Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta k cíli

18. 7. 2014

 Cesta k cíli

 

 

Další den jsme se všichni sešli v ředitelně. Ředitel všem ukázal fotku dýky a já si povzdechl. Ukázal dýku Iris, kterou jsem měl u sebe.

            Poté jsme šli k jižní bráně a Albert nám otevřel. Hned mě napadlo, že on bude náš stín.

            Pomalu jsme prošli bránou a objevili jsme se v nějakém pralese.

            Irena se na nás otočila „Kdo tuto skupinku povede?“ a než stačili odpovědět, tak jsem zmizel ve křoví. Hlas Ireny pro mě byl jako ostří nože. Naštěstí jsem zaslechl hlas El „Jsi nejvýše postavený démon. Veď misi ty, Ireno.“ …

            Posadil jsem se na útes a rozhlížel se. Tolik vod pohromadě jsem ještě neviděl. Moře bylo obří a vlny narážely do skály pode mnou… někdo mě našel…

            Byla to El. Přisedla si ke mně a rozhlížela se. Najednou vypadala mile a ne vražedně. Podívala se mi do očí a já si všimnul jejich. Měla je čistě černé a bezstarostné.…Najednou se mě zeptala „Proč se nesneseš s Irenou? Je celkem v pohodě.“ Její hlas by nejistý a třásl se. Jenomže moje reakce na jméno Irena je hrozná a odsekl jsem „O to se nestarej. Není to tvá věc.“ Vstal jsem a pomalu chtěl odejít. Jenomže ona mě chytla za límec a zeptala se „Alexi… umíš plavat?“ já se zděšením ohlédl. El měla zákeřný pohled a než jsem stačil cuknout, tak jsem letěl do moře. El jen čekala, kdy se ozve šplouchnutí, které se během chvilky dostavilo. Spokojeně se vrátila ke skupince.

                Já měl zavřené oči a cítil jsem vítr ve tváři. Když jsem je otevřel, tak jsem letěl. Držela mě Irena. Ohlédla se po mně a s úsměvem řekla „Vidím, že máš nové přátele, Lexíku.“ Naštval jsem se, ale tak jsem byl překvapený, že na mě mluví. A dokonce se usmála.

                Přistáli jsme a já jen mekl „Díky.“ A šel jsem po svých. Irena vzlétla „Hej, Lexíku. Budeme v hotelu La Alcudia. Pokoj máš zarezervovaný. Očekávám tvůj brzký příchod, abychom mohli pátrat po té hloupé dýce.“ Odletěla a já se prodíral lesem.

                Došel jsem ven z houští a rozhlédl se. Přede mnou stála skála s označeným otvorem. Vypadalo to stejně jako dveře do školy. Neváhal jsem a přiložil pečeť s prstenem ke skále. Ta se otevřela, ale nebyly to dveře do naší školy.

                Vešel jsem dovnitř a popošel několik kroků. Přede mnou se objevil mohutný a nabušený muž „Ty nejsi Irena. Co tady děláš?“ nejistě jsem na něj pohlédl „Chci se k vám přidat. Jsem Tony a jsem temný vlk.“ Shlédl na mě z výsky „Hm. A jsi ze školy odpadlíků?“ já přikývnul. On se usmál „Nu dobrá. Vezmu tě s sebou, Tony.“ pomalu se rozpohyboval a já šel za ním. Dovedl mě před obří bránu, která se začala otevírat…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář