Shirokuro III.
Uběhl týden a já měla mít opět školu ježdění. Strejda mi dal volno a vzal si to na starost on. Ale já se nedala a vydrápala se na Sibiře. V mžiku byl u mě bratr a sundal mě „Na Sibiřovi nepojedeš.“ Já se podívala naštvaně a pomalu jsem odešla. Zastavil mě Erik „Ahoj Katy.“ Pozdravil mě s úsměvem a stoupl si vedle mě „Povedeš dnešní jízdy?“ já si povzdechla „Nejspíš ne. Oba chlapi se proti mně spiknuli. Dnes to povede strejda.“ Erik se podíval docela sklesle a poté se zeptal „Nevíš, kterého koně dostanu?“ Já zakroutila hlavou „Kterého chceš. Tady si můžeš vybrat z několika koní.“ Erik se pousmál „Myslíš, že bych mohl dostat tu klisnu z minulého týdne?“ Já se usmála „Safiru? Klidně. Ta bude jen ráda, že na ní někdo po dlouhé době jezdí.“ A šli jsme do stájí. Safira nás slyšela už z dálky a čekala s hlavou ven z boxu. Já í dala jednu mrkvičku a otevřela box. Klisna vyšla ven a hned se nechala vyčistit. Nedokázala jsem stát dlouho na jedné noze, takže si kopyta, musel Erik udělat sám. Občas jsem mu podstrčila mrkev, aby ji dal Safiře za odměnu, že je poslušná. Dokonce si to dva skvěle rozuměli. Poté se osedlala. Poradila jsem Erikovi trik, jak osedlat koně aby se tak nenamáhal s těžkým sedlem. Safira měla westernové sedlo. Bylo v jejich barvách. I uzdění měla sladěné a ozdobné.
Safira byla osedlána a Erik na ni nasednul. Pomalu jsem je vyvedla ven, když se mě Erik zeptal „Kde máš Shirokuro? Dnes jsem ji tu neviděl.“ Já sklonila hlavu „Je někde na pastvách. Celý týden sem s ní nesměla běhat, tak asi trucuje. A odmítla jsem na ni nasednout. Palice jedna.“ Pousmála jsem se a zapískala. Došla jsem do jízdárny s Erikem a strejda už čekal na svém koni. Měl quatra – amerického honáckého koně. Zbarvení polomino s bílou hřívou. Jmenuje se Alf a je dosti nezbedný. Překvapilo mě, že si ho vzal. Spiklenecky jsem se na něj usmála a v tom do jízdárny vletěla Shirokuro a postavila se na zadní. Strejdův kůň se postavil taky a už chtěl začít dovádět. Ale strejda si ho uklidnil. Já si zavolala nezbednou klisnu k sobě a pochválila ji. Pustila jsem Safiru a sedla si na lavečky. Chtěla jsem vidět, jak je bude strejda učit. Má mnohem lepší zkušenosti s koňmi než já. Takže jsem se přiučovala taky. Shirokuro si lehla vedle mě a já jí dala mrkev. Pak jsem se zahleděla na Erika a všimla si, že na koni umí úplně perfektně a Safira je s ním krásně sladěná. Když jsem si vzpomněla na tu sobotu a všimla si, že i on jel na koni v trysku a dokázal i střílet. Bylo zjevné, že si toho i strejda všimnul. Po skončení jsem odvedla Erika k boxu Safiry a zeptala se „Jak dlouho jezdíš na koni?“ Erik se zakřenil „Tys to poznala?“ „Všichni to poznali.“ Odpověděla jsem a pohladila tříbarevnou klisnu. Erik seskočil „Jezdím od malička. Učil mě to děda.“ Já si povzdechla „Tak proč chodíš do jezdecké školy?“ Erik sklonil zrak a neodpověděl. Když jsem se chtěla znovu zeptat, tak došel bratr, že potřebuje někoho, kdo by s ním jel opět kontrolovat ploty. Musely se kontrolovat pravidelně. Aby se neztratila zvířata. Erik se usmál a nabídnul se. Bratr byl rád, že nepojede sám. Já si jen povzdechla a dala Safiře mrkev.
Jakmile spolu odjížděli, tak jsem šla za Shirokuro na pastviny. Ležela jsem ve trávě jako mrtvola a tekly mi slzy. Ani jsem nevěděla, proč brečím, ale prostě to nešlo přestat. Shirokuro kolem mě skotačila jako nezbedné hříbě a proháněla krávy, které mířily ke mně. Prostě mě chránila. Pozorovala jsem mraky a ptáky, když mě ta lumpice začala lechtat na krku, až mě slabě štípnula. Poznala jsem, že něco není v pořádku. Sedla jsem si a rozhlédla se. Shirokuro se otočila k západním ohradám a nervózně přešlapovala. Poté do mě začala šťouchat hlavou. Postavila jsem se a v tom uviděla poplašené krávy, jak běží k nám. Okamžitě jsem se rozeběhla stranou. Ale bylo už pozdě. Krávy byly moc blízko. Tak jsem se chytla klisny za dlouhou hřívu, abych mohla běžet rychleji, ale ani to nestačilo. Pak do mě šťouchnula hlavou natolik, že jsem na ni nasedla a ona rychle uhnula stádu bokem. Přeskočila ohrady a zastavila se. Já z ní seskočila a nevěřícně se ohlížela, co se těm krávám mohlo stát. Pak jsem už viděla bratra s Erikem, jak je ženou k řece. Ale… co dělaly krávy na západní pastvě. Ta je pouze pro koně. Shirokuro do mě lehce šťouchnula a já jí dala mrkev a cukřík. Jakmile kluci byli v mé blízkosti, tak si mě všimnuli. Hned se zastavili a bratr mi řekl, že někdo rozbil ohrady na západě a asi tři koně utekli. Já si povzdechla a přelezla ohradu „Tak já to jdu vyřídit strejdovi. A vy dožeňte ty krávy.“ Shirokuro si zvesela ohradu přeskočila a Erik na ni hleděl jako na sedmý div světa. Usmála jsem se a šťouchla do něj „Co tě tak překvapilo?“ Erik se podíval na klisnu „Ona skáče přes ohrady jako by to nic nebylo.“ Shirokuro se postavila na zadní a párkrát poskočila. Vrátila jsem oba kluky do reality slovy „Mej, dej… Mej, dej…Krávy obrátily směr na sever. Asi se vám vymknuly z kontroly.“ Bratr hned vyrazil a Erik ještě chvíli stál „Ty jí rozumíš?“ „Jo. Máme svá hesla.“ Odpověděla jsem a chytla Safiru „Proč teda chodíš na náš statek, když jezdit umíš.“ Erik se tentokrát pousmál „Protože je tady neustále živo.“ A pobídnul koně, aby dohnal bratra. Já se otočila na svoji holku „Dobrá práce.“ Došla jsem k ní a pohladila. Shirokuro mi naznačila, že si mám nasednout. Chvíli jsem váhala, ale nasedla jsem. I když vyškrábat se na ni s tou nohou byl zázrak. Jakmile jsem seděla, tak se otřepala a já se pevně chytla hřívy, která byla jemná. Poté se pomalu vydala ke statku. Šla krokem a poté i cvalem. Klus vynechala. Když zastavila, tak jsem z ní sklouzla pomalu na zem a šla hledat strejdu. Byl doma a obědval. Řekla jsem mu zprávu od bratra a on hned vyrazil. Popadl tři lasa, osedlal si koně a vyrazil jako blesk. Jak byl z dohledu, tak jsem nasedla na nezbednici a vyjela za ním. Sice jsem neměla nic, čím bych koně chytla, ale za to jsem je mohla nahánět blíž ke strejdovi. Na co jsem však zapomněla, byli kluci, kteří už čekali u rozbořených ohrad a dávali je dohromady. Strejda kolem nich projel jako blesk a když zahlídli Shirokuro, tak nevěřícně stáli u opravených ohrad. Bratr si mě po chvilce všimnul na ní a volal na mě, že ohrady jsou postavený a mám zastavit. Jenomže já se pouze pevně chytla hřívy a Shirokuro vyskočila přesně mezi nimi. Když dopadla na zem, tak pelášila jako blesk za strejdou. Oba hned nasedli na koně a jeli za námi.
Koně se našli u řeky. Klidně se tam pásli. Strejda se zastavil a v mžiku se vedle něj ukázala Shirokuro i semnou. Nevěřícně na nás hleděl. Shirokuro byla bez jezdeckého vybavení a přesto poslouchala na slovo. Já se nevině uculila a popadla jedno laso. Strejda se usmál „Jak chceš.“ A vzal si druhý. Třetí dal bratrovi, který se na mě hnusně podíval. Vedle mě se zastavil Erik a nevěřícně koukal na klisnu pode mnou. Poté jsme se rozdělili, abychom koně nahnali na směr naší farmy. Erik jel semnou a strejda s bratrem. Musím se přiznat, že z kopce se bez sedla jede opravdu špatně. Dokonce jsme museli skákat, abychom je dobře objeli. Já se zeptala Erika „Řekni mi pravý důvod, proč jsi tady.“ Erik se opět podíval smutně, ale při pohledu na mě se usmál a vypadal, že se červená. Okamžitě mi to docvaklo a přenesla jsem pohled mezi uši koně. Lehce jsem přitiskla pravou patu k břichu a stejně tím směrem pocukla její hřívou. Shirokuro změnila směr a akorát tam dojel bratr se strejdou. Hned jsme najeli na odchyt. Erik se maličko zaseknul a trvalo mu, než nás dohnal. Uprchlí koně nás uslyšeli a dali se na úprk. Já lehce popojela bokem, abych mohla jet co nejblíže ke koni. Házení lasem moje silná stránka nebyla. Připravili jsme si smyčky a jako bychom to měli nacvičené, jsme zaráz hodili lasa. Všichni jsme se trefili. Bratr se strejdou měli výhodu, že mohli lasa uvázat za hrušku u sedla, ale já byla bez sedla. Naštěstí mě dohnal Erik a laso si převzal. Taky ho rychle přivázal k hrušce a zastavil. Takže se všichni pochytali. Byli jsme rádi a pomalu se vraceli na farmu. S Erikem jsem odvedla koně do nižších pastev a strejda s bratrem opravili ohrady.
