Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hotel a okolí

23. 7. 2014

 Hotel a okolí

 

            Za měsíčního svitu jsem konečně našel náš hotel. Pětihvězdičkový.… jak typické pro ženský. Tušil jsem, že s výběrem Irena neváhala.

            Vešel jsem na recepci a v tom na mě letěl květináč. Chytil jsem ho a postavil na zem. Muž, za recepčním stolem, stál jak zmražený a jen mě pozoroval. El ke mně došla a naštvaně řekla „Kdes byl! Myslela jsem, že umíš plavat.“ Byla rudá jak rajče. Poodešel jsem „Nevím o čem mluvíš. Já ve vodě neskončil. To, co jsi slyšela, byl jen kámen. Ne já.“ Zrudla dvojnásobně a opět po mě hodila květináč. Chytil jsem ho, postavil a dodal „Nemusíš ten hotel hned ničit.“ El se zasekla a já si vybral klíče od pokoje.

            Byl jsem sám. V klidu jsem se natáhl do postele a vyndal svitek s úkolem pro Irenu. Ovšem ten vzkaz byl o něčem jiném… naštvaně jsem jím hodil na opačnou stranu pokoje a naštvaně si sedl.

            Ve svitku bylo napsáno:

            Můj Drahý synu. Jsem moc ráda, že jsi mě vyhledal. Věřím tomu, že se k nám opravdu přidáš. Pokud budeš chtít vědět pravdu o mém zmizení, tak se ke mně kdykoliv teleportuj… Tvá máma.

 Vůbec jsem to nechápal. Jak by mohla žít?! Viděl jsem ji zemřít… Já sám ji zabil… obětovala se…

Zjevně jsem usnul. Otevřel jsem oči a na posteli seděla Irena a četla si svitek. Zhnuseně se na mě podívala „Jak ses tam dostal?“ sedl jsem si „Pomocí pečeti v prstenu. Myslel jsem si, že to jsou dveře do školy, ale nebyly. Byl jsem úplně někde mimo. Pak mě nějaký obr odvedl k ženě, která mi dala tento svitek.“ Irena vstala „To znamená, že jsi mámu nepoznal, ale ona tebe ano. Není divu. Tvoje aura je cítit o přes pečeť.“ Pousmála se „Přidáš se k nám?“ já šel k oknu „Nevím. Co když nezapadnu. A jak je možné, že žije…“ Irena mě ze zadu objala „Toho se bát nemusíš. Jen se splní jeden úkol a je to. Je to ten samý, co máme teď. Najít tu dýku. Pokud ji získáme, tak jsme na vrcholu. S ní oživíme ďábla a všichni odpadlíci budou opět volní. Budou moci být mezi lidmi.“ Zněla opravdu nadšeně.

Kývnul jsem na to a venku se pohnul stín. Irena nás hned teleportovala do oné místnosti, kde jsem dostal svitek a náramek.

Žena tam stále seděla s vřelým úsměvem a pronesla „Jak sis mohl myslet, že oklameš peklo, můj synu.“ Nijak jsem nereagoval. Nebyl jsem si jist, zda to je má matka, či není. Vypadalo to, že jí moje mlčení nevadí a pokračovala „Alexi. Irena ti o své misi řekla. Nyní se však musíte zbavit těch tří pijavic a rychle najít tu dýku. Poslední zprávy o jejím výskytu je ze školy, kde ji vlastnil démon jménem Korel.“ To jsem zvedl pohled a skočil jí do řeči „Ten je mrtev. Zabil jsem ho. Jeho poslední veta byla “Má mise je u konce“ A rozplynul se v prach. Ale nic u sebe neměl.“ Žena se podívala zaujatě „Pak jí bude mít někdo venku. Protože Irena má pozemky prohledané.“ Všichni jsme se tvářili zamyšleně, ale já upozornil na tři pijavice.

Přemístili jsme se do mého pokoje.

Už se rozednívalo a Irena zmizela.

Ještě jsem si lehl a popřemýšlel o nabídce.

Někdo zaklepal na moje dveře. Otevřel jsem a před nimi stála El „Máme spolu hlídku. Angy šla s Lucisem.“ Vyhrkla to na mě, jako by jí šlo o život. Mekl jsem ještě ospale „Jen se převleču a můžeme jít.“ Rychle jsem na sebe hodil rifle, tričko a na krk si dal řetízek s přívěškem kříže, ve kterém je část pečetě z masky a vyšel ven.

V břiše mi přistál květináč. El jen rozhořčeně řekla „Jsi pomalej.“ A šla napřed.

Pomalu jsme si procházeli pláž a pozorovali okolí. El si povzdechla „Škoda, že nemůžeme do vody.“ já se na ni podíval „Kde vidíš zábranu?“ El se podívala udiveně a já dodal „Plavání není zakázáno.“ El se zákeřně pousmála a já se raději vzdálil. Najednou se začala vysvlékat, dokud nebyla v plavkách. Nikdy jsem neviděl holku v plavkách…

Asi jsem na ni moc zíral, protože po mě hodila kámen. Uhnul jsem jednomu a druhý jsem schytal do nohy. To mě už naštvalo a došel jsem na útes.

El mě našla „Alexi promiň.“ Mekla nejistě a přisedla si. „Táta mi vynadal, že ti nesmím nic udělat.“ To mě zaujalo „Kde se tu mohl vzít tvůj táta? Vždyť jsi mi řekla, že nemáš rodiče…“ a pak mi to došlo „Albert je tvůj táta?!“ El nejistě přikývla. To mi utekl úsměv „To znamená, že jednou přebereš jeho post a budeš sloužit řediteli školy.“ El nafoukla tváře a já dodal „Pro mě to není žádná novinka, El. Otec mě nutil naučit se všechno o všech. Znám tebe, Angy a Lucise líp, než vy sami sebe. Znám i vaše rodokmeny. Proklínal jsem ty dny, co to do mě ředitel cpal.“ Vytřeštila na mě oči „Tak proč ze sebe děláš hlupáka?!“ zasekla se. Já si povzdechl „Každý má své tajemství.“ Vstal jsem a pomalu jsme se vraceli zpět.

Okolí hotelu bylo klidné a nádherné.

Vrátili jsme se zpět a tam nás čekalo překvapení. Nějaký cizí muž držel Angy a Lucisovi nůž pod krkem. El okamžitě vypěnila a změnila se na upíra. Muž se pousmál „Ani se o to nepokoušej, upírko. Jsi v mých pavoučích vláknech.“ Já si povzdechl. Slovo pavouk je pro El za trest. Z pavouků má panickou hrůzu.

V obličeji pobledla a celá strnula. Zjevně se snažila nezpanikařit.

Chlápkovi se objevily další ruce s noži. Fakt vypadal jako pavouk. Po zdech se začaly míhat černé skvrnky, které se postupně zvětšovaly. El si toho všimla a velmi rychle na mě vyskočila. Vysela na mě jako na sloupu. Měl jsem ji na krku a oči mi za krk a rukama. Zvedl jsem ruku, jako když se hlásí žák ve škole a řekl „Hej chlape. Omluv nás na vteřinku.“ A chtěl jsem odejít ven jako by se nic nedělo. Ovšem ten chlap mě asi dobře nepochopil a zatarasil mi cestu pavoučími sítěmi.

Na El to bylo moc a omdlela. Položil jsem ji na pohovku a přikryl ji. Poté jsem se usmál a otočil na Angy s Lucisem „Proč něco neuděláte? To se ho tolik bojíte?“ Angy se hned teleportovala ke mně a celá zářila. Lucis si povzdechl „Loutkou ses narodil, Loutkou mojí se staneš. Hýbej se tak, jak já chci.“ Zazubil jsem se „Lucisi… já nevěděl, že skládáš básničky.“ On se podíval vražedně a chlap strnul. V klidu ho obešel a Angy řekl „Je tvůj.“ Ta jásotně poskočila, ukázala ouška, ocásek, vousky a drápky. Došla si k muži a náhle, s rozjasněnou tváří, mu skočila do náruče. Lucis ho ovládal jako loutku. Objal Angy a ta si začala hrát s pavoučíma. Ti se během chvíle rozprchli. Pak Lucis přestal ovládat pavoučího muže a řekl „Už sis dost hrála. Teď ho doraž.“ Angy se na Lucise zašklebila, pohodila ocáskem a pronesla „Kočičí pacička.“ Vyskočila nad pavoučího muže a drápky mu upravila obličej.

Já došel k pavoukovi s nádherným úsměvem a zeptal se „Kdo tě poslal, princezno.“ On se usmál „než ti odpovědět, tak raději zemřu.“ A za mnou se ozvalo „Jak chceš.“ A muž se změnil v prach. Otočil jsem se a ve dveřích stála Irena. Měla svá démonská křídla a rudé oči. Jo… šel z ní strach.

Došla ke mně „Jsi moc hodnej, Lexíku. Měl by jsi přejít ke svému pravému já.“ Zamračil jsem se „Starej se o sebe, Ireno.“ Vzal jsem El a odnesli ji do pokoje.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Huuuu

(Snow, 25. 7. 2014 8:22)

Pane Božee... lepší a lepší, doufám že to dopíšeš a co nejdřív přidáš další kapitolku :D
Naprosto úžasný!

Re: Huuuu

(Alex, 29. 7. 2014 20:17)

Což oto. skoro dopsaný to je.. jen nevím, zda navýs na třetí kapitolu nebo nechat jen dvě s otevřeným koncem :D a to nejhorší je... dokopat se přepsat to do PC :)