Nový život 6
Ráno jsem se probudila brzy. Ještě byla venku tma. Tak jsem si šla udělat snídani. Všimnula jsem si, že je pět ráno a to maminka většinou vstává do práce. Tak jsme šla do ložnice a ona tam v klidu spala. Tak jsem ji šla vzbudit. Maminka se lekla, že zaspala, ale budík ji minutu na to začal zvonit. Tak vstala a taky si udělala snídani. Při jídle se mě zeptala ,,Půjdeš do školy? Nebo budeš doma?“ ,,Asi půjdu do školy. Bude mi chybět učení. A potřebuji se trochu odreagovat od posledních dnů ležení a mučení.“ Odpověděla jsem jí a šla si do pokoje nachystat učení. Potom jsem doběhla maminku, která startovala auto a že mě vezme do školy. Ale já se s ní svezla jen na nádraží. Tak jsem nasedla na vlak a vyrazila do školy.
Po dvaceti minutách cesty vlakem jsem vystoupila na nádraží a šla do školy. Cestou jsem potkala jednu spolužačku a připojila se k ní. Ve škole jsem si šla sednout do studovny, kde mi půjčila sešity, abych si dopsala učení. Naštěstí se toho moc nepsalo. Takže jsem se to i rychle naučila. Pak jsme šly spolu do třídy. Tam už seděl Williem, tedy jak si ve škole říkal Erik. Prošla jsem kolem něj jako duch. Sedla si na své místo a vytáhla učení. Erik ke mně hned přišel s velkým úsměvem. Sednul si ke mně a objal mě. To mi bylo jasný, že celá třída si bude myslet, že spolu něco máme. Najednou jsem uslyšela, jak popotáhl sopel. Když se oddálil, tak brečel. Nechápala jsem to až když mi řekl ,,Jsem velice rád, že si přišla. Bratr byl už nervózní, co s tebou je.“ Já se tomu zasmála a odpověděla ,,Vždyť jsou to dva dny, co jsme se neviděli a vy dvá z toho děláte drama.“ On se udivil, že se směji. Ale pak si to taky uvědomil. Když jsme si to vše vysvětlili, tak si šel sednout na místo a byla první hodina. Hodina matematiky, která mě nikdy nebavila. Sice jsem to uměla a vše chápala, ale nikdy mě nebavily výklady učitelky. Byla starší žena a už jí to asi moc nemyslelo. Ale i tak dokázala udělat legraci. Hlavně když jsem byla u tabule a dělala jsem hloupou. To jsem ji dokázala tak zmást, že jsem jí to nakonec vysvětlovala já. A dostala jsem jedničku. Dnes šel k tabuli Erik. Já se zasmála a čekala, co z něj vyleze. Ale docela mu to šlo. Až když mě vyvolala učitelka, abych mu zadala příklad. To jsem se šibalsky usmála a hned jsem mu dala svůj oblíbený těžký příklad. Učitelka poznala, že ho chci napálit, a tak mě vyzvala k tabuli, abych si ho i hlídala. Že si zahraji na učitelku. Toho jsem velice ráda využila. Z chudáka Erika jsem udělala úplného osla. Celá třída se válela smíchy po zemi ani učitelce neuniknul smích. A já se neustále dívala zákeřně. Erikovi to docela rychle došlo, že mě všichni znají a zeptal se mě ,,Proč ze mě děláš vola.“ ,,Proč jste mě chtěli vidět v mé pravé podobě?“ Erik poznal, že jsem mu to oplatila. Tak jsme si sedli. Vypočítali ještě pár příkladů a hodina skončila. Učitelka mi dala opět za jedna a odešla ze třídy. Jen já tam ještě chvíli zůstala s několika holkami a vysvětlovala jim matiku. Erik zůstal ve své lavici opodál. Potom začalo zase zvonit. Uvědomili jsme si, že máme tělocvik. Takže jsme rychle běžely do šatny se převléct.
Ale zastavil nás učitel, že jdeme na jinou tělocvičnu, takže se převlékat ještě nemáme. Měli jsme tělocvik tři vyučovací hodiny. To nikdo neměl rád. Krom mě. Já to ráda měla. Byl to jediný předmět, ve kterém se nesedělo na zadku.
Jakmile jsme se všichni sešli, tak jsme vyrazili do druhé tělocvičny. Tam jsme se převlékli a seřadili podle abecedy. Erik nebyl daleko oděně. Učitel vybral dva lidi na rozcvičku. Naštěstí jsem dopředu nešla. Takže jsem si stoupla úplně dozadu a cvičila si sama.
Po rozcvičce nám učitel oznámil, že budeme mít gymnastiku na žíněnkách a bradlech. Ale kdo chce, tak si místo jedné věci může vybrat skákání salt. Já si vybrala všechno. Začala jsem při zemi. Pár kotoulů, roznožek a stojek. Potom jsem si zaskákala salta na trampulině a nakonec jsem šla na bradla. Tam nebyl nikdo. Takže jsem využila volného prostoru. Chvíli na to ke mně přišel Erik ,,Tak se ukaž, co umíš.“ Já se usmála a začala jsem dělat sestavu různých cviků. Erik jen žasnul. A když jsem se z horního bradla přetočila na dolní a z něj jsem se vymrštila volně do vzduchu, tak koukal ještě víc. Dopadla jsem na nohy a usmála se. Erik raději nic na bradlech nezkoušel. A pak jsme šli společně na trampulinu. Když jsem viděla, jak dokáže Erik skákat, tak jsem se mu jednou připletla pod jeho tělo. On se zrovna odrážel a já proskočila těsně pod ním do protivky. Erik se toho leknul a jak dopadl do žíněnek, tak se ke mně rozeběhl a ptal se, jestli jsem normální. Já se jen usmála a řekla ,,Dáme si to znovu?“ Erik nemohl uvěřit svým uším, ale kývnul tomu. On se rozeběhl směrem na trampulinu a já ze žíněnek proti němu. Jakmile se odrážel, tak jsem začala i já a nakonec mě přeskočil a já dopadla na trampolínu a odrazila se na salto vzad. Doskočila jsem těsně za Erika a spolu jsme se narovnali a vypadali jsme, jako bychom dokončili nějakou sestavu. Učitel nás za to pochválil a potom dodal ,,Kači, mohla bys udělat zase nějakou sestavu a ukázat nám a hlavně Erikovi něco?“ já se na učitele podívala udiveně, že si na mě vzpomněl. A tak jsme uklidili trampolínu a bradla. Ale žíněnky jsme nechali, přes ně jsme dali ještě koberec a poté mi spolužáci říkali, co chtějí vidět. Nejoblíbenější byl matrix až k zemi. Málo kdy jsem se zvedla. Ale co je taky bavilo tak byly různá salta přes něco nebo přes někoho. Nakonec jsem si vytáhla trampolínu a vybídla jsem 5 lidí, ať si za ni lehnou vedle sebe. Pět odvážlivců si tedy polehalo, jak jsem jim řekla a nakonec jsem dodala ,,A tak, aby to nebylo málo a udělali jsme ten závěr zajímavější, Eriku, pojď si taky lehnout. Budeš můj zákusek.“ Erik se podíval zděšeně, ale přišel. Lehnul si vedle ostatních, když se zeptal ,,Kolik lidí jsi takto maximálně přeskočila?“ a já zvesela řekla ,,Však jsi mě viděl.“ Erik si vzpomněl na náš první večer, kdy odhalil moji podobu. Lidi jak se na mě vrhnou a já nad nimi. Ještě než jsem se připravila, tak jsem Erikovi dala do ruky malou kytičku, kterou měl držet na břiše.
Zhluboka jsem se nadechla, a když mě všichni viděli se rozbíhat se, tak s úžasem začali i křičet. Ale ti, co leželi pode mnou, jen koukali. Běh, odraz a daleký, vysoký skok nad dětska. Všichni koukali jako by viděli nad sebou anděla. Měla jsem tvar kříže. Ruce rozpažené, jako křídla. Nohy u sebe a jen jsem letěla vzduchem. Když jsem byla nad Erikem, tak jsem mu tu růži vzala a dopadnula do kotoulu. Na konci jsem se zastavila a zvedla ruku, ve které jsem tu růži držela. Všichni mi tleskali a pískali. Ležící se zvedli a taky mi zatleskali. A tím končila naše třetí hodina.
Přišli jsme do školy a se zvoněním usedli do lavic. Naštěstí byla jenom informatika. Takže jsem se opět mohla flákat. Byla jsem utahaná z tělocviku. Erik seděl vedle mě a řekl mi ,,To bylo úžasný. Jak jsi letěla a nakonec ten dopad a ještě předtím jak něžně jsi mi vzala tu růži.“ Byl tak zahalen úžasem, že si nevšimnul učitelky, která stála vedle něj. Já ho jen zlehka přetáhla sešitem a on si to uvědomil. Celá třída ho pozorovala a smála se mu.
Po informatice jsme měli Angličtinu. V té jsem úplně plavala. Vůbec mi nešla a byla jsem s ní nejhůře ve známkách. Všude jedničky dvojky a v angličtině čtverky a pětky. Trojka byla jen výjimečně. To si ale začal vyskakovat Erik. Ten anglicky mluvil plynule a to se našemu učiteli zalíbilo. Aspoň si s někým pokecal anglicky. Já jim rozuměla sotva každý druhý slovo.