SEZNAMTE SE...
1)SEZNAMTE SE…
„Alexi, jak dlouho už tady jste.“ Díval jsem se z okna „Celý svůj život…“ odpověděl jsem muži, stojícímu v mém pokoji. Měl naštvaný výraz. Chce mě strčit do zdejší školy. A já protestuju. Ale i můj otec to chce.
Naštvaně jsem se postavil a řekl „Do žádné školy nepůjdu. Stačí mi soukromé hodiny.“ „Ale měl bys více komunikovat s ostatními.“ „Nikam nejdu.“ Byla má poslední slova. Muž si povzdechl a odešel. Já si šel do jídelny pro snídani. Musel jsem chodit na internátní stravovnu. Do učitelské mám zákaz.
Cestou jsem potkal otce. Hned mě zastavil „Jsi zapsaný do třídy A. začínáš už dnes. Pokud nedojdeš, tak si tě podám.“… Mám milého tátu, není-liž pravda. Ale postavit se mu je rovná cesta do hrobu, a víte, co je ještě horší… Je to ředitel zdejší školy a majitel pozemků, které tady poznáte.
Já nic neříkal a šel dál. Ještě na mě zavolal „Opovaž se nepřijít. A chovej se slušně, Alexi.“ Mávnul jsem rukou a raději zmizel v jídelně.
Naštěstí tam nikdo nebyl. V klidu jsem se najedl a vrátil do pokoje. Tam stál muž z rána a dával mi učení do skříně. Je to tátův poskok. Já si vzal jen školní černý kabát, což znamená velké nebezpečí. Na něm jsem měl znak vlčí tlapy. To je ředitelský znak…
Chtěl jsem odejít, když mě muž, vlastním jménem Albert, zastavil „A co maska a učení.“ Ve dveřích jsem si povzdechl „Jdu do školy, ne na misi.“ Odešel jsem a přešel do druhé budovy. Školní budovy.
Třída A začíná jako první už v sedm ráno.
Když jsem vešel dovnitř, tak se už učilo. Nastupuju asi ve čtvrtině školního roku. Žáci se znají a mají vytvořené skupiny. Jsem zvědav, ke komu mě dají.
Učitel se na mě podíval udiveně. Přerušil výuku a zeptal se „Copak potřebujete, pane Alexi? Máte zde misi?“ celá třída se na mě otočila a já si povzdechl „Jednou otce zabiju.“ Došel jsem před třídu a řekl „Jmenuji se Alex a ode dneška budu váš spolužák.“ Učitel se udivil „A já si myslel, že si ředitel dělá legraci. On tě sem opravdu nastrčil?“ podíval jsem se na učitele „Legraci si nedělal. Začal jsem stávkovat v učení, tak mě nastrčil sem.“ Pak jsem se posadil úplně dozadu a nechal učitele vykládat látku, kterou já měl dávno za sebou.
Další hodinu mě učitel seznámil s tříčlennou skupinou. Dvě dívky a jeden kluk. Kluk, jménem Lucis, měl hnědý plášť. To je střední ohrožení. Menší dívka, Angela, měla bílý plášť. Což je prakticky nulové ohrožení. Nakonec byla Elizabeth. Ta měla rudý plášť. Krvavá barva značí velké nebezpečí…
Učitel nás vzal do tělocvičny a řekl naší skupince „SEZNAMTE SE…“ a dal nám prostor.
Elizabeth se ujala slova jako první „Jmenuji se Elizabeth. Jsem upír čisté krve. Můj rod je temný druh.“ A ukázala špičáky. Poté se představila malá dívenka „Jmenuji se Angela. Jsem kočka. Jsem sice slabá, ale umím se bránit. Můj rod je světle temný.“ A ukázala bílá ouška. Nakonec se představil vysoký, hubený kluk „Já jsem Lucis. Jsem vlk, co umí pořádně kousat. Můj rod je smíšený, temný.“ Ukázal zuby, černý uši a stejně zbarvený ocas. Pak všichni koukli na mě. „Jsem alex a jsem temný vlk. Rodinu neznám.“ Ale nic jsem neukázal. Ze třídy se ozvalo „Jaký jsi typ ohrožení?“ učitel se otočil a napomenul žáka. Elizabeth se na to taky zeptala. Učitel si povzdechl a já se otočil se slovy „Přečtěte si školní řád – pravidla barev nebezpečí. Třeba to zjistíte.“ El se zazubila zlostí, že ji odporuju. Upíři jsou zde vysoce postaveni, ale mě to nijak nedocházelo. Lucis hned spustil „Jsi ředitelův syn. Černý plášť je znamení misí. Znak tlapy je i v ředitelně. A koluje po škole, že tu je temný stín. Někdo, kdo plní mise a je trénován na zabíjení.“ El se zasmála „A to má být tento ňouma?“ celá třída se dala do smíchu.
Učitel všechny uklidnil a začali jsme cvičit. Já usínal. Elizabeth mi to nedala a zběsile po mně házela míče, které ji podávala Angy. Jenomže když jsem ospalý, tak se motám jako opilec. Nějak se jí nedařilo mě trefit. Za to Lucis dopadl hůře. Asi se mě pokoušel chránit a vychytal jednu dobře mířenou ránu do rozkroku. Bylo mi ho líto. Ale mělo to výhodu. El přestala házet míče a začala s tenisákama. Připadla mi jako kulomet. Asi jsem ji naštval. Sice nevím čím, ale z 90 - ti procent se mě pokoušela zabít.
Tělocvik skončil. S radostí jsem se zašil v parku. I když následovala hodina, tak jsem do ní nešel.
Ležel jsem opřený o strom a pozoroval ptáky. Najednou si ke mně někdo přisedl a řekl „Vyjít ze samoty je těžký, že.“ Ohlédl jsem se, ale zmizel. Pohlédl jsem před sebe a letěla na mě kláda. Uhnul jsem a vstal.
Naproti mně byl ředitel se svým sluhou. Malá poznámka: „Albert je upír s obří silou.“ Ředitel se pousmál a šel ke mně. Já si pevně stoupl a čekal, odkud přijde útok. Albert zmizel a ředitel se změnil v černý přízrak bez tváře. Nahnal mi strach. Upíří pomocník mě chytil a od ředitele jsem dostal pořádnou ránu do břicha. Svalil jsem se na zem a ředitel ukázal tvář v temném dýmu „Já tě varoval, Alexi. Neměl by sis semnou zahrávat.“ Postavil jsem se a opře o strom. Na to jsem dostal další ránu do žeber. Z úst mi vytekla krev. Albert po mně hodil masku. Chytil jsem ji a temný dým mě srazil k zemi „Asi jsi dostal mál, když se dokážeš takto hýbat.“ Odkašlal jsem se a sedl. Hluboká nádech, nasadit masku a zaútočit.
Vykoukly mi uši, ocas a tesáky. Albert se stáhl a já šel proti ředitelovi. Na zahradu vběhli učitelé, ale nikdo nesměl zaútočit, nebo nějak se pokusit pomoct. Docela to bylo známé. Není to poprvé, co jsem ho neposlechl. Ale poprvé a podruhé jsem skončil v bezvědomí na několik měsíců. Teď jsem se rozhodl, že se jen tak nenechám porazit.
Jenomže všechny moje pokusy byly marný. Jak chcete polapit dým.
Dostal jsem ránu do břicha a už jsem se nezvedl. Vykašlal jsem krev a změnil se na vlka úplně… Zvedl se na tlapy a zavrávoral se. Dým se rozplynul a ředitel si přede mě dřepnul „Nechceš se uklidnit, synu.“ Zavrčel jsem a opět mi vytekla krev z tlamy. Ředitel mě pohladil po čele „Raději se stáhni, Alexi.“ Znovu jsem zavrčel a pokusil se ho kousnout. Ředitel jen uskočil stranou a já narazil do stromu.
Albert mi sebral masku visící mi na krku a vzal mě do náruče. Chvíli jsem sbíral sílu a pak jsem se mu vysmekl. Dopadl jsem tlapy a vyrazil. Zaútočil jsem na ředitele ze zadu. Rychle se změnil na temného vlka s rudými oky a z tlamy mu vycházel temný dým. Chytil mě do zubů a odhodil stranou. Já se zastavil a znovu zaútočil. Ředitel na mě hrubě vyštěkl a Albert mě uzemnil. Už jsem neměl sílu odporovat. Temně černý vlk došel k Albertovi a něco mu šeptl. V tu chvíli jsem ztratil vědomí.