Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlk a anděl 1

26. 8. 2013

 V podvečer…

            „Ange, už jsi našla tu knihu? Já se tady nudím.“ „Ještě ne. A kdybys mi pomohla, tak by to bylo rychlejší.“ Dívka vstala ze židle „No jo… Aspoň se nějak zabavím.“ A šla pomoct své kamarádce. „Hej… Ange. Není to ona?“ druhá dívka přišla „Jo, díky. Teď už můžeme jít.“ „Konečně.“ Jásotně vyřkla druhá dívka a šli zadat knihu do vypůjčených.

            „Ange, co budeš dělat dnes večer?“ „Že se tak hloupě ptáš. Chci tu knihu mít co nejdřív přečtenou.“ Obě holky šli po silnici domů. Měli to pěknej kus. „X, nechtěla bys u mě dneska přespat?“ „Nemůžu. Ráno musím odvést brášku do školky a uklidit barák. Znáš mamu…“ Angela se pousmála „Jo, to znám.“ …

            Holky se zastavily u domu Angely „No tak se uvidíme ve škole. Hlavně nepřijdi pozdě.“ „Neboj, Ange. Nepřijdu.“ Rozloučily se a Xenie pokračovala v cestě přes víc jak polovinu města domů. Cesta se jí zdála nudná a dlouhá. Hlavně když věděla, co ji čeká doma.

            Před dveřmi domu se zhluboka nadechla a otevřela je. A co ji nečekalo. Každodenní nepořádek. Mama na mol opilá a její malý bráška zavřený v pokoji. Hned pro něj šla „Eričku, to jsem já, X. Otevři dveře.“ A na to se ozvalo „Řekni heslo.“ Xenie dvakrát ťukla do dveří a řekla „Myšáček už usíná a má milá si ještě zpívá. Malý Eriček se bojí bubáků. Jeho sestra se bojí strašáků.“ Dveře se otevřely a dívce do náručí skočil její šestiletý bratříček se slzami v očích. „Neboj Eričku. Už je vše v pořádku.“ Xenie s ním došla do kuchyně „Tak… copak si dneska uvaříme?“ a Eriček se hned ozval „Dal bych si hamburger s pořádným kusem masa.“ Xenie otevřela ledničku, vytáhla maso připravené na hamburgery a zeleninu k tomu. Poté dala rozpálit plotnu a na to dala pánev. Mezi tím si ještě připravila housky a natřela je kečupem i hořčicí a na každý kus dala plát sýra. Poté, ještě horké, maso a přikrýt to. Sýr se pěkně roztavil a Eriček si pochutnal. Xenie mezi tím něco málo poklidila po domě a věčně měla na sobě přisátého Erička. Když byl dům jak takž uklizen, tak šla do pokoje uspat Erika. Ten si vymrčel, že by chtěl spát s Xenií, takže si k němu lehla a usnula. Taky na ni toho bylo dost za celý den.

            Ráno někdo začal zběsile zvonit na zvonek. Xenie vyletěla z postele jako blesk. Naštěstí byla oblečená už od večera, takže jakmile otevřela, tak jediné, co bylo v příšerném stavu, byly její vlasy. Před domem stála policie.  „Dobré ráno, jste slečna Xenie Skřebská?“ zeptal se jeden muž a druhý nakukoval dovnitř. „Ano, to jsem. Děje se něco?“ „Mohli bychom na chvíli dovnitř?“ zeptal se jeden nejistě. Xenie je tedy pozvala dál. Naštěstí dům vypadal celkem uklizeně. Jako by se nic nedělo. Policisté vešli a Xenie je usadila do jídelny. Malý Erik ještě spal jak zabitý. Xenie pánům připravila pití „Tak, copak se děje?“ zeptala se neomaleně a posadila se. Jeden z nich jí předal obálku s červeným pruhem. „Toto je pozvání k soudu. Jde o vašeho otce. Našli jsme ho, ale není v moc dobrém stavu. Dá se říct, že je ještě v horším stavu, než vaše matka.“ Xenie se ušklíbla „Ten druhý je nováček?“ Policista, co neustále mluvil, přikývnul. Xenie se záludně usmála a policista řekl se strachem „Nedělej žádné problémy, Xenie.“ „Já nic nechci dělat. Jen…“ zhoupla se na židli „Eričku… vstávat. Patrik je tady.“ A policista strnul. A ten druhý se podíval ukvapeně. Najednou z pokoje vyběhl malý klučina „Jééé. Strejda je tadýýýýýýý.“ Radostně mu skočil na klín a objal ho. Patrik se zle zašklebil na Xenii, která se pouze dívala nevině s úsměvem. A druhý policista hleděl nechápavě. Patrik pohladil kluka a řekl „Xenie je moje kamarádka od mala. Akorát já jsem mnohem starší. No jen o pět let. Byli jsme sousedé. A já teď dodělal školu a mohl ji konečně v něčem pomoct. I když to, co jsme našli, nevíme, zda povede k něčemu lepšímu.“ Druhý policista to pochopil a jen se vřele usmál. Xenii začal zvonit mobil. „Ale ne, škola. Nestihnu hodit malého do školky a zaráz stihnout školu. Zase přijdu pozdě. Tentokrát mě učitel zabije.“ Patrik se usmál „A co tak mít přednost. Eričku, nechceš se svést v policejním autě?“ malý chlapec začal jásat. „Tak se mazej převléct, ať můžeme vyrazit.“ Erik seskočil z Patrika a zeptal se „A kdo je ten druhý pán?“ druhý policista se představil „Já jsem pan Michal Novotný. Klidně mi taky říkej strejdo.“ Erik ho uvítal objetím a potom vytáhl Patrika, aby mu pomohl v oblíkání. Xenie rychle umyla nádobí a v koupelně se učesala. Poté si vyměnila oblečení a vzala tašku do školy. Všichni nasedli do auta a jelo se. Patrik řídil a schválně zapnul sirénu, aby měl přednost. Xenie se chytla držátka a řekla „Kvůli nám tak rychle jet nemusíš. My chceme dorazit do školy živí.“ Patrik je uklidnil „Neboj. Na toto mám povolení i zkoušky. Nezapomeň, co jsem dělal před školou.“ „To že jsi závodil v driftování mi ani nepřipomínej. Sebevrahu.“ Patrik se ještě více usmál „Tak co, Eričku, užíváš si jízdu.“ Erik zvedl ruce „Je to supér.“ Xenie se nechápavě podívala na svého malého bratříčka a to zrovna auto zastavilo. „První zastávka, školka pro mrňata.“ Řekl Patrik a Erik se odpoutal „Nejsem mrně.“ Podotknul a vystoupil. Hned běžel do třídy. Pak jel Patrik na stanici, kde vysadil Michala a Xenie si přesedla dopředu. „Díky. Bez tebe bych to nejspíše zase podělala.“ Patrik se něžně usmál „To nic. Kde vůbec byla tvoje máma?“ „Ani nevím. Ještě večer zvracela v ložnici a ráno už v domě nebyla… Já si už fakt nevím rady, Patriku. Je to fakt hodě zlý s tátou?“ policista řídící auto zastavil u lesa „Docela jo. Sice má barák jak palác, ale on sám je těžce nemocen a jeho domu vládne jakej si chlap, co si říká zástupce tvého tátu. Takže pozítří má být soud o poslední závěti tvého táty, komu dům předá. Ovšem ten dům je leda tak na zbourání. Rekonstrukce by stála miliony.“ Jen jsem si povzdechla, co se dá dělat. Na ten soud dojdu. Ale budu muset sehnat hlídání bráškovi… Snad bude mít Angela čas. Nejspíše ho zaujme zase její čtení.“ Patrik ji něžně objal kolem ramen. Ona se k němu přitáhla a rozplakala se. „Moje statečná X. Bojovnice tělem i duší…“ „Patriku neříkej to. Je to minulost a ty to víš. Stejně jako je konec s tvým driftováním, tak je konec s mojí bojovou povahou.“ Patrik se pousmál „…ukaž své něžné tesáky a vše jak se sluší.“ Já se pousmála a řekla „VRRRR………Haf.“ Patrik se ještě více usmál a nastartoval „No nic. Zase nestihneš školu.“ Xenie úplně vyjekla a donutila Patrika jet rychle. Nakonec školu stihla…

            Vyběhla schody a stihla to dřív, než školník dveře zamknul. Poté vyběhla další schody a těsně před dveřmi do třídy se málem srazila s učitelem. Ten jen udiveně kývnul a otevřel jí dveře do třídy. Xenie si rychle sedla vedle Angely a vytáhla učení. Angela si hned musela rýpnout „Patrik tě dnes zachránil? Ale i tak máš deset vteřin zpoždění.“ „Hej, Angy, přestaň rejpat. Příště spíš u nás a bude klid. A stihla bych to, kdyby si ze mě Patrik nezačal utahovat.“ Angela si povzdechla „Ach, ta láska nebeská.“ A Xenie ji šťouchla prstem do žeber zrovna, když chtěl učitel někoho vyvolat. A jak Angela vyjekla, tak na sebe upozornila. „Ale, slečna Skřepská chce být vyvolaná. Tak tedy Angelo, co je hlavním tématem v knize Oliver Twist.“ Angela se zamyslela a vše mu bez pochyby odpověděla. Až na ni Xenie koukala. Ovšem hned poté vyvolal učitel Xenii na Babičku. Což bylo jak za trest. Naštěstí ji Angy napovídala. Učitel byl nahluchlý, což byla jejich jediná výhoda. Angely mluvila do stolu a dělala, že se o Xenii nezajímá. A Xenie jen poslušně opakovala to, co ji Angy řekla. Jako papoušek. I přeřeky. Což se zasmála celá třída. Ale výsledná známka byla dvojka. Xenie se s radostí posadila. „Díky, Angy.“ Angela se pousmála „Tebe dnes pořád někdo zachraňuje.“ „Jo, mám blbý den.“ …

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vlk a Anděl1

( MALAPEGI , 17. 10. 2016 16:47)

Krásný příběh..Vidím to na knihu☺

---

(Alex, 25. 10. 2013 15:54)

Že by ze života? ani nevím. co mě napadne to napíšu. Pak jsou z toho takový slátaniny :)

Re: ---

(Tatsu, 4. 11. 2013 8:37)

Ale dosti napínavý slátaniny :D

A další zajímavý příběh......

(Tatsu, 24. 10. 2013 10:41)

WoW, kam na ty nápady chodíš??? :D Že bych se tam taky někdy vydala :D :D :D