Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přepadení ve škole

15. 4. 2010

Přepadení ve škole

 

Den jako každý. Nuda a nikdo, kdo by si mě všímal. Už jsme měli poslední hodinu a já se těšila až vypadnu ze školy. Když najednou někdo zaklepal na dveře třídy.

Měli jsme zrovna občanskou výchovu a všichni dělali bordel, když učitel vyzval jednoho žáka ať otevře. Ten žák byla moje spolužačka Romana.

Sotva otevřela, tak se ozval výstřel, a pak jsem viděla jak padá na zem. A do třídy vtrhli nějací chlapy v maskách. Všichni začali panikařit, ale já si myslela, že je to jenom nějaká legrace, a tak jsem v klidu vstala a šla jsem k Romče. Jenomže, když jsem ji otočila, tak jsem viděla, že ji střelili do nohy a při pádu se bouchla do hlavy, a tak upadla do bezvědomí.         

     Rychle jsem si vytáhla pásek z kalhot a stáhla jsem ji to nad ránou. Potom jsem si sundala mikinu a tu ránu ucpala a nakonec stáhla nějakým provázkem, co byl po ruce.

Takže o Romču bylo postaráno, ale potom jsem si uvědomila, že to bylo doopravdy a né nějaký ten žert, jak jsem si myslela tak jsem se honem podívala na ty padouchy.

Když jsem viděla, co mají za zbraně, tak jsem si vzpomněla na jeden můj sen, který přesně toto ukazoval. Hrozně jsem se lekla, a také si uvědomila, že vím, co se stane.

V tom Mucha, jeden spolužák, si stoupl a začal si z nich utahovat.

Tušila jsem, co se stane a doplazila jsem se k němu. Když došlo na vítřel, tak jsem Muchovi podkopla nohy a tím mu zachránila život.

Mucha byl šíleně naštvaný a arogantní jako vždy. To mě na něm nejvíce sralo, ale zase jsem věděla, že to myslí v dobrém. Sotva jsem se chtěla od Muchy vzdálit, tak mě chytil za triko a zeptal se mě ,,Co chceš dělat. Vždyť mají zbraně?“ a já mu na to řekla ,,To, co dělám vždycky. Pokusím se je zneškodnit.“ A Mucha se mě zeptal ,,Kolikrát jsi takto zasahovala?“ a na to jsem mu už  neodpověděla a stoupla jsem si a odešla směrem ke dveřím a přitom myslela na Romču, která tam tak bezmocně ležela.

     Najednou mě jeden z nich napomenul ,,Stůj! Jinak tě zabijeme.“ A já jako hloupá si vzpomněla na jednu příhodu s ním dosavadním nepřítelem, když držel moji sestru v zajetí a také mi vyhrožoval. V klidu jsem se na něho otočila a šla jsem k němu. On na mě namířil zbraň a s jistotou mi to zopakoval ,,Stůj!!! Jinak zemřeš.“ A já jsem odpověděla ,,Klidně. Stejně nikoho nemám, kdo by mě oplakal.“ A šla jsem směrem k němu. Ten muž znejistil, a tak tu zbraň natáhl a poručil svým komplicům, ať na mě také namíří zbraně.

Oni jako vojáci poslechli a udělali kolem mě takový kruh. Já si toho nevšímala a pořád jsem šla tím jedním směrem.

Když se ze třídy ozvalo ,,Neblbni, Katko. Vždyť je to větší přesila než jsi ty sama.“ Já se najednou vzpamatovala a když jsem viděla ty zbraně, tak jsem dělala, že panikařím. Všichni byli přesvědčeni, že jsem se dočista zbláznila, a tak po mě jeden chlap vystřelil.

Měla jsem štěstí, že jsem se vrtěla a různě poskakovala, jinak bych to asi schytala dosti ošklivě. Ale takto jsem měla jenom škrabánek na ruce. Já se najednou svalila k zemi jako mrtvola. A to se ke mně jeden z těch padouchů z ohnul a když řekl ,,Ta je úplně tuhá.“ tak jsem ho pěkně nakopla do rozkroku a potom se stačilo zvednout a dát mu pár větších ran.

Nakonec jsem se zvedla a oprášila, jako by mi nic nebylo. A šla jsem rychlím krokem k tomu, co se zřejmě pokládal za vedoucího. I když jsem měla strach, že to nepřežiji, tak jsem k němu došla, zvedla jsem prst a potom……. Začala jsem se smát a válet po zemi. Nevím, co mě to v tu dobu napadlo ze sebe dělat blázna, ale já si strategie vymýšlím při boji a né předem. Prostě a jednoduše ,,Improvizuji“.

Když na mě opět namířil a řekl ,,Už mě nebaví hrát tu tvoji hru. Nyní si zahrajeme tu moji, co jsem si připravil.“ A na to jsem se zvedla a vesele jako blázen jsem odpověděla ,,Jo? A co je to za tu hru? Já si velice ráda hraji…“ a najednou ten chlap zvedl ruce a všichni namířili na někoho zbraně a ten chlap přede mnou ji namířil na pana učitele. V tu dobu jsem pochopila, že je opravdu zle, a tak jsem přestala improvizovat a dala jsem se do útoku.

Nejprve jsem se nějak musela dostat k tomu vedoucímu. Ale problém byl ten, že mě hlídalo několik chlapů a v tu dobu jsem si vzpomněla na Muchu. On je předci taky někdy jako blázen, a tak jsem řekla ,,Máme tu vážný stav nouze. Jsme dvě postřelené. I když já na to nevypadám, to je teď ale fuk. No, a tak bych vás chtěla naučit, jak se panikaří.“ A něž jsem stačila doříct jediné slovíčko, tak se ten vedoucí naštval, otočil se a jednoduše po mě vystřelil.

     Já v tu dobu byla v klidu, a tak jsem se zapřemýšlela, když jsem myslela na jeden film ,,Neprůstřelný mnich“ byla jsem v klidu a soustředila jsem se na tu zbraň.

Jakmile z ní vyletěla jedna kulka, tak jsem ji viděla jako v Metrixu. Jednoduše řečeno, bylo to jako zpomalený film a v tuto dobu jsem pochopila, že by bylo dobré uhnout té střele z cesty, ale nevěděla jsem, kdo je za mnou. A tak jsem se odhodlala zkusit nějaký filmový trik a chytila jsem ji do ruky. Ale příliš jsem si věřila, a tak ta kulka mi prostřelila ruku.

Ani jsem to moc nevnímala, protože jsem byla v šoku, ale najednou jsem slyšela kapnout něco na zem. Byla to kapka krve z mé ruky.

Najednou všichni jenom koukali a pozorovali, co se děje…

     Když jsem se maličko vzpamatovala, tak jsem dostala křeč do té ruky. Sklátila jsem na zem a křičela jsem jaká to byla bolest. Najednou ke mně přiběhl učitel a ptal se mě ,,Co tě to napadlo. Ty ses snad zbláznila.“ A já jenom řekla ,,To co vždycky, když někomu zachraňuji život.“ A učitel se divil, proč jsem řekla ,,Vždycky“. A já mu na to ukázala svoji ruku. Byla plná jizev z bojů a takových to bitek.

    A  když jsem vstala, tak se ten vedoucí těch padouchů divil, že ještě žiju. Já se velice naštvala a rozeběhla jsem na něho. On na mě sice mířil zbraní a  já věděla, že klidně vystřelí, ale v tu dobu mi bylo docela jedno, co dělám. Když jsem k němu přiběhla, tak jsem mu vzala zbraň a jak byla natáhlá, tak jsem se v té rychlosti otočila a naštvaně jsem po něm vystřelila. Měl štěstí, že ta zbraň byla skloněná směrem dolů. Jinak by asi už nežil. Potom jsem začala střílet i po jeho komplicích.

Když jsem se rozmýšlela, kam je střelit, tak jsem se rozhodla, že by to do ruk a nohou mohlo stačit. A tak jsem je tak postřílela. Najednou  všichni ti komplicové křičeli bolestí a já stála s naštvaným obličejem uprostřed třídy se zbraní namířenou do třídy.

Všichni spolužáci ze třídy byli vyděšeni, když se najednou probrala Romča.

Rychle jsem odhodila zbraň a běžela jsem k ní a řekla ať v klidu leží, že vše bude v pořádku. A potom do třídy vlítla rychlá zásahová služba a jakmile uviděli, co je tam za spoušť, tak se zeptali učitele, kdo to udělal. Najednou jsem vstala od Romči a řekla ,,Já. Proč?“ a oni se nevěřícně podívali a smáli se tomu jako vtipu, když mi to ale najednou celá třída potvrdila a dokonce i učitel mi to potvrdil. A v tom se přestali smát a jenom koukali. Nakonec jsme všichni vyšli ven. Mě a Romču odvezli do nemocnice, aby nás ošetřili…

      Za pár dní jsme šli já i Romča domů z nemocnice. Doma jsem potom byla ještě, tak jeden měsíc. A když jsem se vrátila do školy. Tak mě všichni uvítali jako hrdinku. A když se o pár dní později vrátila i Romča, tak se konali oslavy na vítězství nad padouchy, o kterých jsem se dozvěděla, že byli hledaní po skoro celé české republice za takovéto napadání škol. Dokonce i město to vyhlásilo po okolí a sám prezident mi přijel poblahopřát k takovému vítězství.

    Od té doby jsem konečně poznala, co to je mít přátele, protože si mě konečně někdo všímal.                  

                                No a to je celý můj příběh jednoho bláznivého dne…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

opověď

(KATKA, 29. 7. 2010 23:03)

fajne když si to myyslíš. ovšem ten příběh je starý kolem osimi nebo devíti let... takže v té době mi tak bylo kolem deseti let... a v té době mě akční filmy nezajímali.... víš většina mých príběhů je ze života... nebo úryvky ze života....

Re: opověď

(Tatsu, 24. 10. 2013 10:03)

Velice působivý na tvé tehdejší já. :D Moje devítiletá sestra taky začala něco psát, ale nevím co ještě mi nic neukazovala :) Ale hádám, že to bude dosti daleko od tohohle ;)

edawd

(tfbvcgfccg, 24. 7. 2010 12:32)

No tak to je strašná kreténovina :D asi se moc díváš na americké akční filmy :D :D