Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mise 2. Čaroděj

23. 2. 2014

   

tumblr_mmrtglapqj1s4x5seo1_500.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

             S Angy jsme se docela skamarádili. Ari ji si oblíbil jako kocour. A mně se zdála být až moc milá. Dokonce se smála mým úchylným pomluvám rodiny, za které jsem dostával pohlavky od Ariho. Když jsem něco prásknul i na něj, tak jsem automaticky letěl z okna. Angy vylekaně běžela k oknu, ale už jsem byl pryč. Ari ji položil ruce na ramena „Slečno… On je na toto zvyklý. Jsme spolu už dlouhou dobu.“ Angy si oddechla „Jak dlouho se znáte?“ Ari ji posadil ke stolu a podal oběd „Asi osm… možná devět let. Ale připadne mi to jako celá věčnost.“ Angy se pousmála a já vlítl do dveří. Pohled jsem měl mstivý a úsměv zákeřný. Ari se narovnal „Před dámou by ses mohl ovládat.“ Já klidně došel ke stolu „Uvidíme, jestli máš ještě všech deset životů.“ Angy mě hned opravila „Devět. Kočky mají devět.“ Ari se usmál „Ani takovou věc nevíš, Andreasy…“ a v tom letěl on z okna. Angy to už brala s klidem. Bylo to každou chvilku.

                Najednou někdo zaklepal. Angy se nabídla, že otevře, ale já ji zastavil „Ari chce něco vyvést. Raději zůstaň v bezpečné vzdálenosti.“ A šel jsem si pro misku se studenou vodou. Ari nenáviděl studenou vodu. Ostatně, která kočka má ráda vodu…

                Prudce jsem otevřel a na stojícího člověka vychrstl vodu. Pak jsem strnul. Byl to jeden z nadřízených. Někdo mi dal ruku na rameno „To jsi podělal, Andreasy.“ Ari se vrátil oknem. Já jen ucouvnul a pustil nadřízeného dál. Angy se postavila a schovala za Ariho.  Mohutný muž se posadil na židly a otřel se kapesníkem. Ari se usmál a poodstoupil s malou dívenkou. Já se podíval na muže „Co tu děláš, Roberte. Všechno plním do mrtě.“ Muž se usmál „Ty debile. Už týden ti chodí zprávy o další misi a ty se neozýváš.“ Já vytáhl z kapsy pět obálek ještě nerozdělaných „Myslíš tyto cáry papírů?“ Robert lusknul prsty a obálky shořely. „Jak vidím, stále jsi beznadějný. Děláš vše, jen abys nedostal další misi?“ já se usadil naproti němu, Ari s Angy připravili čaje a přisedli si k nám. Já se začal obhajovat „Nechci další misi. Toto město je dosti zaneřáděný. A stačí mi anděl. Nepotřebuju další.“ Robert se podíval na drobnou dívenku „Ona je anděl?“ Angy se přitisknula k Arimu. Já se hrdě opřel „Jo, ale má jen světelná křídla a sílu uzdravovat.“ Robert si mnul bradu v ruce a přemýšlel. Po chvíli řekl „Takže máš nestarost pětku? Otec se zbláznil.“ Já mu to hrdě odkývnul.

                Ještě nějakou chvilku jsme řešili novou misi, která byla v té samé škole. Jakmile Robert ukázal fotku, tak se Angy usmála „Já ho znám. Je to druhák. Je nafoukaný a všem holkám se líbí. Ale v poslední době se začal chovat divně.“ Robert Angy pochválil a já podepsal novou misi. A než Robert odešel, tak si odskočil. Když se vrátil, tak měl kýbl plný vody, který na mě vylil se slovy „Díky za pěkné přivítání.“ S klidem odešel a Ari mi hodil ručník. Sundal jsem si mikinu i tričko a začal se osušovat.

                Křídla mi nechtěla oschnout, tak jsme se rozhodli jít na procházku. Angy nás chtěla vzít na její oblíbené místo. Ari šel jako kocour a já musel najít čistou mikinu. Což mi dělalo menší problém.

