Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sirokuro VII

22. 4. 2014

 Jakmile mě pustil, tak se pousmál a omluvil se mi. Já byla stále mimo. Toto jsem opravdu nečekala. Pak se mi podíval do očí a řekl mi „Už od začátku prváku se mi líbíš, Katy. A teď, díky tomu příběhu jsme se mohli lépe sblížit…“ chvíli se odmlčel a já se usmála „Taky tě miluji, Eriku.“ To bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala v tu chvíli vykoktnout. Erik byl nesmírně šťastný a objal mě. Teprve teď jsem si všimla jeho vypracované postavy, jeho něžného objetí a nezbedných hnědých očí.

            Strejda jel narychlo do města a Erika vzal s sebou. Musel se taky někdy ukázat doma.

            Já sklidila nádobí, připravila si učení a s radostí padla do postele.

            Proklaté ráno. Vyškrábala jsme se z postele a šla na snídani. Silvia ještě nebyla vzhůru, tak jsem něco narychlo připravila a šla do školy.

            Erik na mě čekal u autobusu. Když jsem ho viděla, tak jsem se usmála a skočila mu do náruče. Dal mi pusu na rty a za ruce jsme šli do školy. Všichni na nás koukali jako na mimozemšťany. Nakonec by to stejně prsklo. Tak jsme se rozhodli nic nezatajovat.

            Na dnešek si domluvili jízdy někteří spolužáci. Moc se to sice nehodilo, protože se očkovaly krávy, ale Erik jim to slíbil…

Celý den se mi táhl jako špageta. Nekonečná špageta.

            Konečně doma. Rychle jsem do sebe něco hodila a šla pro koně na pastvu. Strejda se divil, ale já ho ujistila, že se nemusí o nic starat. Shirokuro kolem mě skotačila a pomáhala mi nahnat koně. Arabák byl s ní. Byli jako sourozenci jiných plemen.

            Dojel Erik se spolužáky. Dojely tři holky a dva kluci. Pět lidí. To se dalo. No plus Vanesa. Ta se chtěla přidat.

            Zavedla jsem všechny do stájí a rozdělila jim koně. Všichni se museli naučit, jak k nim přicházet. Vyvedli si je ven z boxů a očistili. Osedlala jsme je s Erikem. Sedla jsou na netrénované lidi dosti těžká. Já si Shirokuro neosedlávala. Ještě jsem ji nechtěla zatěžovat sedlem. Ještě má čas půl roku.

            Koně připraveni. Helmy rozdány. A už jen dojít do jízdárny. Nasedli jsme. No já se na Shirokuro škrábala delší dobu, ale šlo to.  A jezdit. Krok s přesedáním. Klus i cval. Všem se dařilo. Nakonec jsme vyjeli ven krokem a maximálně klusem. Shirokuro se nelíbilo, že nemůže letět s větrem o závod a ukázat se. Všem jsem se za to omluvila a Erik dodal „Tak všichni si chytí koně na krátko a já je povedu. A ty si můžeš se Shirokuro užít jízdu.“ A to hned spolužáci nadšením souhlasili. Erik přebral moji vedoucí pozici a já dala Shirokuro volno. Hned poskočila radostí a letěla hned k ohradám. Já se přitiskla k jejímu tělu a společně jsme běžely jako o život. Poté se otočila a proletěla kolem mých spolužáků jako blesk. Nakonec několikrát přeskočila ohrady. Při poslední skoku jsem se jí pustila hřívy a rozpřáhla ruce, jako bych letěla.

            Shirokuro se vydováděla a v klidu došla ke skupince. Spolužáci jen žasli. K jízdárně jsme jeli cvalem. To se už moc Shirokuro nechtělo, tak jsem ji musela povzbouzet.

            Dojel nás bratr na svém Frísovy a zeptal se „Nechtěli byste vidět odchyt krav?“ spolužáci byli nadšením bez sebe. Koně jsme otočili na pastviny ke krávám. Tam jsme zastavili a bratr s Erikem jeli na krávy. Měli za úkol pochytat krávy s červeným označením v uchu. Jsou to loňská mláďata a musí se přeočkovat. Do las chytli každý dvě krávy a vedli je za sebou. Došli s nimi do uzavřeného výběhu a strejda je naočkoval.

            Skončila jízda a spolužáci mi děkovali za bezvadný den. Ale musela jsem je varovat, že je další den budou nesnesitelně bolet nohy a zadky. Moc tomu nechtěli věřit, ale já je nechala být jejich přesvědčení.

            Nakonec jsem šla za Samuelem s Vanesou. Moc se jí nechtělo, ale stejně jsem ji dokopala. Musela si ho cvičit ona sama. Aby si na sebe zvykli.

            Začala s mrkví a hlazením. Skákání kolem něj. Dání dečky a plácání po zadku. Dokud si Samuel nezvykl na její pohyby, tak jsme neskončili.

