Kuchařské dovednosti
Sweetie si nevině popíjela cappuccino a dál v tichosti ty dva pozorovala.
Po nějaké chvíli poprosila Martina, aby jí donesl kufr kvůli oblečení. Martin vstal a s úsměvem šel do auta. Otevřel zadní dveře a vytáhl kufr. Ten hned venku otevřel a vyhrabal oblečení, které si má Sweetie vzít. Předci jen bylo pondělí. Což byl nový týden a první den, kdy měla být jeho Sweetie.
Vrátil se do jídelny a předal ji jen oblečení. Dívka se na něj podívala zaraženě „Já řekla kufr, ne jen oblečení.“ Martin se pousmál „No, ale odedneška jsi pod mým vedením. Je nový týden, holka.“ Sweetie se podívala na kalendář a měl pravdu. S povzdechem rezignovaně odešla do pokoje, aby se převlékla.
Jakmile se vrátila, tak byla stále nafouknutá jako balón. Na sobě měla minikraťase a bílé tílko s nápisem Cute v srdíčku. Na nohách měla modrobílé podkolenky a do vlasů si dala modrou mašli. Jindřich si ji prohlédl od hlavy k nohám a řekl „Ještě včera jsi tak hubeně nevypadala. Tady v tom vypadáš jako podvyživený človíček.“ Dívka si sedla na židli a odpověděla „To protože musím mít speciální výživu, abych mohla být sweetie.“ Martin si najednou promnul prsty a uvědomil si, že když nesl dívku z lesa, tak mu připadala, jako by nic nevážila. Přistoupil k ní, vzal ji za pas a vyzvedl do vzduchu „Vážně jsi nějak moc lehká.“ Sweetie si jen povzdechla „Jak dlouho mě takto hodláš držet?“ Martin ji postavil na zem „Promiň. Nějak jsem si to neuvědomil.“ Pak si dívka stoupla ke kuchyňské lince „Fajn… od teď až do odvolání ani jednoho z vás tady nechci vidět.“ Martin vytřeštil oči, co to má být, ale Jindřich ho popadnul a vyvedl ven.
Sweetie si oddechla a dala se do příprav na oběd. Jako sweetie musela umět dokonale prostírat a servírovat jídlo. Když se však podívala do ledničky, tak jen zklamaně sklopila hlavu, sepsala ingredience a šla najít hochy. Našla je v obýváku. Stoupla si před ně a ukázala lísteček „Toto potřebuju nakoupit.“ Kluci se na ni podívali a Martin vstal „To chceš vařit pro armádu, nebo co?“ Sweetie mu lísteček plácla na čelo „Prostě to nakupte.“ A odešla zpět do kuchyně, aby si připravila věci na prostírání. Když chystala stůl, tak si konečně všimla kytice. Vzala ji, aby ji dala do vázy, ale něco z ní vypadlo. Sebrala malou krabičku a s ní byl lísteček „Pro Sweetie od Martina.“ Pomalu to rozdělala a byla v ní nádherně zdobená modrá mašle. Lehce se usmála a dala si ji ho vlasů.
Když jí konečně kluci donesli požadovaný nákup, tak je opět rychle vyhnala ven.
Oběd měla přesně na čas hotový. Všechno zkrášleno, linka umytá už jen zavolat kluky. Došla pro ně a řekla, že můžou do jídelny. Chlapci šli zvědavě. Sweetie je usadila a začala servírovat jídlo. Hoši se cítili jako v nějaké suprové restauraci. Dívka jim vše donášela a odnášela. Jindřich všechno pochválil a pomohl jí naskládat nádobí do myčky. Martin seděl jako přikutý a sledoval každý pohyb malé dívky. Pak vstal a chytil ji kolem ramen. Dívka ose otřásla a leknutím strnula. Martin se lehce pousmál „Ještě ty jsi nejedla.“ Jindřich ji hned začal nabírat, ale ona ho zastavila „Já se přejedla u ochutnávání. O mě strach mít nemusíte.“ A začala sklízet ze stolu všechny ozdoby. Jindřich ji zastavil, aby to neoddělávala, že se mu to tam líbí a ať si jde raději odpočinout. Sweetie ho poslechla a šla do obýváku. Sedla si na gauč a čekala, co bude dál.