                Cestou jsme si zašli na zmrzlinu. To nám Ari záviděl, ale Angy mu jednu koupila a držela, dokud ji nesnědl. Já si šel koupit novou mikinu. Tu na sobě jsem měl morkou od křídel.

                Došli jsme za město na louku. „Tady si můžeš osušit křídla, Andreasy.“ Řekla Angy a stoupla si naproti slunku. Opět se ukázala její křídla. Já si sundal mokrou mikinu a roztáhnul ta svá. Venku bylo dost místa, abych je ukázal v celé své velikosti. Doma jsou prostory omezené. Angy se usmála a lehla si do trávy „Taky bych chtěla létat volně jako pták.“ A v tom něco začalo padat z nebe. Ari se změnil a odskočil s ní bokem. Ale napadlo to mě.

                Ani nevím, jak rychle se umím přemístit, dokud to není potřeba. Už jsem na to za ta léta pozapomněl. Ovšem to, co mě napadlo, bylo divné. Nebyl to démon, ani nic, co jsem doposud znal. Bylo to rychlejší a znalo to moje pohyby. Nakonec jsem se zastavil a uviděl svůj stín. Vylekal jsem se vlastního stínu. Ale co to tedy spadlo z nebe? Pomalu jsem přistál za kocourem a dívkou. Oba hleděli před sebe. Stál tam kluk oděn do černého oblečení a snažil se tvářit výhružně. Jenomže se to v mžiku vymknulo z kontroly a on se válel smíchy po zemi. Já se taky pousmál „Ha…ha…ha. Užil sis legrácek?“ předstoupil jsem před Angy a Ariho. Kluk se postavil „To jsem nečekal… a já si myslel, že můj nový ochránce bude někdo mnohem lepší.“ Jen jsem si povzdechl a Angy řekla „Takže ty jsi Petr? Jsi z Béčka.“ Kluk se usmál „Přesně, Angy. Ale od nějaké doby po mně jdou divná stvoření a já to sám nezvládám. Tak jsem si napsal o pomoc. Ale že to bude zrovna on… to je jako špatný sen.“

                Naštval mě a to hodně. Ari se usmál a změnil na člověka „Hochu. Jsi úplné mimino oproti Andreasovi. Proto si ho važ.“ kluk se uklonil „Dobrá. Omlouvám se.“ Nakonec jsme se seznámili. Ukázal se z něj normální kluk. Angy se neustále vrtěla a já se usmál. Ari se na mě podíval „Neudělal jsi to, že ne.“ Natáhnul jsem se na zem. Roztáhnul křídla „Co bych měl dělat? Jen si chci lehnout, aby konečně uschnuly.“ Ari se zle podíval a já bleskově vystartoval do vzduchu. Ari se změnil na kocoura a došek k Angy. Ta ho pohladila a s úžasem sledovala, jak se obracím a letím na ně. Proletěl jsem těsně nad jejich hlavami. Ari pošťouchl Angy, aby si stoupla. V tom jsem ji popadnul a letěl s ní vzduchem. Chvíli se bála, ale zvykla si. Držel jsem ji tak, aby si ukazovala směr. Nakonec jsem ji nechal, aby si to zkusila ona sama. Pevně jsem si ji přitiskl k tělu, a jak se ona nahnula, tak jsem se otočil. Řídila si mě ona. Přistáli jsme a Ari se díval zle. Za to Angy z toho měla pěkný zážitek.

                Konečně byla křídla suchá, když se Petr zeptal „Jak je máš velký?“ dost na to, abych tě vynesl do vzduchu.“ Odpověděl jsem a on se podíval nadšeně. A Ari mstivě. Pořádně jsem roztáhnul křídla a vyletěl prvně sám. Když jsem se rozlítal, tak jsem chytil Petra a vyletěli jsme. Taky se mu to líbilo. A komu by se nelíbilo plachtit si na obloze a všechny pozorovat.

                Udělali jsme si menší zálet. Chtěl se podívat na jedno jezero. Jenomže nám cestu zkazil temný démon z podsvětí. Ucítil jsem ho a prudce uhnul jeho ráně. Petr se leknul a pevně chytil. Já ho však pustil a podletěl, aby mi seděl na zádech „Být tebou, tak se pevně držím.“ Řekl jsem a křídla nabraly na síle. Petr si na mě lehnul a držel se opravdu pevně. Otočil jsem se a podletěl démonovi kolem hlavy. Zamířil jsem směrem od Angy a Ariho. Jenomže je démon vycítil a šel jejich směrem. Zaťal jsem pěsti „Zatracená andělská aura.“ Tiše jsem procedil mezi zuby a letěl rychle za andílkem a kocourem. Přistál jsem a řekl „Ari. Vezmi Angelu a Petra a hned zmizněte. Je tu démon páté třídy. Ari se zakřenil „Ale sám ho nezvládneš, Andreasy.“ Podíval jsem se mu do očí „On je proti mně moucha.“ Ari se usmál, vzal děti za ruce a běžel s nimi pryč. Já hned vyletěl naproti tomu démonovi. Nemusel jsem ani dlouho čekat a andělská aura ho dovedla ke mně. Usmál se „Andílek.“ Vykulil jsem oči „To sis mě všimnul až teď?!“ máchnul po mě rukou „Andílek… hrát.“ Najednou mi nepřipadal tak nebezpeční. Ale spíše opuštěný. Nabral jsem výšku a proletěl mezi jeho tlapy, nebo ruky, či jak to nazvat a sednul si na jeho rameno. On se netrefil a dal si pořádnou ránu do obličeje. Chudák se svalil a nepohnul se. Stoupl jsem si na jeho břicho „Tak… malej. Co tady pohledáváš.“ Démon si sedl a já byl nucen vzlétnout. Popotáhl sopel „Jsem hledat andílek. Táta povědět, že za to dostat odměna.“ Zamyslel jsem se a to byla chyba. V nepozornosti mě chytil „Ty být andílek. A já dostat odměna.“ Jedno křídlo mi zlomil. Slyšel jsem, jak mi praskly kosti. A poté šílenou bolest.

                Najednou se ze země ozvalo „Hej příšero. Máš rád hry?“ démon se usmál „Rád hry.“ Petr stál kousek od démona a klepaly se mu nohy. Démon mě však nepustil. Vstal a došel k vytřepanému klukovi. Pak se tam ukázal Ari „A umíš zvířata?“ v tom se Ari záludně usmál. Já si povzdechl a ohlédnul se, co mají za lubem. I když od Ariho jsem mohl čekat cokoliv.

Najednou se za zády ozvala vyděšená Angela „A chceš si hrát?“ stála tak, že slunce odhalovalo její křídla. Démon se otočil „Jé… další andílek. Další odměna.“ Angy vhrkly slzy do očí a poodstoupila krok vzad. Já se trochu vzpamatoval z bolesti „Vy tupouni. Měli jste utéct. Zbytečně jsem nasazoval krk.“ Ari se naštval a změnil v orla „Ty jsi tupej.“ Vyletěl nad hlavu démona a střemhlav se mu vrhl do obličeje. Podařilo se mu démona oslepit. Petr pomocí svých základních koulej démonovi svázal nohy a on padl k zemi. Angy strachy poodešla, ale měla tak dřevěné nohy, že se o moc nepohnula. Já se konečně vymanil ze sevření démona. On se však rychle srovnal „VY být zlí. Vy si nechtít hrát.“ Roztrhal provazy, jako by to byly nitě a vstal. Ohnal se rukou po Arim, který naštěstí uhnul, ale musel přistát. Změnil se, popadl Angelu a vzdálil se do bezpečí. Petr to nevzdal. Použil další kouzlo, které ho pomocí země upevnilo aspoň na chvíli k zemi.

Já si chytil zlomené křídlo „To se bude hojit dlouho.“ Povzdechl si a párkrát zamával. Ale bolestí jsem padl na kolena. Démon se ohlédl po Angele s Arim. Zvedl jednu nohu, druhou a byl volný. Petr už taky nevěděl, co má dál použít.

                Najednou jsem místi Angy viděl svoji malou sestřičku. Stála bezmocně a ve mně se probudila temnota pomsty. Rázem jsem dostal sílu a vyletěl vysoko do nebe. Ari jen mekl něco ve smyslu „To není možné.“ A pevně objal Angy.

                Spustil jsem se z nebe přímo na toho démona. „Rodino, dej mi sílu a propujč mi svou katanu smrti.“ V ruce se mi objevila katana. Rozpřáhnul jsem se a rozpůlil toho démona v půl. „Amen.“ Řekl jsem nakonec a on se změnil v pach i s mojí temnou stránkou. Když jsem si uvědomil, co se stalo, tak jsem padl na kolena. Angela se odtrhla od Ariho a běžela ke mně. „Jsi v pořádku, Andreasy?“ měla starostlivý hlas. Já jen přikývnul. Za to Ari věděl, jak odlehčit situaci. Změnil se v kocoura a pomalu došel ke mně. Angy si dřepnula vedle mě a chtěla obejmout. Petr pomalu došel.

                Když jsem to nejméně čekal, tak se Ari dotknul packou mého zlomeného křídla a já bolestí  vyletěl. Ne doslovně, ale prudce jsem vstal a začal Arimu nadávat. On si povzdechl a změnil se „Jak myslíš, že se ti to křídlo bude dlouho hojit, Andreasy.“ Obě křídla jsem přikrčil k tělu „Asi dva měsíce.“ Zamumlal jsem do ticha. Angy si mě začala prohlížet „Tak ti ho uzdravím.“ Já se vzdálil „Ne, Angy. To by bylo na tebe moc. To musí nechat času.“ Ari se zamračil. Asi mě prohlédl. Pro Angy by to znamenalo úplné vysílení a možnost přijít o sílu anděla.

 Nasadil jsem si mikinu a pomalu jsme se vraceli do města. Prvně jsme doprovodili Angy domů a poté až Petra. Dopadlo to tak, že Petr bydlí hned ve vedlejším domě.  Připadlo mi to komické…

Nyní máme dva z pěti. Kolik jich bude, a kdo všechno to bude. Takové otázky jsem si začal klást.

Ari si sednul ke mně na postel „Andreasy. Proč si se zamyslel. Normálně bys toho démona zabil a byl klid. Tak proč…“ já se díval do stropu „Je to divný, ale on uvažoval, Ari. Říkal, že když donese anděla, tak dostane odměnu. Mám obavy, aby se démoni nezačali vyvíjet. Vždyť to byl démon jen páté úrovně. Tak jak mohl uvažovat. Byl jak malé dítě. Nechápu to.“ Ari se usmál „Měkneš Andreasy. Od té doby, co jsi s Angy, měkneš, hodu.“ Já se rozčílil „Já a měknout. Kdes na to přišel. Ty potulný kocoure!“ Ari se pousmál „Jen klid…“ upevnil mě k posteli, položil ruku na zlomené křídlo a řekl „Jednou budeš mojí léčby litovat…“ z ruky mu vycházely paprsky, které mnou procházely jako elektřina. Byla to šílená bolest, ale já to vydržel. Pro ostatní. Dal jsem si předci přecevzetí, že všechny ochráním. I když ty nejdůležitější v mém životě jsem nedokázal ochránit.

Krátce po léčbě jsem se najedl a šel spát. Předci jen to byl náročný den a zítra je úmorná škola.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(kim, 22. 8. 2015 21:35)

Prdel čekám na další brouku :D

Kawaii~

(Tatsu, 24. 2. 2014 10:56)

Páni, páni, páni...
Na tohle se dá říct jen málo :D Moc mě zajímá jek to bude pokračovat :D Anděl, čaroděj a kdo ještě...