Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přítel část 6

10. 4. 2010

                     Přítel

Část 6

 

      Zbytek dne jsem na Petra nepromluvila. A když jsem měla jet domů, tak se mi opět omlouval a zval mě, že mě odveze autem, ale já si jela autobusem s kamarádkami. Na nádraží jsem si šla dát horkou čokoládu. A čekalo mě tam překvapení. Byl tam Petr a čekal tam. Já si ho nevšímala, a když jsem došla k automatu, tak mi řekl ,,Myslel jsem si, že sem půjdeš. Pokaždé sem chodíš, když jdeš ze školy?“ ,,Ne. Jenom když mám blbou náladu. A chci se zklidnit.“ Odsekla jsem a odešla jsem na nástupiště. Tam jsem si sedla na lavečku a popíjela horkou čokoládu. Když ke mně přistoupil Petr a zeptal se mě ,,Můžu si přisednout?“ já se posunula a on si sedl. Potom mi něco dal do kapsy a řekl mi ,,Rozdělej to, až budeš chtít.“ A odešel. Já si v klidu pila čokoládu a když jsem ji dopila, tak jsem se koukla na to, co mi dal. Byl to maličký balíček a v něm prstýnek a psaníčko ,,Prosím. Odpusť mi tu facku. To jsem opravdu nechtěl. Ta holka mě fakt hodně naštvala. Já to nechtěl. Jenom doufám že ti ten prstýnek bude. Nevím jaký máš prsty, tak jsem to jenom odhadl. No, když ti to nebude, tak to můžeme vyměnit. Moc tě mám rád. Nechceš senou chodit?“ velice mě to zaskočilo, že si troufá mi dát prstýnek a ještě mě žádat o to, abych s ním chodila. Ale byla jsem ráda, že aspoň někdo má o mě zájem.

     Po chvíli jsem vstala a odešla směrem k nádražní budově, že půjdu domů. Jenomže cestou mě potkalo nemilé překvapení. Šéf  té bandy, se kterou bojuji, si na mě počkal. Když jsem ho viděla, tak jsem dostala docela strach. Ale on mi jenom hodil nějaký mobil a u něj bylo psaní.  Moc se mi to nechtělo rozbalovat, ale nic jiného mi nezbylo. Cestou dom jsem si udělala obchůzku a zastavila jsem se v teritoriu té bandy a v kavárně jsem si dala capuccino (kapučíno). A tam jsem to rozdělala. V dopise bylo napsáno ,,Máme tvého zbohatlíka. Jestli ho chceš ještě někdy vidět, tak přijď v sobotu na stadion. Tam ho uvidíš. A dáme si zase souboj, abych se přesvědčil, že jsi stále slabá myš. V mobilu jsou fotky pořízené před tím, než jsem ti to předal. Abys nám věřila a neudělala něco podlého. Prozatím necháme lidi v klidu spát. Abys měla čas se připravit. Jinak se už nemůžu dočkat, až oplatím to, co jsi udělala mým klukům. Dostala jsi je do basy. A za to krutě zaplatíš. Musel jsem vynaložit pěknej balík za to, aby je propustili. No tak doufám, že se tam přijdeš aspoň podívat.“ A potom jsem hnedka našla v mobilu ty fotky a ona to byla pravda. I čas a datum pořízení těch fotek sedělo. A tak mi nic jiného nezbylo, než se připravit na opravdový výprask.

     Obešla jsem několik známých, kteří mi dosud pomáhali. A poprosila je o pomoc.

Opět mi pomohli. Dostala jsem se do staré formy a naučili mě i něco nového…

        Nadešel den ,,D“. Měla jsem veliký strach z toho co bude a co se stane. Když jsem dorazila na místo setkání, tak sem byla překvapená. ,,Je vás tu nějak málo. Kde je zbytek a kde je Petr?“ řekla jsem, aniž bych se ohlížela. Šéf, který se jmenoval Roman, mi řekl ,,Nejprve se kouknem, jak ten tvůj bojuje. Machroval si, že jsi ho něco naučila, a tak zjistíme co. A myslím si, že pokud jsi ho učila ty, tak bude hodně dobrý. Takže bude moct bojovat proti mně.“ Já jsem hnedka vyjekla ,,Ale já ho nic neučila. Vůbec nic jsem mu ani neřekla. Tak jak si toto mohl vymyslet?“ ale Roman řekl ,,Neměl si vymýšlet. Jeho chyba. Měl si to rozmyslet.“ A najednou se tam objevil zbytek hledané bandy. Byli schovaní i s Petrem mezi židlemi. Když vylezli, tak mě několik kluků obklíčilo, abych nemohla nic udělat. Potom nakreslili na trávník obrovský bojový kruh a tam vhodili Petra a za ním vešel Roman. Já jsem se snažila vymyslet, jak pomoct Petrovi, ale v tom, jak jsem byla nervózní, jsem nic nedokázala. Když jsem na Petra vyjekla ,,Proč sis to vymyslel? Vždyť nic neumíš!“ a Petr řekl ,,Ale umím. Mě se stačí dívat a kopírovat pohyby.“ A usmál se na mě. Jenomže úsměv mu brzy sklapnul, když viděl proti sobě Romana. Zprvu se Petrovi dařilo, ale nakonec stejně skončil na zemi. Po každém úderu nebo jeho pokusu o úder skončil na zemi. A když to přestalo Romana bavit, si jenom tak pohrávat, tak vytáhl katanu a rozmáchl se po Petrovi. Ten naštěstí uhnul. A když vstal, tak skončil zase na zemi. Petr byl už tak unavený, že se málem ani nepohnul. Už viděl, že je po něm. Když na něj letěla katana…

 

Konec části 6

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář