Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přítel část 2

9. 4. 2010

           Přítel

Část 2

 

     Petr otevřel dveře a vešel do třídy. Pomalu šel dopředu a najednou se zastavil u mě a řekl ,,Tak co, prcku, už mi řekneš to tvoje jméno?“ a já s úsměvem na tváři řekla ,,Jen si ho zjisti sám. Já ti ho neřeknu.“ A došel až k učitelce. Tam ho učitelka představila celým jménem ,,Tak milí studenti, toto je Petr Seidl. A jak jsem již zmínila, tak bydlí v Zářeze na Moravě.“ A potom vybídla Petra, aby řekl, kde dříve bydlel a co dělal za studium. A tak Petr spustil ,,No, dříve jsem bydlel v Praze, ale tam to nebylo nic moc, a tak se naši rozhodli přestěhovat sem. V Praze jsem studoval na střední mechanické škole. Ale byla to tam nuda. A tak jsem místo mechanické školy tady, zvolil zdravotní školu, která mě láká už od mala. Mamka je poradkyně nějakého soudce a táta je právník. Jinak je mi 17 let a jsem neustále volný. Proč, to vám tady ,,prcek,, řekla.“ A usmál se na mě. Ale já vůbec nevnímala. A kreslila si. Když bylo chvíli ticho, tak jsem zvedla hlavu a všichni se dívali na mě. Já jsem se divila, co se děje, když učitelka řekla ,,No tak se někam posaď. Asi bude nejlepší si sednout… tady ke Katce se kterou se již trochu znáš.“ A já jsem nasadila vyděšený výraz a prudce jsem zvedla hlavu, až mě bolely svaly. Se kterými jsem rychlím pohybem cukla. A Petr se usmál a sedl si klidně vedle mě. Usmál se a s radostí řekl ,,Tak ty se jmenuješ Katka? Hm. Úplně stejně jako moje matka. Ona je taky Kateřina. A co příjmení?“ a kámoška co seděla zamnou řekla ,,Urbánková, ale tady říkáme Liang Siu.“ ,,CO?“ podivil se Petr ,,Proč zrovna Liang Siu?“a já řekla ,,Je to moje přezdívka, kterou jsem dříve používala na Vietnamským chatu. A už mi zůstala. Hlavně od té doby, co ji zjistili v karate. Jinak mi už potom neřekli.“ A dál jsem si naštvaně kreslila.

     Kreslila jsem zrovna jelena na kamenném vrchu. A když to uviděl Petr, tak mi řekl ,,Krásně kreslíš. Odkud to umíš?“ a já mu odpověděla ,,To už od mala. Mám na to nadání.“ Potom zazvonilo na přestávku a já chtěla jít na záchod. Když mě zastavila třídní učitelka a řekla ,,Že se s ním trochu znáš a si jediná s kým komunikuje, tak ho tu trochu proveď. Prosím tě o to.“ Já si povzdechla a kývla tomu. Učitelka to oznámila Petrovi a ten s radostí kývl. Pro mě to bylo jako za trest. Nic jiného mi ale nezbylo. Naštěstí mi tu přestávku dal pokoj. A nechal holky, aby ho zpovídaly. Byla jsem ráda, že mi dal aspoň chvíli pokoj, ale nějak jsem to zakřikla. Když sem vyšla ze záchodu, tak tam čekal před dveřmi a řekl ,,Tak Kači. Kde jsou tady pánský záchody?“ já se naštvala a zavedla jsem ho k pánským záchodům. Tam jsem na něho musela počkat, aby