Po tom dobrodružství dostali koně pořádně najíst a pěknou sprchu. Já se však převlékla a jela k řece, kde jsme měli udělanou malou hráz, aby se tam mohli plavit koně. Se Shirokuro jsem tam doslova vletěla. Ale udělala mi pěkný naschvál. Zabrzdila předčasně a já přeletěla přes její hlavu a rovnou do té největší hloubky jsem vletěla jako šipka. Když jsem se dostala nad hladinu, tak kolem mě plavala jako nic. Začala jsem po ní stříkat vodu a doplavala na kraj. Ale ani to mi nedala jsem tak. Došla za mnou a vedle mě se otřepala. Uznala jsem svoji prohru a dala ji mrkev. Najednou jsem si uvědomila, že jsem ještě nebyla na obědě. Pomalu jsem vyrazila k domu. Shirokuro si ještě chvíli dováděla ve vodě a nakonec za mnou doběhla. Utřela jsem jí svým ručníkem a ještě dekou a pořádně vyčesala hřívu s ocasem. Nakonec jsem proběhla celá mokrá domem do svého pokoje a převlékla se. Jakmile jsem vyletěla na chodbu, tak jsem narazila do Erika. Ten mě pohotově chytil a podíval se mi do očí. Hned jsem se mu omluvila. Erik se usmál „To nic, Katy.“ Měl najednou příjemný a klidný hlas. Jen jsem si oddechla a v tom šel po chodbě bratr „Kde jste vy dvě hrdličky.“ Okamžitě jsem na něj hodila hnusný pohled a Erik nechápavý. Pustil mě a poodstoupil o pár kroků dál. Bratr byl vysmátý. Já po něm hodila ručník, který jsem držela a řekla „Nezáviď, brácha.“ A vyplázla jsem na něj jazyk. Bratr se zasekl a poté pochopil, že si z něj dělám legraci.
Došli jsme tedy na hodně opožděný oběd. Jediný strejda už měl po něm.
Po jídle jsem si lehla do postele a učila se. Jenomže jsem při učení usnula.
Probudil mě Erik. Ani nevíte, co to bylo za šok. Vidět ho v mém pokoji a ještě v takové blízkosti. Hned jsem vstala a ptala se, co se děje. Jen se usmál „Je večeře. Měl jsem pro tebe jít. Rozkaz od chlapů.“ Naštvaně jsem se posadila a řekla tiše „Přísahám, že je jednou zabiju.“ Erik se mé poznámce zasmál a všimnul si učení „Ty ses učila?“ „Jo. Aspoň jsem se o to pokoušela. Jenže jsem ještě dřív usnula.“ Odpověděla jsem a šli jsme na večeři. Erik mě chytil za ruku a jen se nesměle usmál. To mi bylo hned jasný, proč je u nás. Taky jsem se ho chytila a došli jsme tak až do jídelny. Strejda tam ještě nebyl, tak jsem si v klidu sedla a užívala ticha. Erik si nejistě přisedl a čekal na jídlo. Já se podivila, kde jsou chlapy. Silvie mi nakonec řekla, že museli do města, kvůli lékům na očkování krav. Dlouze jsem si povzdechla a začala jíst.
Po večeři jsem doprovodila Erika na autobus a poté rychle dom a do postele. Usnula jsem jako špalek.
Komentáře
Přehled komentářů
Těším se na pokračování :D
Tohle může být docela zajímavé. Já teď vymýšlím, takové divný povídky... však, když zabloudíš na blog, tak uvidíš :D Tohle je fakt něco ;)
Re: Hm, ...
(Alex, 23. 1. 2014 16:12)Jo všimnul jsem si tvých povídek. taky si je neustále čtu :) ale já se nějak ve psaní zasekl. nenám moc času psát a inspirací mám plno :) Díky za komentáře :)
Re: Re: Hm, ...
(Tatsu, 24. 1. 2014 9:09)To jo, to se pak nedivím. No, co se inspirace týče, mě si stačí něco od někoho přečíst a začít nad tím uvažovat, pak se mrknout na nějaký kawaii obrázek , a už mi jde hlava kolem. :D A to kolikrát nevím, zda kreslit nebo psát... :D :D
Hm, ...
(Tatsu, 22. 1. 2014 20:44)