Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta k domu a "vřelé" uvítání

19. 10. 2015

Praha. To město Sweetie navštívila nespočetněkrát, ale vždy jen pracovně. Teď tu bude s Martinem po většinu prázdnin. Když viděla kolem sebe plno lidí, tak měla obavy z neznámého prostředí.

Martin zastavil před obří budovou „Jen si musím něco vyřídit ve firmě a hned pojedeme ke mně domů.“  Dívka jen kývnula a čekala v autě.

Martin se vrátil celý rozzuřený, ale oddychnul si a rozjel se.

Zastavil v klidné části, kde byly samé vily. Otevřel bránu a vjel do dvora. Zajel až do garáže. Tam se pousmál a bezduše pronesl „Mám dovolenou, nebudu si ji kazit.“ A vystoupil. Sweetie šla za ním. „Co se stalo, Martine?“ optala se opatrně. Muž ji pohladil „To nic, malá. Jen mě někdo naštval. Ale nebudu si kazit své volno.“ Dívka se podívala starostlivě a on ji objal „Neboj. Vše je OK. Nic nám nezkazí naše společné dny.“ Dívka ho taky objala a společně šli do domu.

Prostory byly obří. A uvnitř domu na něj čekala žena. Měla dosti naštvanou tvář. Sweetie se schovala za Martina a ten se zastavil ve dveřích „OH, Lucko. Ta jsi ještě tady?“ žena udělala několik kroků k muži „Že se divíš. Měl jsi tu být před týdnem. Kde ses flákal!“ Martin výstražně ukázal prst. Žena se zarazila a on promluvil „Něco se mi přihodilo a musel jsem být několik dní na hotelu a u Jindřicha. Takže nešil. Máš dům uklizený pořádně?“ Žena se naštvaně otočila „Ještě aby ne. Za toto budu chtít příplatek. Starat se o tvého psa je za trest.“ Martin vytáhl peněženku a šel k Lucii, která si náhle všimnula dívky skryté za mužem. S neuvěřením stála a hleděla na ni. Martin si jejího pohledu všimnul a otočil se na Sweetie, která v minikraťasech, bílém tílku a podkolenkách vypadala jako nevinné dítě. Martin se zarazil a rychle se snažil uklidnit, protože malá dívka měla nevinný pohled. Žena se prudce rozčílila „Tak toto byl určitě ten problém, že! Nějaké dětsko, co se oblíká tak nevkusně. Se kterou ji máš!“ Martin se naštval a ženě dal lehkou facku „Už se klidni. Tobě to může být jedno, kdo to je. A budeš se k ní chovat slušně. A není to moje dcera… ale ano. Kvůli ní jsem se týden ještě zdržel. A celé dva týdny bude u mě. A je to Sweetie. Abys věděla.“ Na chvíli se odmlčel a žena se začala tvářit nechápavě „Sweetie? Takové malé dítě?“ Martin ji obešel a sedl si na gauč „Je jí 23. Není to dítě.“ 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář