Nový život 5
Probudila jsem se najednou mimo dům. Někdo na mě neustále volal. Když jsem se otočila, tak jsem uviděla svého otce, jak na mě volá a mává mi. Byla jsem někde venku na louce. Okolo mě byly květiny. S radostí jsem vstala a běžela ho obejmout. ,,Ahoj tati. Kde ty si se tu vzal?“ hned jsem s radostí a slzami v očích řekla. ,,Ahoj moje sluníčko. Přišel jsem se na tebe podívat, jak se ti vede. Už je to pěkná doba co jsme se neviděli. A taky jsi pořádně vyrostla.“ Odpověděl mi s jeho uklidňujícím úsměvem na tváři. Najednou jsem si uvědomila ,,Ale jak to že jsi tady, když… když jsem tě tehdy zabila s těmi dalšími lidmi.“ Zeptala jsem se ho s obavami v očích. On se posadil a já si sedla vedle něj. Poté jsem mu lehla nohy a on mě něžně hladil po vlasech ,,Víš, tehdy jsi mě opravdu zabila. Bylo to snad to nejhorší na světě. Ale to není tak důležité. Jsem tu proto, abych ti řekl, že brzy budeš mít osmnáct.“ Já zvedla hlavu ,,A to jsi přišel jen proto?“ táta se usmál ,,Ne, jen proto ne. Přišel jsem tě také varovat.“ ,,Varovat? A před čím?“ opět jsem mu skočila do řeči. ,,Před velikým zlem. V okolí máš dva lidi, co ti budou velice užiteční a velice ti pomohou v nejhorších situacích. Jsou to dva kluci.“ A opět jsem mu skočila do řeči ,,Jak víš o Williemovi a Richardovi?“ ,,Tak ty je už znáš? Já je neznám jmény. Znám je pouze z pověsti, která koluje okolo vlků a teď se týká tebe. Ovšem je tu taky jedna část, kdy budeš velice smutná. Jeden z nich zemře na tvoji ochranu. Ale který to bude, to nevím. Jo a jeden tě bude milovat. Myslím si, že ti to dává najevo už teď.“ Chvíli se odmlčel a podíval se na mě. Já jen ležela a dívala se na louku kolem nás. Když jsem ze sebe dostala ,,Jo, Richard mi nedávno řekl, že mě miluje. Docela mě to zaskočilo. Ale nevím, jak by to dopadlo. Takže jsem mu nic neřekla.“ A bylo ticho. Táta mě stále hladil po vlasech. ,,Ukaž mi uši.“ Náhle řekl. Já se na něj podívala udiveně ,,Proč?“ zeptala jsem se a s odporem se na něj podívala. Táta se jen usmál ,,Ničeho se neboj. Já ti nic neudělám. Jenom bych tě chtěl vidět jako dříve s oušky.“ A podíval se na mě doslova psíma očima. Já tedy povolila a nechala si narůst uši i ocas. Táta se na mě zadíval ,,Jo, už jsi vyrostla. Ta skvrnka ti skoro zmizela. Měla jsi ji přes tu špičku ouška a vypadala jsi velice srandovně. A hlavně když ses smála. Byla jsi to nejroztomilejší štěně na světě.“ Řekl a pohladil mi uši. Měla jsem velice ráda, když mě někdo po nich hladí. ,,Jinak ohledně toho nebezpečí…začni opět cvičit. Vůbec ti to neuškodí. A dej šanci těm hochům. Uvidíš, že nejsou jen obyčejní kluci. Oni jsou velice nadaní.“ Hladil mě po uších a u toho se usmíval. Nakonec mi řekl ,,Tak, teď už budu muset jít. Pozdravuj maminku, že se mi po ní stýská.“ Já jsem měla v obličeji velice smutný obličej, že už musí jít. A najednou se okolo mě rozlynulo ostré světlo a já uslyšela mámin hlas, jak mě budí. Sotva jsem otevřela oči, tak jsem si uvědomila, že to byl jen sen. Ale nějak moc živý sen. ,,Kači, je čas na prášky.“ Řekla mi maminka, když viděla, že se dívám docela zmateně. Já si tedy vzala prášek a poté řekla ,,Pozdravuje tě táta.“ Máma se nad tím pozastavila ,,Co to povídáš. Vždyť víš, že je mrtví.“ Řekla mi smutným hlasem. ,,Já vím, ale zjevil se mi ve snu. Prý se mu velice stýská.“ Dodala jsem a opět si lehla. Maminka jen potichu odešla z pokoje. A já opět usnula.