Jdi na obsah Jdi na menu
 


Procházka?

12. 12. 2014

Bylo odpoledne a Martin došel do obchodu, že si koupí něco k jídlu. Sweetie seděla za pultem a zrovna potvrdila účtenku platícímu zákazníkovi. Martin k ní došel „Kde je Jindřich?“ Dívka se pousmála „Říkal, že si něco zajede vyřídit do města.“ Martin si povzdechl, vybral si něco k jídlu a dal to sweetie na pult k zaplacení. Ta to načetla do počítače a vyjela Martinovi účet. Martin to hned zaplatil a sedl si ke stolu u okna s výhledem na pumpu. Rozdělal si bagetu, upil kávy a rozložil si noviny. Při čtení bagetu ukusoval a nevnímal své okolí. Ani to, že mu sweetie stála za zády a četla nějaké články. Až když ji jeden zaujal, a Martin zrovna otočil list, tak se ozvala a on se jí leknul. Chudera dívka nadskočila taky. Hned se začala omlouvat. Martin si oddechl a chytil ji za ruku „Příště aspoň pípni, že za mnou stojíš. Víš, jak jsem ti mohl ublížit.“ Katy se draly slzy do očí, ale udržela se „Promiň. Myslela, jsem, že o mně víš.“ Martin ji objal, posadil si ji na klín a zhluboka oddechl „Jednou mě dostaneš do hrobu, nebo se tobě něco stane.“ Katy se zatvářila jako malé provinilé dítě a Martin ji hned postavil na zem „Musím se projít.“ Poupravil si kalhoty a odešel z prodejny. Ve dveřích se minul s Jindřichem, který se divil, kam tak rychle a naštvaně peláší. Katy se také netvářila moc nadšeně. Předala kasu a řekla, co se dělo, za tu dobu, co byl ve městě. Ale o Martinovi neřekla ani muk. Pak se šla projít ven. Jindřich jí poradil jednu cestičku, kde se určitě neztratí. Sweetie tedy šla. Došla na mítinku, kde byla lavička a stůl ze dřeva. Martin tam seděl a díval se před sebe. Katy se raději stáhla a přitom pod ní praskla větvička. Martin se otočil a zahlédl ji. Vstal a došel k ní.

Dívka byla opřená o strom a jen čekala, když se před ní ukáže, ale Martin se opřel z druhé strany „Opravdu ráda riskuješ, že.“ Katy jen nejistě řekla „Tentokrát za to nemůžu. Toto místo mi poradil Jindřich.“ Martin se nahlas usmál „Tak to jo.“ Poodešel od stromu a šel před Katy. Ta se nejistě dívala do země. Martin přes ni hodil kabát „Už se ochlazuje.“ Katy si kabát upravila a podívala se na muže v košili. Martin se něžně usmíval. Katy se pousmála „Díky.“ Mekla a chtěla odejít. On ji zastavil, znovu opřel o strom a políbil ji. Poté ji objal a vzal do náruče „Tady je hrozná cesta. Mohla by sis vymknout kotník. Nemáš moc dobrou obuv.“ A posadil se s ní na dřevěnou lavičku. Katy byla jak strnutá socha. Martin se usmál „Copak, že by ses bála?“ Katy se vzpamatovala „Není mi to moc příjemný. Být takto s chlapem.“ Martin se natáhl na lavičku a nechal sweetie na sobě sedět „A pro mě to má být lehký. Když jsi pořád v takovém oblečení a neustále u mě. A já jsem…“ raději to nedořekl. Katy sklonila pohled „Promiň. Já… Jen se bojím být sama. Sweetie jsou sice roztomilé, ale taky žádané. A nejsi sám, koho sweetie vzrušuje. Je to prakticky účel. A záleží na sweetie, zda podlehne, nebo bude bojovat.“ Martin se díval na nebe „Podívej se nahoru, sweetie. Nebe je dnes krásný.“ Dívka otočila hlavu nahoru a Martin ji na sebe položil „Takto se ti bude dívat lépe.“ Měl něžný a klidný hlas. Až se tomu dívka udivila. Uvolněně si na něj lehla a pozorovala nebe. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář