Shirokuro V
Po obědě jsem si šla připravit věci na nového koně a vyčistit mu box. Už jen stačilo, aby ho odvezli. Strejda raději připravil nahánějící ohrady a s Martinem si stoupli po stranách, kdyby je přeskočil. Erik zůstal v povzdálí se Shirokuro. Já si myslela, že to ani nebude zapotřebí, ale strejda mi řekl, že se byl na toho koně podívat, a že je to zabiják.
Má to být tříletý arabák. Černý jako uhel s povahou satana. Já si povzdechla, připravila dvě lasa a jeden bič střední délky.
Přijelo černé auto jeep s obřím přívěsem na koně. Vypadalo to, jako by vezli stádo koní a ne jen jednoho. Nacouvali k naháněcím ohradám a vystoupil muž. Z druhé strany vystoupila dívka. Mohla být o něco starší než já, ale tvářila se nejistě. Za ní vystoupil kluk. Ve věku mého bráchu. Docela pohledný, ale když jsem viděla jeho zhnusený pohled, tak jsem se ušklíbla k smíchu. Erik se udiveně zasekl, ale zpět k realitě ho přivedla Shirokuro, která do něj šťouchla. Erik na ni nasedl a popadl laso. Já se na ně usmála a šla k muži a jeho dětem. On mi poděkoval za možnost vytrénování a seznámil mě s jeho dětmi. Dcera se jmenovala Vanesa. Bylo jí osmnáct. Její poslední kůň zemřel stářím. Nebyla z toho vůbec nadšená. A kluk se jmenoval Leoš. Tomu bylo dvacet tři. Stejně jako bráchovi. Ten zase koně měl, ale při závodu si oba zlomili nohu. Kůň musel na utracení, protože by se už na nic nehodil a on už žádného jiného nechtěl. Oba měli smutný příběh s koňmi. Já pískla a Shirokuro došla i s Erikem. Ten z ní slezl a přidržel mi ji. Já jim řekla její příběh. Tak se tvářili zaraženě…
Nakonec se všichni vzdálili a Erik s mužem otevřeli přepravník.
Kůň stál v klidu. Jen zhluboka oddychoval. Já se zeptala na jméno a dívka řekla „Jmenuje se Samuel.“ Udiveně jsem se ohlédla po koni „To mi k němu nesedí. Čekala jsem něco tvrdšího. No nic. Jak moc reaguje na oslovení. Dívka se ohlédla po otci a ten odpověděl „Vůbec. Jen nemá rád prudké pohyby a je agresivní. Už nám dostal do nemocnice dva trenéry.“ Chvíli se odmlčel a bratr se strejdou pevně chytly sedla a lasa. Já se ohlédla opět po koni a mlaskla. Kůň zvedl hlavu. Vytáhla jsem mrkve a pomalu ji položila na zem. Kůň se nehnul. Tak jsem pomalu sundala jedno laso a udělala na něm smyčku. Druhý jsem dala na ohradník. Mrkev jsem nechala na zemi a popošla jsem do boxu, kůň upozornil a třikrát kopnul kopytem do země. „Takže tříletý hřebeček Sultán. Co já si s tebou počnu, hochu.“ Kůň zvedl hlavu do výšky a sklopil uši. Dal mi najevo, že mě u sebe nechce. Já se zastavila a upravila si smyčku z lasa. Kůň nejistě přešlápnul. Podívala jsem se mu do očí a viděla strach. Poodešla jsem ven a řekla „Kolik vás ten kůň stál?“ muž se zarazil „No… dvacet tisíc. Byl levný, tak jsem ho koupil. Až poté jsem zjistil, jaký je.“ Já nezpustila oči z koně „Byl týraný. Proto se všech bojí a je agresivní. Toto bude běh na dlouhou trať.“ Řekla jsem poslední slova a vykřikla „KŠA!“ přitom jsem po koni hodila mrkví.
Kůň se vzepjal na zadní a tryskem vyběhl ven. Já mu rychle hodila smyčku kolem krku a laso pustila za ním. Mělo jen metr, takže se mu nic nestalo.
Byl venku… nejistě do všeho kopal a dováděl. Smyčka na krku se mu taky nelíbila. Poskotačil až ke mně. Pokusil se zaútočit. Lidi v mém blízkém okolí leknutím uskočili dál, ale já se nepohnula. Nedala jsem mu najevo, že se ho bojím. To se ke mně otočil zadkem. To už jsem uhnout musela, ale k jeho boku. Aby na mě viděl a věděl, že já se ho nebojím a nic mu nechci udělat. Kůň párkrát zabijácky vykopl zadní nohy a Erik s mužem zvřeli přepravník. Strejda s bratrem zavřeli nahánějící ohradu a já jen uskočila stranou, aby se mohl vzdálit a proběhnout.
Měl typickou arabskou chůzi. Hlavu vzhůru, ocas nahoru a nohy vyhazoval, jak to jen šlo. Když se zastavil, tak ucítil mrkev. Došel si k boxu, kde stále ležela a snědl ji. Další jsem mu hodila blíž ke mně. Chvíli váhal, ale pomalu si ji vzal. Já slezla z ohrady a poodešla od něj. Opět jsem mu jednu mrkev hodila blíž ke mně a poodešla. Kůň si tak zvykal na moji přítomnost. Až nakonec jsem mu hodila mrkev k sobě a neustoupila jsem. Kůň pomalu došel. Prvně nejistě narážel, ale když viděl, že já neuhnu, tak si rychle vzal mrkev a zmizel do bezpečné vzdálenosti. Chodila jsem mu další k sobě. To už si ji vzal a zůstal u mě. Nakonec jsem si nechala mrkev na ruce. Podíval se mi do očí a vzal si ji. Položila jsem mu další na ruku, a jak dal čumák na moji ruku, tak jsem ho pohladila po čele. Nakonec jsem mu do své dlaně nasypala ječmen a on jedl. Pomalu jsem mu volnou rukou sjela až na krk a sundala smyčku. Kůň v klidu stál a nevěděl, co má dělat. Pak jsem se k němu přiblížila z boku a pohladila ho. Strejda mi donesl kýbl s ječmenem a pomalu ho postavil před koně. Bylo vidět, že je lehce podvyživený a hladový. Jen jsem si ho obcházela. To mu nijak nevadilo. Pak jsem mu sebrala žrádlo. To dal uši dozadu a opět jsem si ho obešla. To se po mě ohlížel. Když jsem stála u jeho hlavy, tak jsem na něj prudce hodila smyčku. Hned šel na zadní, obrátil se a odběhl dál. Ohrada byla uzavřená do kruhu. Takže nemohl ani do jízdárny ani do boxu. Byl z toho zmatený. Já stála uprostřed a vytáhla si bičík z boty. Pak jsem si určila směr, kterým ho poženu a nahnala si ho do klusu. Na tož, jak se zdál nepoddajný, tak do kruhu šel pěkně. Pak jsem si šla pro delší smotané laso a opět jsem ho nahnala na opačný směr kruhu. Takto se zdál být v klidu. Až na o, že byl lehce podvyživený, tak byl tělesně v pořádku. Akorát ta nedůvěra v lidi. Když jsem ho zastavila, tak ke mně sám došel. Poznala jsem, že uznává moji autoritu a čeká odměnu. Tak jsem mu dala mrkvičku. To se nechal i pohladit a sundat i nandat smyčku. Pak jsem řekla Vanese, ať jde ke mně. Nechtěla, měla strach. Tak jsme jí musela vysvětlit, že kůň bude její a potřebuje její důvěru. Samuelovi jsem uvázala dlouhé laso, ale nechala ho volně, aby necítil, že ho vedu. Vanesa si stoupla doprostřed ohrady a já jí podala bičík. Držela ho se strachem. Uklidnila jsem ji pohledem „Pokud nebudeš ty v klidu, kůň taky ne. Pokud se budeš bát, kůň se bude bát taky. Pokud budeš plakat, kůň bude taky. Pokud se budeš smát, kůň taky. Co budeš dělat ty, bude dělat i kůň.“ Povolila jsem laso a udělala pár kroků „Ale pokud nebude kůň v tobě vidět autoritu, tak si bude dělat, co chce a donutí tě tomu, co chce on.“ A kůň popošel taky. Strejda podstrčil dívce mrkev. Ona nejistě stála a bála se. Pak po mě zopakovala „Pokud se budu bát, bude se bát i on. Pokud nebudu jeho autoritativní osoba, bude on vládnout nade mnou.“ Odkývnula jsem já to a sundala laso z koně. Došla jsem k ní. Kůň zjistil, že je tam další osoba a byl nejistý. Stejně jako ta dívka. Šeptla jsem jí, aby mu hodila jednu mrkev. Udělala tak. Kůň si ji očichal a sežral. Pak ji házela blíž a blíž, dokud se jí kůň nedotkl. Tehdy oba pookřáli. Nakonec si získala autoritu nad ním a dokázala, aby ji následoval i bez zbytečných povelů. Dokázala ho pohlazením pochválit a dala mu mrkev. Pak jsem ji odvedla stranou a strejda mi podal ohlávku. Tu jsem mu pomalu nasadila a pustili jsme ho do jízdárny. Tam se nám předvedl v plné arabské kráse. Strejda mu donesl žrádlo a vodu. Když se nažral, tak jsem po něm nečekaně hodila laso. Opět stoupl na zadní a vystartoval po mě. Neustoupila jsem ani o krok. A tentokrát to byla chyba. Asi nabral sílu ze žrádla a předníma šel přímo na mě. Ohnala jsem se bičíkem a ustoupila kousek vzad. Tentokrát měl on vítězství v očích. Strejda mi podal další laso. Kůň okamžitě přešel do kolečka. Opět uznal moji autoritu a šlapal jako hodinky. Opravdu mu vadily jen prudké pohyby…
Zastavil se naproti mně a stoupl na zadní. Já ho lehce pošťouchla bičíkem a byl klid.
Už se začalo stmívat a já odvedla koně do boxu. Trochu plašil s uzavřeným prostorem, ale jak jsem do něj vešla já, tak v klidu vešel. Smyčku s ohlávkou jsem mu nechala. Jen laso jsem sundala. Když byl box zavřený, tak muž nevěřícně koukal. Dá se říct, že koukali všichni.
Ještě, než odjeli, tak mi dívka děkovala. I muž. A kluk se neustále ohlížel po mém bráchovi, který stál v pozadí s Erikem. Muže se domluvil na ceně ustájení a trénování koně, a poté odjeli.