Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nový život 7

6. 2. 2013

 Konec školy. Vyšla jsem rychle před školu a mířila na autobus. Nemohla jsem si nepovšimnout malého hloučku holek kolem jednoho kluka. Ovšem raději jsem se dala dál na cestu. Měla jsem deset minut, než mi jel autobus anebo patnáct minut vlak. Vybrala jsem si vlak, protože jede rychleji. Když na mě někdo zavolal ,,Kači. Ty si mě ani nevšimneš?“ já se zastavila a uviděla jsem známou tvář. Byl to můj bratr, který byl v cizině na vysoké škole. „Ahoj bráško.“ Skočila jsem mu do náruče. Erik nás zahlédl a z povzdálí pozoroval.

,,Jak ses měl, bráško. A co škola?“ byla jsem nadšením bez sebe. ,,Škola byla dobrá. Mám za sebou jednu vysokou a teď před tebou stojí Mgr., tak si toho važ.“ Já se mu zasmála ,,Jo, ale dej si pozor, ať ti ta pýcha neskočí do hlavy a já tě netáhala zase z průserů.“ ,,Ty, že jsi mě někdy tahala z průseru?“ udivil se naštvaně bráška a já se mu pouze zasmála. Nakonec jsme došli k jeho autu a on mě odvezl domů.

         Doma to krásně vonělo jídlem. Za celý den jsem měla už pořádný hlad. Tak jsme usedli a pořádně se najedli. Neustále jsem se vyptávala, jak se měl a co dělal. A když se ptal mě, tak ani nepomyslel na moji vlčí stránku. Což jsem byla ráda. Po jídle jsme se rozhodli si udělat rodinou procházku. Vyšli jsme ven a zamířili si to k rybníku. Cestou jsme šli mezi loukami a lesíky. Přešli jsme řeku po mostě a už jen kousek a byly jsme u rybníku. Tam jsme si sedli na lavečky a dívali se na klidnou hladinu, po které občas vítr vytvořil malé vlnky.

Chladný podzimní vítr mi načechrával vlasy a pohrával si s nimi. Bratr se na mě neustále díval, a když jsem se zeptala, co se stalo, tak mi pouze odpověděl ,,Za ta léta jsi pěkně vyrostla a je z tebe nádherná slečna, Kači.“ …  

Už nám začala být zima, a tak jsme se vydali na cestu domů. Pomalu se stmívalo a my si raději pospíšili. Cestou jsme si ještě povídali o různých věcech, co bratr dělal a že se tam i zamiloval, ale ta dívka nakonec od něj odešla kvůli jinému a další takové příhody.

         Doma jsem se vykoupala a lehla do postele. Když mi maminka připomněla lék. V tom všem překvapení jsem na něj úplně zapomněla. Naštěstí jsem ještě měla čas. V klidu jsem si jeden vzala a usnula jako nemluvně.

         Ráno mě vzbudil bratr ,,Kači, je čas vstávat. Jinak ti zase ujede autobus.“ Já se probrala a bratr držel prášek v ruce. Já si ho vzala a vylezla z postele. Najednou jsem si všimnula ,,Ono je osm? Já jsem zaspala.“ Rychle jsem se oblékla a jak jsem vletěla do jídelny pro svačinu, tak tam nic nebylo. Máma se mi jen začala smát. Až když jsem se zastavila u kalendáře a všimnula si, že je sobota. Vyletěla jsem na bratra a pořádně ho zlechtala. Sice byl větší jako já a i silnější, ale ode mě se pokaždé nechal přeprat, abych měla nějakou radost. Když mě svalil na zem a zeptal se mě ,,Ukážeš mi ouška? Na ně se celou dobu těším, až je zase uvidím a pohladím tě po nich.“ Bratr se díval vesele a šťastně, ale já se tak nedívala. Až když na mě udělal psí oči a já tedy řekla ,,No dobrá. Jako za mala.“ A usmála jsem se. Bratr mě postavil a jenom řekl ,,Kdepak se schovává moje milé štěňátko?“ já vyskočila a udělala ,,Baf… Tady přece.“ A oba jsme se museli začít smát. I máma se smála, když nás pozorovala. Bratra jsem povalila na zem a on mi pohladil ouška. Já zvesela vrtěla ocáskem.

Nakonec jsme se uklidnili a v klidu se nasnídala. Po snídani přišel doktor se na mě podívat, jak se mi vede. Když viděl bratra, tak se s ním dal do řeči. Já si šla zatím na zahradu. Tam jsem si lehnula do trávy a dívala se na plující mraky… ,,Kdopak je ten kluk u tebe?“ najednou někdo na mě promluvil ze zadu. Já se zvedla a uviděla jsem kluky ,,Copak nevíte, že je slušnost se předem ohlásit a chodit předem? A jak jste se tu vzali?“ řekla jsem nepříčetně. Richard ke mně přistoupil a znovu se zeptal ,,Kdo je ten kluk?“ a na to se ozvalo ,,Jsem její brat, Petr.“ Kluci se na něj podívali ,,Ty máš bratra?“ já se usmála a šla k němu ,,Jo, mám. Je mu 24 let a byl teďko delší dobu v cizině na vysoké škole.“ Bratr k nim popošel ,,A vy dvá jste kdo?!“ řekl to docela přísným hlasem. Richard se pouze narovnal a odpověděl ,,Já jsem princ Richard a toto je můj mladší bratr Williem.“ ,,Princové? No to je mi ale potěšení.“ Usmál se bratr a dodal ,,A co tu chcete?“ a na to jsem všem skočila do řeči ,,Víš bráško. Oni odhalili, kdo jsem. Ale ještě dříve jsem je poznala ve městě. Williem semnou chodí do třídy.“ Bráška si je přeměřil pohledem a řekl ,,Tak těchle dvou se bát určitě nemusíme.“ A otočil se, že půjde zpět do domu. Ale potom si to uvědomil ,,Počkat… Oni vědí, že jsi vlk?“ já tomu pouze kývnula. Petr se na ně vrhl a chtěl je zabít. ,,Počkej, Petře.“ Skočila jsem mu rychle do rány před Richarda, aby se mu nic nestalo. Petr rychle zastavil ránu a zeptal se ,,Co to proboha vyvádíš? Neznáš pravidla?“ ,,Znám, ale kluky zná už i doktor a maminka. Oni nic nevyzradí. Nemusíš jim nic dělat.“ Petr se uklidnil a řekl ,,No dobrá, jak chceš.“ Narovnal se a podal Richardovi ruku ,,Já jsem Petr, těší mě, že tě poznávám.“ Richard ji přijal ,,Já jsem Richard, taky tě rád poznávám.“ A potom Petrovi podal ruku i Williem ,,A já jsem Williem, moc mě těší.“ Petr se tedy nakonec odchýlil do domu a já tam s nimi zůstala. Williem si nahlas oddechnul ,,Wau. Tvůj brácha na tebe nedá dopustit, že ne?“ já se usmála ,,Ne… můj Bráška je na mě moc hodný.“ A šli jsme taky do domu. Vešli jsme do mého pokoje. Kluci si sednuli na postel a já k počítači. Když Richard řekl ,,Nechceš jít k nám na oběd i s tvojí rodinou? Aby se naše rodiny poznaly.“ Já se udivila, ale znělo to lákavě. Takže jsem souhlasila a hned to šla říct mámě a bráškovi.  Ti byli rádi a tak jsme rovnou vyšli. No spíše vyjeli. Na kluky kousek od domu čekala limuzína.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář