Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shirokuro IV

21. 4. 2014

             Celou neděli jsem proválela na pastvách s lumpicí skotačící okolo mě. Ani na oběd jsem nedošla. Musel pro mě přijít brácha. Pustil Asamira a lehl ke mně „Seš tu nějak moc dlouho. Měla bys chodit na jídla.“ Já si sedla „Já nemám hlad. Je mi tu dobře.“ Shirokuro zahřála a stoupla na zadní. Asamir jen stoupnul na zadní a vypadal jako poplašený. Já se zvedla a řekla „Klidněte se vy dva. Hádky si nechte na jindy.“ Oba se uklidnili. Bratr se posadil „Ty jí opravdu rozumíš?“ „Máme svá hesla. Pokud se jí něco nelíbí, tak jde na zadní. A pokud se chce hádat, tak řehtá.“ bratr se usmál, vstal a řekl „Pojď na to jídlo. Silvie si myslí, že vaří špatně a nechceš chodit na její jídla.“ S pomocí bratra jsem se vyškrábala na nohy a pomalu jsem došla do jídelny. Silvie se usmála a já snědla všechno jídlo, co mi dala. Nakonec jsem jí ho pochválila a odešla do pokoje. Vytáhla učení a četla si ho.

            Už se stmívalo, když mi někdo zaklepal na pokoj. Otevřela jsem a přede mnou stál muž ze sousední farmy. „Dobrý podvečer, co si přejete.“ On se usmál „Jen bych tě chtěl poprosit… o něco.“ Začal nejistě. Pozvala jsem ho do pokoje. Sedli jsme si na moji postel. Byl docela nervózní, ale nakonec spustil „Pro svoji dceru jsem koupil koně, ale není moc cvičený a přátelský. A chtěl bych tě požádat, zda bys ho trochu nevytrénovala. U nás nejsou tak dobří trenéři. A slyšel jsem o tvém talentu, Katy.“ Dívala jsme se nevěřícně. On mě žádá o trénování koně? To asi špatně slyším. Nikdy se neměl se strejdou v oblibě a dělal naschvály. A dnes mě žádá o pomoc… Nadechla jsem se „No… zkusím se na toho koně podívat a uvidí se, co se s ním dá dělat.“ V jeho obličeji se ukázal úsměv „Děkuji ti, Katy. A neboj. Zaplatím ti za to.“ Jeho poslední věta mě dostala „Ale já nic za to nechci.“ On se usmál „Ale neříkej takové věci. Předci… nebudeš pracovat zadarmo.“ Raději jsem už nic neříkala. On vstal a já ho doprovodila až ven. Rozloučila jsem se a šla ustájit Shirokuro, která zrovna stála u seníku. Pohladila jsem ji po čele a odvedla do stáje.

            Rychle jsem došla domů, připravila se do školy, vběhla do koupelny, umyla se a hned do postele.

            Ráno… Nenávidím rána a vstávání do školy. Sotva jsem se vyškrábala z postele, tak mi brácha prudce otevřel dveře a spustil „Vstávat!!! Jinak zaspíš.“ První, co jsem měla po ruce byla kalkulačka, kterou jsem po něm hodila. Byl pohotový a chytil ji. Za to já se nedala a hned na to hodila celý pouzdro. To ho trefilo do obličeje. Hned si přiložil ruku na tvář „To bylo podlý!“ vyjekl po mě. Já se rozpřáhla s aktovkou „Ty máš co říkat. Vypadni!“ věci rychle položil a zavřel dveře.

            Když jsem došla do jídelny, tak už na mě čekali oba chlapy. Strejda se jen lehce usmíval a bratr si držel ruku na tváři. „Co zas na mě připravujete…“ povzdechla jsem si a sedla na židli. Silvia vyšla z kuchyně a nesla velký dort. Nechápavě jsem na ni koukala a otočila pohled na chlapy. Strejda ke mně došel a dal mi tašku se slovy „Všechno nejlepší k narozeninám, Katy.“ To jsem vytřeštila oči ještě víc „Já, že mám narozeniny?“ nevěřícně jsem mekla a došlo mi, co je za datum. Opravdu jsem měla narozeniny, na které jsem úplně zapomněla. Brácha mi dal kytku a něco zabaleného. Silvia mi upekla skvělý dort. A dala mi malou tašku. Že je to prý tričko, ale neví, zda mi bude. Já všem poděkovala a společně jsme posnídali. Pak jsem rychle šla na autobus. Do školy jsem používala berle, abych chodila rychleji. Ale s tím, že jsem zaspala a zdržela se s dárky, mi autobus ujel. Naštěstí jel soused do města, tak mě vzal autem. Zastavil mi až před školou.

            Když jsem se doškrábala do třídy, tak ke mně Erik došel „Potřebuješ s něčím pomoct?“ „Ahoj. Ne to je v pohodě. Já to zvládnu.“ Odpověděla jsem mu a posadila se.  Erik se pousmál „Můžu dnes přijet k vám? Tvůj brácha říkal něco o očkování krav.“ Já se pousmála „Jo se neptej. U nás jsi vítaný host. Akorát se ti moc nebudu věnovat. Dovezou mi koně na převýchovu.“ Erik maličko posmutněl, ale i tak se usmál a šel si sednout na místo.

            Na první hodinu byla změna. Měli jsme našeho třídního učitele. Byl pohodář, ale když ho někdo naštval, schytala to celá třída. Naštěstí dnes byl klid. Domlouval se školní výlet na konci roku. Nikdo moc nevymyslel. Byly návrhy jako rafty na více dní. Lanová centra v okolí. Procházka hradů nebo zoologické zahrady… došla řada k Erikovi. Ten se zamyslel a řekl „Co si tak udělat výlet na koních. U Katy mají skvělé jezdecké cvičiště a plno koní. Každou sobotu tam pořádá jezdectví pro začátečníky, takže je na koně spolehnutí. To by taky nebylo marný.“ Učitel se na mě podíval a já jen práskla hlavou do stolu. Pak to napsal na tabuli bez jediného mého vyjádření nesouhlasu. Poté jsem hodila vražedný pohled na Erika, který se nevině pousmál.

            Když došlo na hlasování, tak se zdálo, že vyhrávají rafty na více dní. Ale pak učitel řekl, že jeden člověk může hlasovat pro více možností. Takže se hlasovalo od začátku… Došlo se na návrh od Erika. Celá třída, krom mě, zvedla ruku. Já si povzdechla a řekla „Tak co. Mě ani koním to vadit nebude. A aspoň si užijeme legraci. Ale prosila bych ty, kteří ještě nejezdili, aby se dostavili v kterýkoliv den na farmu a já je zaučila. Nechci sepisovat za strejdu zprávu o úmrtí jezdce na mazlivém koni.“ Celá třída se začala smát.

            Po hodině mě zastavil učitel „Katy… Víš já nikdy seseděl na koni. Mohl bych taky přijít?“ já se usmála „To je samozřejmost, pane učiteli. A klidně vezměte i své děti a ženu. Taky se mohou svést.“ Spokojeně odešel a já dokulhala za Erikem „Za toto mi zaplatíš. Budeš je učit ty. Já nebudu mít čas.“ Erik se usmál „Klidně, Katy. Mě to nevadí. Aspoň budu více času s tebou.“ To jsem ho musela zklamat „To asi ne. Já budu v zadních jízdárnách, kde jsi ještě nebyl. A tam budu cvičit koně. A budu tam celé dny. Takže mě neuvidíš. A uvidí se, jak to budu stíhat se školou.“ Erik se díval smutně a já šla na další hodinu…

            Zbytek dne jsem strávila převážně tím, že jsem si domlouvala lidi na jednotlivé dny. Erik musel být semnou, aby věděl, koho čekat. Všichni se divili, proč je Erik semnou. Takže jsem řekla, že u nás vypomáhá a dělá brigádu. Za to má svého koně a nemusí za něj platit.

            Skončila škola a já šla pomalu na autobus. Spíše jsem chtěla jít na autobus. Ale před školou byl rozruch a já se nestačila divit. Brácha tam byl na Asamirovi, strejda na Alfovi a Shirokuro byla osedlaná ve westernovém stylu a čekala pěkně na mě. Strejda seskočil z koně a došel ke mně „Tak ještě jednou, všechno nejlepší.“ Já mu skočila kolem krku a pevně ho objala. Shirokuro začala žárlit a šťouchnula do nás. Strejda mě pustil a já došla k ní. Pohladila jsem ji po čele a objala ji. V tom se za mnou objevil Erik „Chceš pomoct na ni naskočit?“ zakroutila jsem hlavou, že ne a objala i jeho. Udivil se, co to dělám, ale viděl, že jsem šťastná a že brečím.  Jemně mě objal a utěšoval. Nakonec mě pomohl do sedla. Berli mi vzal a řekl „Uvidíme se u vás na farmě. Já pojedu autobusem. Uvidí se, kdo tam bude rychleji.“ Já chytla otěže a s úsměvem řekla „To se ještě uvidí.“ Otočila jsem svoji nezbednici a všichni tři jsme vyrazili směr na statek.

            Přes město jsme šli krokem, ale za městem jste to vzali tryskem přes louky a lesy. Nakonec jsem přeskočila ohradu a mířila pěkně ke stájím. Během chvilky mě ti dva opozdilci dohnali. Jenomže jsem zapomněla Shirokuro včas zabrzdit a obě jsme vletěli do seníku. Vyškrábaly jsme se ven s chlapy se mi smáli. I Silvia, která vyšla ven. Já se zohnula, vzala klouzavý lino a řekla „Proč tady ta hloupá věc musí stále být!“ i Shirokuro vypadala naštvaně… Konec byl takový, že Silvia vyčesávala moje vlasy a já Shirokuro hřívu.

            Došla jsem domů a tam už čekal Erik „Vypadá to, že byl autobus rychlejší.“ Podotknul s úsměvem. Já si od něj vzala berly a došla jsem do pokoje. Tam jsem se převlékla a Silvie nám dala jídlo. Erik mi dal dárek. Malou krabičku. V ní byl přívěšek koňské podkovy. Poděkovala jsem mu a pak jsem oznámila, co se rozhodlo v naší třídě. Strejda s tím souhlasil bez jakýkoliv výhrad, ale že si s Erikem vezme několik prvních hodin, aby zjistil, jak na tom je s učením. Ani Erikovi to nevadilo. Brácha trochu mumlal, ale on s tím neměl nic společného. Asi jen jednu malinkou věc. Byl to idol dívek a na farmě se hlavě zašíval. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář