Nový život 1
Začíná druhé pololetí a já se těším, až škola skončí…
Jako každý den jdu ráno na zastávku, ale cestou se mi stane nehoda. Při běhu po schodech jsem omdlela a spadla. Naštěstí jsem se probrala hned po pádu a zjistila jsem, že jsem odřená na dlaních, loktech a pořádně na kolenech. Tak jsem vstala a šla dál na autobus. Tam jsem se potkala s kamarádkou, které jenom zářily oči. Když jsem se jí zeptala, co jí je, tak jenom ukázala na kluka, který hledal autobus v jízdním řádu. Já na něj koukla, jako by byl z vesmíru a zeptala se jí ,,Tobě se líbí?“ a ona tomu kývla. Když k nám přišel, tak se kamarádka hnedka představila. ,,Ahoj. Já jsem Aneta Piňosová. Těší mě.“ A podala mu ruku. Ten kluk se na ni usmál a taky se představil ,,Ahoj, já jsem Williem. Tedy, tak mi říkají kamarádi. Jinak se jmenuji Erik.“ A podal jí svoji ruku a jako princ ji dal pusu na její hřbet ruky... Já jenom nevěřícně koukala, v tom jsem špatně stoupla na nohu, která mě z toho pádu hodně bolela a spadla jsem na zem. Erik ke mně přistoupil a nabídl mi pomoc. Ale já ho odmítla a vyhrnula si nohavici, která byla od krve. Hnedka jsem vytáhla kapesník, přiložila si ho na tu ránu a druhým stírala krev okolo. Měli jsme ještě plno času, a tak jsme se prohlížela, co mi je. Byla jsem, jako bych se pokusila o sebevraždu. Ale nemohla jsem se dočkat, až přijede autobus a já si sednu…
Když konečně přijížděl, tak jsem chtěla vstát. Ale kvůli odřenému zápěstí jsem nemohla. A tak jsem přemýšlela jak to udělat. V tom mě někdo ze zadu objal a zvednul. Já se lekla, co nejrychleji jsem odstoupila a uviděla toho kluka. On se jenom usmíval. Já mu tedy poděkovala a nastoupila do autobusu. Tam jsem si konečně sedla, oddechla si a viděla Anetu, jak se s ním baví a po chvíli si sedla ke svým kamarádkám. Erik šel dál, že si taky sedne. A když uviděl, že je vedle mě místo, tak se zeptal, jestli si může přisednout. Já mu to svolila a ještě jsem mu jednou poděkovala za pomoc. Erik se mě zeptal na jméno, ale já mu ho neřekla. Nechtěla jsem, aby ho znal. Protože se líbil Anetě a ne mě. I když k zahození nebyl. Ale i tak jsem nemohla mé kamarádce ukradnout sen…
Po půl hodině jsme vystoupili na společné zastávce. A tam jsem počkala na kamarádku ze třídy. A nakonec se šlo do školy.
Ve škole jsem si zašla k sekretářce a poprosila ji o dezinfekci. Tak mi ji půjčila, a když jsem odcházela, tak jsem omylem do někoho narazila. A kdopak to nebyl. Erik a mířil k sekretářce. Já se mu omluvila a šla na záchody si ty rány ošetřit.
Už zazvonilo na hodinu a já neustále nemohla zastavit krvácení. A tak jsem stále čekala, než to přestane.
Po dlouhé době to přestalo téct. A tak jsem šla vrátit dezinfekci a rychle do třídy.
Tam mě ovšem čekalo překvapení. Naše třídní učitelka stála u Erika a představovala ho třídě. Když jsem se jí omluvila, tak jsem se posadila na místo a připravila na hodinu.
Erik se na mě podíval a v tom učitelka řekla ,,Chceš nám něco ještě dodat??“ a Erik se neustále usmíval a řekl ,,Jenom to, že mi kamarádi říkají princ Williem. Protože se chovám jako princ, a tak mi dali i takové jméno.“ Já už o něm něco věděla, takže jsem si ho nevšímala a raději jsem si vytáhla sešit a psala si příběhy. Paní učitelka mu řekla, ať se někam posadí a že si má dneska dělat jenom poznámky. Erik šel mezi kluky a hnedka se seznamoval. Hodina proběhla v klidu. Učitelka nám pustila video a všichni se dívali anebo si udělali vlastní zábavu.
Po hodině byla přestávka a ke mně přišel Pavel a řekl ,,Proč nechceš říct svoje jméno Erikovi. On je úplně v pohodě.“ A na to jsem mu odpověděla ,,Protože je to moje věc. A doufám, že jsi mu to jméno neřekl.“ A na to se ozvalo ,,Kači. Pojď sem na chvíli.“ Já jsem se naštvala a šla. Jedna kamarádka potřebovala vysvětlit matematiku. Tak jsem jí s tím pomohla.
Další hodina. Opět jsme se dívali na video a já si v klidu psala. Když jsem ucítila, jak se ke mně někdo přibližuje. Zpozorněla jsem a čekala, kdo to je. A v tom se vedle mě objevil Erik. ,,Nazdárek, Kači.“ Oslovil mě a neustále se usmíval. Já se zamračila a odpověděla ,,No, Ježíši. Co ty tu chceš?“ a udělala jsem ze sebe nepříčetnou. ,,Jenom se chci spřátelit.“ Byla Erikova odpověď. Já raději nic neříkala.
Po chvíli mlčení, kdy jsem si psala příběh, Erik promluvil ,,To je hezký příběh. Kde jsi ho slyšela?“ ,,Nikde. To si tak z nudy vymýšlím.“ Odpověděla jsem a nadále přemýšlela, proč se chce semnou skamarádit. V tom Erik řekl ,,Proč jsi na mě taková? A skoro se semnou nebavíš?“ a já mu řekla ,,A proč ty za mnou chodíš jako pejsek? To není jenom kvůli seznámení. Že?“ Erik sklonil pohled a odpověděl ,,Ne není.“ V tom jsem se zeptala ,,Líbí se ti Aneta?“ ,,Co? Myslíš tu holku, co s tebou byla na té zastávce?“ já tomu kývla a on se začal potichu smát. ,,Co tu je k smíchu?“ zeptala jsem se a dívala naštvaně. On se mi podíval do očí a odpověděl ,,Ona není ani z daleka můj typ. Takovými přímo pohrdám. Stejně jako nějaký princ.“ A tvářil se, jako by mě chtěl políbit. Ovšem já nasadila zlý pohled a řekla ,,Pokud sedíš u mě a myslíš že semnou budeš chodit, tak to máš marný. Na mě jsi příliš pyšný a zřejmě ani nic nedokážeš udělat.“ zavřela jsem sešit a zrovna zazvonilo na přestávku. Vstala jsem a odešla. Erik jenom koukal, jak odcházím za holkami a jdu s nimi ze třídy.
Zbytek dne mi dal pokoj. Byla jsem velice ráda.