            Když na něm seděla a držela otěže, tak se i projela po jízdárně. Sesedla a já donesla pastevecké, obyčejné sedlo. Dala jsem mu ho očichat a pomalu ho na něj nasadila. Nic neudělal. Pohladila jsem ho po břiše a Vanesa mi z druhé strany podala podbřišák. Pomalu jsem ho utáhla a čekala, co udělá. Nic… stál jak socha. Tak jsem řekla Vanese, ať se s ním projde. Uvidí se, jak bude chodit se sedlem. Vůbec mu to nedělalo problém. Tak jsem nechala Vanesu nasednout. Chvíli seděla nejistě, ale jak zjistila, že to ani koni nevadí, tak si oddechla a pořádně se projela po jízdárně. Dokonce si zaskákala. Bylo vidět, že jí to chybělo. Nakonec jsem donesla úplné uzdění a parkurové sedlo. Přesedlala jsem ho a lehce mu zacukala uzděním v tlamě. Trochu mu to vadilo a snažil se to okusovat. Nasedla jsem na něj a opět zatahala. On couvnul. Pak jsem popotáhla vpravo a pobídla jej. Šel vpravo. To samé šlo na druhou stranu. Tak jsem si s ním skočila. Trochu házel hlavou, když jsem cukla udidlem, ale jinak byl v klidu. Pak si ho ozkoušela Vanesa. Ta na něm byla, jako by se s ním narodila. Oba si rozuměli a dokázali se perfektně sladit. Byla jsem ráda, že jim to tak jde.

            Odstrojila jsem koně, Vanesa si ho vyčesala a dala mu žrádlo. Já šla zavolat nezbednici. Čekala za seníkem a vystrašila mě. Uvědomila jsem si, že jsem s ní dlouho nedováděla na pastvách. Ale ještě jsem nemohla. Odvedla jsem ji do stáje, vyčesala, upletla copánky a dala nažrat.

Doma byl Bratr s Erikem a s bratrem od Vanesy. Erik vstal a oddálil mi židly, abych se mohla posadit. Bratr to samé udělal Vanese. Večeři jsem moc nesnědla. Nějak jsem neměla chuť. Erik u nás zase spal.

            Zalezla jsem do pokoje a lehla hned do postele. Byla jsem nějaká utahaná. Erik došel. Zaklepal a vešel. Sedla jsem si a otočila se. Usmála jsme se na něj, ale stejně poznal, že něco není v pořádku. Přisedl si a chytil mi na čelo „Nevypadá to, že bys měla horečku.“ Šeptl a dal mi na něj pusu. Pousmála jsem se „Tím to není. Občas se mi stává, že se mi zasteskne po mámě a tátovi. Tedy hlavně po tátovi.“ Erik mě utišil, pevněji objal a lehl si semnou do postele. Jeho tělo mě pěkně hřálo a uklidňovalo. Byl opravdu moc hodný. Až moc hodný.

            Asi jsem usnula, protože když jsem otevřela oči, tak Erik spal a byla tma. Přikryla jsem ho peřinou a já si vytáhla deku. Znovu jsem se k němu přitiskla a spala dál.

            Toto ráno jsem vstávala s úsměvem. Erik mě probudil pusou a snídaní do postele. Brácha stál ve dveřích a s posměškem dodal „Hm… taky bych se tak chtěl mít.“ Hned jsem zrudla a Erik se něžně usmál. Popadla jsem menší polštářek a hodila ho po něm. Náhle se z chodby ozvalo „Martine… Můžeš na chvíli.“ Chvíli jsem váhala, ale pak mi došlo, že to je Leošův hlas. Byla jsem jako socha s nechápavým pohledem. Brácha se otočil a v tom se mu Leoš pověsil na ramena „Tobě to trvá. Nejsi náhodou závislí na svojí sestřičce?“ to jsem nahodila zhnusený pohled a bratr vylekaný a nejistý zaráz. Erik se jen zasmál a ti dva šmíráci odešli. Pak si Erik přisedl a začal se tvářit nejistě. „Co se děje, Eriku?“ on se mi podíval do očí „Tvůj bratr mě pověřil úkolem, který nevím, jak ti sdělit. Je to taková blbost, ale i tak. Mluvit o tom není nic pro mě.“ nechápavě jsme se podívala a Erik ze sebe vyhrkl „Tvůj bratr je Gay a neví, jak ti to má říct.“ To mi spadla brada až pod postel, nadzvedla jsem obočí a nechápavě jsem řekla „Cože?“ Erik si oddechl „Martin je gay a líbí se mu Leoš. On je taky gay.“ Otřepala jsem se a vrátila do reality „No to je mi novina. A já si říkala, proč nechce žádnou holku, když měl tolik nápadnic. Teď mi to smysl dává. No co. Tak je gay. A já nikdy nebudu teta.“ Erik se poslední poznámce zasmál a políbil mě.

Já snědla snídani a šli jsme do školy. Tam se mi zase nahlásili lidi na jízdy…

Doma jsem připravila zase jiných pět koní…

Takto to šlo až do poloviny června. Dokud nebyl ten výlet a všichni mí spolužáci přezkoušeni v jízdě na koni. Jed jediná dívka dokázala jezdit jako ďas. Ale bylo to tím, že ve svém volném čase jezdila do ciziny natáčet filmy o koních a jezdila na koních. I na divokých mustanzích. Což jsem jí záviděla. Ale prý z jedné jízdy na mustangovi měla zlomenou ruku. To se ví. Divoký mustang rovná se divoká jízda. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář