím velikou radost.“ Usmál se a doprovodil mě na místo. Já tím byla natolik zaskočena, že i ta chuť na to jídlo mě přešla a raději jsem odešla do pokoje. A znovu jsem usnula.

     Jakmile jsem se probrala, tak u postele seděl cizí kluk. ,,Kdo jste.“ Hned jsem se zeptala. ,,Já jsem Marek. A jsem tvoje ochranka. Mám tě chránit ohledně pokusu tě zabít. A mám i kvůli tobě nasazovat život.“ Já si ho prohlídla a připadal mi jako by to byl jeden z kámošů od Erika. Ale ti odjeli domů, že tu nějakou dobu nebudou. Tak jsem se ho začala různě vyptávat na koníčky,  práci, platy, rodinu a další věci. Dobře se mi s ním povídalo. Byl hodný a ochotný. Neustále se usmíval a když se zamyslel, tak se tvářil jako Kolumbo, když řeší nějaký případ.

      Po chvíli do pokoje vešel Tom ,,Měla by jsi vstávat. Jinak propásneš oběd.“ Já jsem se protáhla a odpověděla ,,Ale mě se nechce. Nemůže mi někdo donést ten oběd do postele?“ Tom se usmál, popošel k posteli a řekl ,,Tak do postele? No, možná bych to mohl udělat já, ale myslím, že když tě z té postele vyhodím, tak to bude lepší.“ Odkryl prudce peřinu a vzal mě do náruče. Odnesl mě do koupelny a Marek mi donesl oblečení. Potom mě Tom dal pod sprchu a pustil vlažnou vodu. Já se na něj naštvala a stáhla ho k sobě pod vodu a byl celej mokrej. Já se mu začala smát. Tom se jenom otřepal, vyslíkl se do trenýrek a řekl ,,Tak fajn. Vidím, že máš síly dosti.“ utřel se ručníkem a odešel v klidu, že se jde převléct. Tak jsem vylezla ze sprchy a chytla jsem po ručníku.  Jakmile jsem se osušila, tak jsem se chtěla obléct.  ,,Tomáši!“ Zakřičela jsem a do koupelny vběhl Marek, co se děje. A uviděl mě jenom v ručníku. Hodně se zastyděl a opět šel za dveře. Ovšem nechal pootevřeno a znovu se zeptal, co se stalo. ,,Tom mi zřejmě schválně sebral oblečení a odnesl ho pryč. Prosím, doneseš mi nové z pokoje?“ Marek mi řekl, ať chvíli počkám, že mi ho tedy donese. 

Když přišel, tak mi podal šaty ,,Máš si vzít toto.“ A podal mi to i se spodním prádlem. Já mu poděkovala a byla jsem ráda, že se nebudu muset promenádovat v ručníku po domě.  Když jsem se oblíkla, tak jsem se učesala a vyšla ven. A před dveřmi mě čekalo překvapení. ,,Ahoj Xenie. Jak se ti vede?“ byla tam Petra. ,,Kde je Marek?“ zeptala jsem se s obavami. Toho jsem pro něco poslala. Ty šaty ti sluší.“ Řekla a přejela mi prstem po bradě a pokračovala v řeči ,,Víš, jsi docela hezká, ale nevím co na tobě ten Erik vidí. Vždyť jsem ho milovala. A že jsem byla nemehlo ohledně koní, tak za to jsem nemohla. Já tehdy viděla koně poprvé, když nepočítám knížky. A on mě stejně nechal. Víš, znám ho od šesté třídy. Už tehdy jsem se do něj zamilovala. Dokonce jsem s ním spala. A on mě potom nechal. A tehdy, když jsi sem přijela, tak jsem poznala, že si mě nebude všímat. A ve škole nemluvil o nikom jiným než o tobě. I jeho kamarádi tě chválili. Byla to hrůza. A tak jsem si o tobě zjistila co nejvíce informací. A vidíš. Skoro se mi tě podařilo zabít.“ V tom vytáhla zbraň a řekla ,,Erik je jenom můj.“ A vystřelila. Ovšem já se jednoduše nedala a zbraň jsem jí vyrazila z ruky. I když jsem byla postřelená. Petra se pousmála a vytáhla nůž ,,Takže ty budeš odporovat?“ a přiložila nůž na krvácející ránu. A tupou stranou mi sjela nožem pod krk ,,Teď tě nemá kdo chránit. Jsi bezmocná, stejně jako tehdy Sultán. Jsi sama a nikdo tě nezachrání.“ A v tom se ozval Marek ,,Stůj a ani se nehni. Jinak skončíš zle, Petro.“ Petra přiložila nůž ostrou stranou na můj krk a řekla ,,Mě nezastrašíš. Vidíš, jsem ve výhodě. A nikdo mě nezastaví. Teď s ní vyjdu pomalu ven a ty mě hezky necháš. Jinak skončí pod kytičkami.“ Marek tedy složil zbraň a Petra semnou vstala a neustále držela nůž pod mým krkem. Ale jakmile jsme vyšli před dům, tak už tam byl zástup policistů a rychlé zásahové služby. Petra se jenom pousmála a řekla ,,Všichni odložte zbraně, jinak zemře.“ A tak všichni odložili zbraně a Petra se vydala k jednomu autu. A když chtěla nasednout, tak jsem sebrala poslední síly a loktem jsem ji praštila do břicha. Petra se skátila k zemi, ale pořezala mě na noze a já taky spadla. Petra si mě otočila obličejem k ní a řekla ,,Tak toto byla tvoje největší chyba.“ A chtěla mě zabít. Jenomže po ní někdo vystřelil. Byl to Marek. A byl hodně naštvaný. Potom mu jeden policista vzal v klidu zbraň a řekl mu ,,Jsi dobrý, Marku. Už je vše v pořádku.“ A uklidnil ho. Marek se svalil k zemi a byl rád, že žiju. Petru odvedli, dali ji pouta a ošetřili ji. Ale já tam ležela, jako bych běžela maratón. Když ke mně přiběhl Aleš s Tomem a doktory. Hned mě začali ošetřovat. Já je málem ani nevnímala. Ze všeho jsem byla vyděšená. A nakonec jsem upadla do bezvědomí…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář