Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přítel část 12

10. 4. 2010

               Přítel

Část  12

 

     Konečně Vánoce a dárečky. Já jsem byla ráda, že jsme to přežili a můžeme spokojeně slavit vánoce.

     Je ráno a já jsem se právě vzbudila. Ovšem měla jsem vyděšený pohled. Předemnou stál Michal a mířil na mě tou svojí zbraní a řekl mi ,,To je tvůj konec. Už nikdy více mi nebudeš stát v cestě.“ A když zazněl výstřel jsem uslyšela ,,Kači vstávej. Jinak zaspíš i ty vánoce.“ A já otevřela oči. Když jsem uviděla babičku jak drží čaj a rohlík namazaný sýrem, tak jsem si oddechla a byla jsem ráda, že to byl jenom sen. Posnídala jsem tedy v posteli a poté jsem se šla obléct a ranní hygiena.

    Byl skoro oběd a já loupala brambory a chystala rybí filé na obalování. Najednou zazvonil zvonek a já se šla podívat na balkon, kdo tam je. Stála tam policie. Vyzvali mě, abych šla k nim dolů.  No tak jsem šla ven. Tam mi podali nějakou obálku a řekli ,,Mockrát ti děkujeme, že jsi zastavila ty války mezi gangy a že jsi zneškodnila toho výtržníka.“  A odjeli.   Mezi tím došel Petr a hnedka se ptal ,,Co tady chtěla policie?“ a já jsem mu to pověděla…

Jakmile jsem rozdělala obálku, tak v ní byl šek na 200 000Kč a ještě děkovný dopis od starosty města. Ve kterém  se mi také omlouval, že nemůže přijít, protože má mnoho práce doma s rodinou a vánoci. Také mi tam psal, že mi přeje brzké uzdravení, hezké vánoce a šťastný nový rok. Já jsem byla velice překvapená a hnedka jsem se běžela pochlubit rodině a Petr mi poblahopřál. 

     Po obědě jsme šli za Romanem a jeho žáky. Když jsme došli do staré tělocvičny, tak jsem mu hnedka musela všechno říct, a taky jsem mu předala dárek. A zároveň jsem dala dárek i Petrovi. Oba dva dostali stejný dárek, aby se nehádali. Každý dostal plyšového tygra a páva s dopisem ,,Musíš být silný jako tygr, ale zároveň vznešený jako páv, abys mohl bojovat na vysoké úrovni mistrů.“  A k tomu ještě každý dostal pusu na tvář.

     Je večer a už máme po večeři. S mladší sestrou jdeme ke stromečku a čekáme, až se z celého domu sejdou dárky. Já jsem si je už připravila předem, takže jsem je nemusela hledat po domě na poslední chvíli. A mezi tím jsme si se sestrou připravili kdo jak bude rozdávat dárky. A zavzpomínaly na staré dobré časy.

     Když bylo vše jak má být, tak jsme rozdaly dárky a děkovali si za ně. V tom někdo zazvonil. Šla jsem tedy na balkón zjistit, kdo to je. Nikdo nikde nebyl vidět. Bylo to divné, tak jsem zavolala ,,Kdo tam je?“ a v tom se ukázal Petr s doktorem a doktor mi řekl ,,Dobrý den, slečno. Jdu se na vás podívat, jak se vede vašim žebrům a ruce.“ Petr se usmála poté, co uviděl můj vyděšený výraz. Tak jsem šla dolů, abych jim otevřela.  Jakmile vešli, tak mi doktor řekl ,,Petr mi vyprávěl o tom, jak jste dostala Michala, slečno.“ Já se na doktora zamračila, protože jsem věděla, že patří k Michalovi, ale Petr mi řekl ,,Neboj, doktor už k Michalovi nepatří. Je nyní volný a opět pracuje pro naši rodinu.“ I přesto jsem byla opatrná. Když jsme přišli ke stromku, tak pozdravili moji rodinu a já jim vysvětlila, proč přišli. Babička řekla, že můžeme jít do mého pokoje. Tam mi Petr vyslíkl halenku a byla jsem jenom v podprsence a v sukni. Doktor mi odvázal ruku a podíval se na rány. Obě se pěkně hojili, ale jakmile potlačil na tu ránu, co mi katana proťala ruku, tak jsem s sebou prudce ucukla. Doktor vzal menší nožíček a z ničeho nic mě pořezal. Petr si potom hnedka přede mě stoupl a bránil mě, ale doktor řekl ,,Neboj se. Potřeboval jsem získat její krev. Vypadá to, že má v té ráně hnis.“ Petr se na mě otočil a viděl, že mám celé předloktí od krve. Rychle vytáhl šátek, co měl v kapse a přiložil mi to na ránu. Jenomže, jakmile se té ruky dotkl, tak jsem s sebou ucukla bolestí a začala jsem brečet. Petr mě objal a řekl ,,Neboj se. Všechno bude v pořádku, uvidíš.“  Já ho od sebe odstrkla, ale ne surově, ale pomalu a něžně a řekla ,,Neobjímej mě. Vždyť budeš celý od krve.“ Ale Petr se usmála a odpověděl ,,To je mi jedno.“ Když se ozval doktor ,,Jak jsem předpokládal. V té ráně je silný zánět. Musí pryč. Pro dnešek ti tu ránu jenom zašiji. Ale v nejbližší době se musíš dostavit do nemocnice. Ju?“ já se na doktora dívala s vyděšeným výrazem. Ale když jsem obrátila pohled na Petra, tak řekl ,,Neboj se. Nějak to přežiješ. Uvidíš, všechno bude dobrý.“  Když tu najednou zazvonil zvonek. Babička na mě zavolala, že tam mám návštěvu. Tak jsem řekla, ať ji pošle nahoru, že já momentálně nemohu odejít z pokoje.  Tak jsme čekali, kdo přijde. Petr šel tomu člověku naproti a na to jsem slyšela ,,To je víno a nebo krev?“ a Petr odpověděl ,,To je Katky krev. Ale neboj je v pohodě.“ Potom do pokoje vešli. Prvně vešel Petr a za ním vešel Roman. A doktor na to řekl ,,Jdeš jako na zavolanou. Pomůžeš nám s Katkou. Musím jí zašít ruku. Tak ji budeš přidržovat s Petrem.“ Já jsem vytřeštila oči. Ale když viděla vytřeštěné oči Romana, tak jsem se začala smát. ,,Co je? Co tu je k smíchu?“  zeptal se Roman udiveně a sjel jeho pohled na moji ruku, která byla celá od krve a kapky krve, které kapali na koberec. ,,Jejda. Babička mě zabije. Krev z koberce nedostanu.“ Petr mě utišil a dodal ,,Tak ti koupím nový.“ A pevně mě chytil.  Roman hnedka poznal, co má Petr za luben a chytili mě z druhé strany. Potom se o sebe opřeli tak, abych nepohnula s pořezanou rukou a Roman mi ještě zachytil nohy, abych se nepokusila kopat. I přes veškerou snahu se jim vyvlíknout to nebylo možné. A tak jsem se uklidnila. A v tom cítím, jak mi zajíždí jehla do ruky. Petr i Roman mě drželi ze všech sil a doktor se snažil pracovat co nejrychleji. 

     Když bylo povšem, tak mě kluci pustili a já si sednula. Oba kluci si oddechli a Roman řekl ,,Ještě jednou tě budeme muset takto držet, tak si raději pořídím svěrák.“ A Petr mu to odsouhlasil. Když si všichni oddechli, tak mi doktor ruku omyl a potom obvázal. Když jsem se šla do koupelny umýt celá, tak šel semnou Petr. Divila jsem, že jde s semnou…

    Jakmile zavřel dveře, tak také zhasnul. Objal mě a něžně řekl ,,Bolí tě ta ruka moc?“ já jsem neodpověděla, když mě trochu odtáhl od těla a zeptal se mě, co mi je, tak jsem nic neřekla a políbila jsem ho. Potom jsem rožnula a vedle nás stál Roman. Oba jsme se na něj dívali jako na ducha. Když řekl ,,Blahopřeji ke klukovi.“ A usmál se. Ale byl to úsměv zklamání.  I přesto že se snažil zakrýt to, tak jsem poznala, že mě má moc rád. Já mu poděkovala, a taky jsem ho objala. Petr se jenom něžně pousmál a zeptal se Romana ,,Ty ji miluješ, že ano.“ Já a Roman jsme se otočili na Petra a vyvalili na něj oči. Roman to potvrdil a dodal ,,Ale vidím, že ty ji taky miluješ. Tak vám přeji hodně štěstí. Ať vám to vydrží.“ Petr mu velice poděkoval a řekl ,,Ty jsi ten nejlepší přítel, co Katka může mít.“ Ovšem já se tvářila zklamaně. ,,Co se děje?“ zeptal se Roman. Já na to odpověděla ,,Jenom mě to mrzí, že to muselo zrovna takto dopadnout. Já vás mám ráda oba. Ale Petra o něco více. Ale chci abys věděl, že u mě vždy najdeš oporu, Romane.“ A maličko jsem se pousmála. Roman se usmál, objal mě a řekl ,,Pro svoji nejlepší kamarádku udělám cokoliv s radostí.“ Petr mu podal ruku a zeptal se ,,Pokud budeme mít svatbu, tak mi půjdeš za svědka že ano?“  Roman se usmál a řekl ,,Jasně, semnou můžeš počítat.“ A do toho jsem řekla ,,Ale Petře. Neplánuj tak náhle dopředu, na svatbu si budeš muset počkat ještě hodně dlouho.“ A všichni jsme se začali smát…  Najednou do koupelny vešla sestra a řekla mi ,,Kači? Je ti něco? Viděla jsem krev ve tvém pokoji, tak se jdu podívat.“ Já si zakryla ruku a odpověděla ,,Ne. To se jenom rozlilo víno, co Petr s doktorem donesli. Neboj nic mi není.“ A nevím proč mě sestra objala. A zavadila o nemocnou ruku. Já bolestí chtěla uhnout od Terky a zakopla jsem o ručník, co ležel na zemi. A málem jsem spadla. Ale Roman s Petrem mě chytili a pomohli vstát. Terka odhalila tu moji ruku a já ji všechno musela říct. A jediné co mi Terka řekla bylo ,,Nemáš tolik blbnout a poslouchat doktory.“ A jak jsme tam tak stáli, tak jsme se smáli.  Potom mi všichni pomohli opláchnout se a obléct do čistého oblečení. Hned poté jsem sešla dolů, kde všichni čekali, co bude dál. Tak jsem jim řekla, že budu muset po vánocích na operaci a babička si povzdechla. Já ji objala a řekla ,,Neboj babi. Všechno bude v pořádku. Teď tu není nikdo, kdo by mi chtěl ublížit, takže se v klidu mohu uzdravit.“ …….

 

A takto skončil příběh přítele a kluka, co byl nepřítel a stal se z něho nejlepší kamarád, jaký může existovat.

 

             KONEC

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář