Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přítel část 9

10. 4. 2010

                                 Přítel

Část   9

 

    Další probuzení nebylo moc příjemné. Dostala jsem pořádnou facku přes obličej. A jak jsem otevřela oči, tak jsem byla svázaná a ležela jsem na nádherné posteli. V jiném pokoji, v jiném domě. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, kdo mě to praštil, a koho jsem neviděla. Byl to doktor od rodiny Seidlových. Já se na něj koukla velice udiveně, a pak jsem se zeptala ,,Kde to jsem? A co tu dělám?“  v tom se ozvalo  ,,Slyšel jsem, že o nás víš. A že jsi někomu o nás řekla, prý tomu klukovi, co tě málem zabil. No jo no. Co ty drogy nadělají. To je až neuvěřitelné.“ A v tom se objevil jeden muž jménem Michal. Ale říkal si železná pěst. Protože měl na pěsti neustále malou železnou boxerku. Tzv. BOXERA. Ale jinak to byl slaboch. I když tak nevypadal.  Byl poměrně vysoký, asi tak kolem 180 cm.  Husté krátké vlasy v černé barvě, postava atletická, ovšem ochablá. A obličej směšnější než je klaun. Velikej nos a oči jako dva hrášky. A rty jako bejk. To je jeho postava.

    Popošel ke mně blíže, nahnul se nad mojí hlavu a řekl  mi ,,Jsi rok od roku hezčí. Aji bych si s tebou dal říct. Pokud budeš poslouchat, tak nechám tvé přátele na pokoji. Ale jinak si účty vyřídíme. Jasný.“  Já se pousmála a odpověděla jsem odvážným hlasem ,,Pokud se jich jenom dotkneš tak zemřeš. A mě se ani nedotkneš.“ Ovšem byla jsem přivázaná a ruku, kterou jsem měla obvázanou jsem měla odvázanou a rána mi byla vidět. Michal mi ji chytil a pevně stiskl. Já se začala kroutit a křičet bolestí. Když mě ruku pustil, tak jsem si oddechla, ale neustále mě bolela. A tak jsem se stále svíjela a snažila zapomenout na tu bolest. A na to mi Michal řekl ,,No vidím, že máš nějaké bolestivé místo. Zase tak nezranitelná nejsi.“ A jak byl nademnou skloněný, tak mě políbil. Ovšem hlavu jsem měla volnou, tak dostal pěkný čelíčko do nosu. Michal se usmál a potom zlostivě řekl ,,Tak ty si nedáš říct. V tom případě….“ A než cokoliv řekl mi zmáčkl opět tu ruku. Já se začala opět svíjet bolestí a tím jsem si uvolnila pouta. Když jsem na to přišla, tak jsem s sebou cukla co nejvíce a pouta praskla. Tudíš jsem měla volné ruce a zaútočila jsem na Michala. Ale ani v nejmenším jsem neměla šanci vyhrát. Zato dostal pěkné rány. I když jsem prohrála, tak jsem použila svůj chvat v originální verzi. A Michal skončil málem na druhé straně pokoje. A věřte mi, že tem pokoj měl na dálku dobrých deset metrů.  Když dopadl na zem, tak mě chytil doktor. Ale já se mu lehce vyvlíkla ovšem nehlídala jsem si Michala, tak jsem skončila na zemi. A tím mě dostal. Jak jsem tam tak ležela, tak si ke mně dřepl a řekl mi ,,Pokusíš se ještě jednou takto utéct, tak nezemřeš jenom ty, ale i tví přátelé.“ Potom byla chvilka ticha. Doktor najednou odešel a já tam byla s ním sama. Docela jsem se vylekala. A ani jsem nechtěla myslet na to, co my může udělat.  Zvedl mě na nohy a jak jsem stála, tak mě obcházel dokola a říkal mi ,,Od posledního semináře jsi skoro nevyrostla. Ale jsi zato mnohem hezčí. I když máš ten obličej a ty jizvy, tak jsi pořád hezká. Všechno se dá zpravit. Přidej se ke mně, a budeš mít vše, na co si jenom vzpomeneš.“ Zastavil se předemnou. Já se pousmála a řekla ,,Když se k tobě přidám, tak dáš všem lidem na světě pokoj? A propustíš mé přátele, bez jediného škrábance?“ ,,Klidně.“ Odpověděl mi s úsměvem. Já klesla na zem a v tom do pokoje vlítli Petr s Romanem. Zrovna v té době, když jsem řekla ,,Tak já se k tobě přidám… Ale propusť nyní mé přátele a nechej je být.“ dořekla jsem se slzy na tváři a rukou celou od krve. Petr a Roman stály jako dvě přikuté sochy a nevěřícně se na mě dívaly. Když jsem je uviděla, tak jsem se na ně podívala s lítostí v očích a jenom jsem sklonila hlavu. A dál jsem brečela. V tom se ke mně Petr vrhl, ale Michal ho odhodil a řekl klukům ,,Odejděte. Díky Katce jste nyní volní a máte volnou cestu.“ A díval se na Romana. Ten šel k Petrovi. Pomohl mu vstát a potom řekl ,,Můžem se aspoň s ní rozloučit?“  Michal odpověděl ,,Klidně, ale pohněte si.“ Petr i Roman si přede mě klekli a objali mě. Já je taky objala, jako by to byli moji synové a řekla jsem ,,Vypadněte odsud dokud můžete. Já se odtud dostanu, to se nebojte. Hlavně mi nechoďte na pomoc. Jinak bych musela ještě vás chránit a to by bylo na mě moc. Tak mazejte.“ A odstrčila jsem je od sebe. Petr nechtěl odejít, ale Roman ho popadl a odtáhl ho.

    Jakmile byli všichni volní, tak mě Michal vzal a položil mě do postele. Opět mě svázala a řekl ,,To je jenom pro jistotu, aby ses nepokusila utéct.“ A já mu odpověděla ,,S tím, v jakým jsem stavu, tak bych se stěží doplazila na konec pokoje, tím si můžeš být jistý.“ Ale i přesto mě připoutal. Ale né tak silně, jako předtím.

   Plynuly dny a já se snažila co nejrychleji vyléčit. I doktor mi k tomu napomáhal. A když jsem se mohla opět postavit na nohy, tak mi začal léčit ruku. Musel mi ji znovu zašívat. Ale tentokrát mě to už tolik nebolelo. Protože jsem nemohla zapomenout na pohledy Petra a Romana, když uslyšely, že se k Michalovi přidám.  V tom tam Michal přišel a když viděl tu krev kolem mé ruky, tak mě chytil za druhou ruku a já mu ji silně zmáčkla a v tu dobu jsem ucítila, jak mě ta ruka bolí.   Znovu jsem prožívala tu nesnesitelnou bolest. A když mi to konečně zašil, tak mi ji tentokrát očistil silnou dezinfekcí. O to, to bylo horší. Potom mi ji obvázal a Michal mi pomohl do postele. Já se ho zeptala ,,Proč ti na mě tolik závisí. Proč mě tolik chceš? A k čemu ti vůbec budu, když jsi mi dal slib, že nikomu nic neuděláš?“  Michal si lehl vedle mě a řekl ,,Budeš moje potěšení. Když jsem ti dal ten slib, tak jsi nemyslela na sebe, ale na ostatní. Takže jsi celá moje.“  A přikryl mě peřinou a ležel vedle mě.  Poté, co jsem usnula, jsem ucítila, že mě někdo objímá. A tak jsem pootevřela oči a viděla jsem Michala, jak je hnedka vedle mě a že má jenom spodní prádlo. Jakmile jsem ho takto viděla, tak jsem ho odstrčila pryč a on se prudce probudil. Když viděl, že jsem vzhůru a co jsem mu udělala, tak se naštval a dal mi facku. Potom mě přivázal a svlékl mě do spodního prádla. Ovšem, když viděl ty jizvy, tak mě zakryl a odešel. Já děkovala bohu, za ty jizvy a oddechla jsem si. Ale když se vrátil, tak měl v rukách pouta a řetěz.  Když mě odkryl, tak mi podal oblečení, ať se obleču, že někam půjdu. No, tak jsem se oblékla, a potom mi nasadil pouta a připnul na ten řetěz.  Potom mě odvedl do auta a odjeli jsme někam pryč…